Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Židovské anekdoty

·
Židovský humor je zvláštní věc. Národ, který strávil kus dějin putováním mezi pogromem a vyhnanstvím, by člověk čekal spíš zachmuřený, podezíravý a tragický. Jenže právě humor se stal jedním ze způsobů, jak tu tíhu unést. Jak se nenechat úplně pohltit dějinami. A jak si nenechat nepřáteli určovat způsob, jakým člověk žije.
Už Bible ostatně spojuje židovský příběh se smíchem. Když se Sáře ve vysokém věku narodí syn, skoro tomu sama nevěří a řekne: „Bůh mi přinesl smích.“ A ten syn dostane jméno Jicchak - Izák - tedy „ten, kdo se směje“.
Je v tom cosi velmi židovského: i velké okamžiky bývají provázené údivem, ironií a smíchem. Jako by smích nebyl opakem vážnosti, ale způsobem, jak unést paradox života.
Samozřejmě nelze definovat jeden židovský humor. Jinak zní staré jidiš historky ze střední Evropy, jinak neurotická newyorská ironie Woodyho Allena a jinak současná izraelská satira, která si bez slitování bere na paškál politiky, armádu, rabíny i sama sebe.
A přesto mezi tím vším vede společná nit. Humor lidí, kteří se naučili žít v nejistotě, aniž by přišli o chuť do života.
Freud kdysi poznamenal, že málokterý národ si dovede dělat legraci sám ze sebe s takovou intenzitou jako Židé. Což možná není známka slabosti, ale naopak určité civilizační sebejistoty. Jen kultura, která se sama sebe nebojí, unese sebeironii.
V Izraeli si toho člověk všimne skoro okamžitě. Lidé tam komunikují humorem i v běžných situacích. Dělají si legraci ze svých rodin, politiky i vlastních stereotypů. Často velmi rychle, hlasitě a někdy i uprostřed hádky. Člověk má někdy pocit, že i fronta na kávu je tak trochu stand-up.
Mnoho návštěvníků čeká zemi sevřenou traumatem a permanentním strachem. A místo toho narazí na zvláštní směs chaosu, ironie a vitality. Jako by si tam lidé až příliš dobře uvědomovali, že život je křehký - a právě proto ho nehodlají prožít celý ve smrtelně vážné póze.
Židé mají jednu slavnou třívětou zkratku vlastních dějin:
„Pokusili se nás zničit.
Přežili jsme.
Pojďme se najíst.“
Je v tom vlastně všechno. Tragédie i vzdor. A hlavně schopnost sednout si po katastrofě ke stolu a pokračovat dál.

Pojďme se od nich učit.

Válka v Gaze. Bojovník Hamasu statečně skočí před izraelský tank a napere do něj celý zásobník. Tanku se logicky nic nestane. Palestinec před ním tedy stojí a čeká na smrt.
Otevře se poklop tanku a z něj vyleze Žid.
„Došly náboje?“ zeptá se Palestince.
„Jo, došly.“
Žid z kapsy vytáhne krabičku nábojů.
„A koupíš?“

Izák se svěřuje rabínovi: "Rabi, mám touhu žít věčně! Mohu pro to něco udělat?:
"Ožeň se, synu!"
"A pak budu žít věčně?"
"Ne. Ale ta touha zmizí."

Židovské vtipy jsou super a ze života. Sama si kolikrát připadám jako židovka.😊👍