Firmě Amschel & Morgenstern umřel její dlouholetý obchodní
cestující pan Kraus.
Šéfové se radí, jak vyřešit vzniklou situaci. V tuto roční dobu musí
zástupce firmy denně na cesty, jinak toho využije konkurence.
„A co tak poslat Roubíčka? Je u nás dvacet let za pultem a zboží
zná…“
„Ale ta jeho nesamostatnost…“
„Jakápak nesamostatnost, daj se mu přesné pokyny a je to!“
„Leda tak, zaříděj to, bitte, pane Morgenstern…“
Morgenstern si zavolá Roubíčka do kanceláře:
„Budou teď pro nás cestovat, pane Roubíček. Zejtra pojedou do Ústí nad
Orlicí ranním rychlíkem v šest nula pět z Hlavního nádraží – budou
tam o půl desátý. Z nádraží půjdou rovnou na náměstí a tam
navštívěj Goldsteina, kterýmu prodaj naše bílý zboží. Potom půjdou
naproti ke Šmejkalovi – tomu směj prodat jenom naše barevný zboží. Ve
dvanáct půjdou do hotelu U Frimlů, daj si tam vídeňskej řízek a ve dvě
hodiny nasednou na olomouckej rychlík, kterým se vrátěj z Ústí do Prahy.
Kdyby jich cestou něco potkalo, s čím by si nevěděli rady, pošlou sofort
telegram.“
Druhého dne o půl jedné přinese poslíček telegram:
„Vídeňský řízek není, co mám dělat? Roubíček.“