Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Židovské anekdoty

Kohn a Stern přecházejí na červenou.
Policista je zastaví a beze slova začne vypisovat pokuty.
Stern tu svou beze slova zaplatí.
Kohn se ptá: „Pokutujete také válečné hrdiny?!“
„To samozřejmě ne,“ zasalutuje policista a odchází.
„Voni byli ve válce, Kohn? A já o tom nic nevím?“ nestačí se divit Stern.
„Můžou bejt klidnej, Stern, nic jim neuteklo,“ vece Kohn. „Já ve válce nebyl, jen jsem se tak pro úplnost zeptal.“

Čtyři ženatí Židé hrají golf. U čtvrté jamky se dají do řeči:
První chlapík: „Nemáte tušení, co jsem musel udělat, abych mohl tento víkend vyrazit na golf. Musel jsem slíbit své ženě, že příští víkend vymalujeme celý dům.“
Druhý chlapík: „To nic není, musel jsem svojí ženě slíbit, že příští týden nechám udělat na zahradě u bazénu novou terasu.“
Třetí chlapík: „Chlapi, kam se oba na mně hrabete! Musel jsem ženě slíbit novou kuchyň.“
Pokračují ve hře, když si uvědomí, že čtvrtý spoluhráč neřekl ani slovo. Tak se ho ptají:
„A cos musel udělat ty, abys mohl tenhle víkend jít na golf?“
„Jen jsem nastavil budík na půl šestou. Když přestal vyzvánět, zeptal jsem se ženy: ´Golf nebo sex?´ A ona odpověděla: ´Nezapomeň si svetr´.“

Rabín ráno najde v synagoze spát nějakého šnorera, který v tuhé zimě rozbil okénko a ustlal si tam. Probudí ho, šnorer vyskočí a hned se omlouvá.
„Rebe, omlouvám se, to rozbité okénko si odpracuju, znesvěcení templu také a tu držkovku, co jsem jim snědl, tu zaplatím.“
Rabín odpoví:
„Synu, to rozbité okénko a to znesvěcení templu si tedy odracujou, to je dohodnuté. Ale s těmi obřízkami z minulýho tejdne si hlavu nelámou.“

„Mojše, včera jsem viděl tvoji Sáru v divadle, kde celou dobu kašlala a kýchala. Všichni se dívali jenom na ni. Ona má koronavirus?“
„Ale vůbec, jenom měla nové šaty.“

Rabinovič umírá a všechno bohatství odkazuje synům. Nicméně jak? Línému lajdákovi a nenapravitelnému opilci Izjovi nechá peníze, dům, pole, zlato, akcie…, zatímco pracovitému slušňákovi Fimovi všehovšudy hospodu.
„Prosím tě co to je za nápady?“ kárá ho Roza ještě na smrtelné posteli. „Vždyť Izja všechno do roka prochlastá!“
„Nu, a kde? Ve městě je, pokud vím, jediná hospoda!“

tenhle tak trochu sci-fi...

Lord Rothschild a sir Wolfsohn se sejdou v City a hovoří o tom nejdůležitějším. A oba zjistí, že již drahnou dobu nenavštívili prodejce Rolls Royce za účelem koupě nejnovějšího modelu.
Není důvod návštěvu déle odkládat. V salónu RR oba zahoří obdivem k nejnovějšímu modelu Rolls Royce Extasy v bleděmodrém, s interiérem v daňčí kůži. Oba chtějí tento model koupit, ale ouha – v salónu je jediný exemplář. Majitel se omlouvá, kdyby pánové chvíli posečkali, v mžiku tu bude i druhý, naprosto stejný vůz.
Lord Rothschild i sir Wolfsohn souhlasí, a tak jsou do kafetérie, posedí tam a za chvíli jsou zpátky a už tam na ně čekají dva úplně stejné bleděmodré Rolls Royce Extasy s interiérem v daňčí kůži. Nic nebrání uzavřít koupi. Lord Rothschild vytáhne šekovou knížku, ale než ji stačí otevřít, sir Wolfsohn rezolutně praví:
„O tom nechci ani slyšet. Teď je to na mně. Vy jste platil kafe.“

„Nemůžu uvěřit tomu, že jsi byl v bordelu za děvkama,“ křičela Sára na manžela. „Opravdu jsi mě zklamal!“„
Nemůžeš svaloval vinu jen na mne,“ nedal se Kohn. „S tebou to nikdy takové nebylo.“
„No, to je ale tvoje vlastní vina,“ odpověděla Sára. „Nikdy jsi neřekl, že bys byl ochoten za to zaplatit!“

Žid přijel večer do hotelu. Dostal dvoulůžkový pokoj, v němž, jak se ukázalo, stojí jiný Žid pohroužen do modlitby.
„Mohu obsadit druhé lůžko?“ táže se modlícího souvěrce.
Ten pokývl hlavou.
„Nebude vám vadit, když se vrátím pozdě?“
Modlící se Žid zavrtěl hlavou.
„A měl byste něco proti tomu, kdybych si přivedl nějaké děvče?“
Modlící se Žid zvedl dva prsty.

„Chci se rozvést.“
„Sáro, vždyť tvůj Mojše je nejlepším a nejštědřejším člověkem, co znám. Co se stalo?“
„Když skončilo to koronavirové šílenství, tak jsem se objednala na kosmetiku a chtěla jsem od něj 100 dolarů.“
„Neříkej že ti je nedal!“
„Podíval se na mě a dal mi tisícovku..“

„Izáku, až se vezmeme, budu s tebou sdílet všechny tvé obavy a starosti…“
„Ale, Sárinko, já nemám žádné obavy ani starosti!“
„Říkám, až se vezmeme.“