Potká Roubíček Kohna:
„Poslouchaj, Kohn, voni byli včera na Wagnerovi. Jaký to bylo?“
„Co jim mám říkat, Roubíček, o půl dvanáctý jsem se koukl na
hodinky… a ono bylo teprve půl devátý.“
Potká Roubíček Kohna:
„Poslouchaj, Kohn, voni byli včera na Wagnerovi. Jaký to bylo?“
„Co jim mám říkat, Roubíček, o půl dvanáctý jsem se koukl na
hodinky… a ono bylo teprve půl devátý.“
Paní Kohnová jedná v pohřebním ústavu o pohřbu pana Kohna.
„Co si budete přát napsat na stuhu pohřebního věnce, madam?“
„Poslední sbohem, Kohn.“
„Paní Kohnová, stuha je dostatečně široká a dlouhá na to, aby se tam
vešlo mnohem více slov. Nechcete tam ještě něco připsat?“
Paní Kohnová, přemýšlí, na nic nepřichází.
„Paní Kohnová, rozvažte si to, neboť cena zůstane stejná, ať nápis
bude jakkoliv dlouhý.“
„V tom případě tam připište: Prodám zánovního Opla.“
Pokroková Yeshiva University of Chelm postavila svůj vlastní veslařský
tým. Kupodivu však od té doby, co začali závodit, nevyhráli jediný
závod. Co nevyhráli, dojeli vždy beznadějně poslední. A to trénovali
trojfázově šest dní v týdnu a i o šábesu na trénink aspoň mysleli.
Dali hlavy dohromady a řekli si, že takhle by to dál nešlo. Rozhodli se
najmout sportovního špióna Chaima Jankela a vyslat jej ke konkurenci.
Chaim v převleku a s mezipřistáním v Kyjevě přiletěl do Cambridge,
splynul s prostředím, připlazil se k veslařskému cvičišti a zde strávil
týden v úkrytu pilným pozorováním. Poté se přes Macao vrátil do Chelmu a
takto poreferoval:
„Tajemství jejich úspěchu je poměrně jednoduché. Vše, co děláme,
děláme v podstatě správně. Ovšem u nich osm mužů vesluje a pouze jeden
huláká.“
V jedné malé polské vesničce měli jedinou kravku a už přišel její
čas, a tak museli udělat sbírku a za všechny peníze, co vybrali, koupili v
dalekém Minsku krásnou mladou kravku. A ta dávala dostatek mléka - a
jakého! A už bylo dobře, a tak začali přemýšlet, že by k ní přivedli
býka, že by bylo dobré mít více takových kraviček, aby už nikdy neměli
strach o mléko. A jak řekli, tak udělali, přivedli býka a dovedli ho s
kravkou na pastvu.
A pak se celí smutní vrací večer a hned za rabínem.
„Rebe, co děláme špatně? Dovedli jsme ta zvířata na pastvu a bejk by do
toho šel, ale když blížil zprava, kravka furt uhýbala vlevo a když na to
šel zleva, kravka uhýbala doprava. A tak celý den a nic z toho nebylo, jen my
jsme z toho otrávení a nevíme co s tím, a tak jdeme za tebou pro radu,
rabi,“ vylévají si srdce.
Rabi se zamyslel a pravil: „Nu, a proč jste tuto kravku kupovali právě v
Minsku?“
Chasidi zpozorněli: „Rabi, je vidět, jak jsi ve své nevýslovné moudrosti
moudrý. My jsme ti ani neřekli, kde jsme ji koupili a ty víš hned, že je z
Minska? Jak jsi to poznal?“
Rabi se k odpovědi moc neměl, jen se zasmušil a pak špitl: „Moje žena je
taky z Minska.“
Jako mnoho jiných manželů, i Noah Webster často doma usedl a pokusil se
chvíli hovořit se svou ženou. Ale sotva řekl jedno či dvě slova, jeho
žena se ozvala:
„A to mělo znamenat co?“
No a tak vznikl Websterův výkladový slovník.
Mladá židovská dívka dostala v šúlu za domácí úkol vypracovat test z
historie. Všechny otázky zodpověděla s lehkostí, až na jednu. Otázka
zněla: „Na co zemřel guvernér New Yorku Nelson Rockefeller?“ I požádala
tedy o pomoc svého otce.
Její otec si vzpomněl, že Rockefeller ve skutečnosti zemřel na infarkt v
hotelovém pokoji, když měl sex s mladou dámou. Vyděšená žena bohužel
nevytočila číslo záchranné služby včas.
Její otec chvíli přemýšlel a snažil najít vhodnou a správnou odpověď,
aby se nemusela jeho dcera ve třídě cítit trapně.
A tak jí řekl: „Zemřel na nízký krevní tlak. 70 na 30.“
Pan a Paní Goldbergovi jsou těsně po svatbě.
„Miláčku,“ vyzvídá Mojše,“ vzala by sis mne, i kdyby mi můj papá
neodkázal takové jmění?“
Paní Goldbergová se přitulí: „Vzala bych si tě, Mojšele,“ šeptá mu
do ouška zamilovaně, „vzala bych si tě bez ohledu na to, kdo by ti odkázal
takové jmění.“
Jeden starší rabín našel doma ve špajzu zastrčenou krabici, v níž po
otevření byla tři vajíčka a dvě stě dolarů. Jde za svou ženou a ptá
se: „Ráchel, co to má znamenat?“
Jeho žena se na něj podívá a říká: „Když jsi měl špatné kázání v
synagoze, tak jsem tam dala jedno vejce.“
Rabín si pomyslí: „No tak to není vůbec špatné, za těch třicet let jen
třikrát.“ Ale pak se podívá na Ráchel a říká. „Ale co ty dvě stovky
dolarů?“
Ráchel na to: „No, když těch vajíček byl tucet, tak jsem je za jeden
dolar prodala.“
Severolondýnská kongregace se rozhodla odměnit svého rabína za 25 let
práce a zaplatila mu týdenní dovolenou v New Yorku.
Když rabín Bloom dorazil do svého hotelového pokoje, s překvapením objevil
v posteli nahou dívku. Okamžitě zvedl telefon a zavolal do synagogy:
„Co si to o mně myslíte? Jako váš rabín se na vás velice zlobím!“
Když to dívka uslyšela, vstala a začala se oblékat.
Rabbi Bloom se k ní otočil a řekl:
„Kam jdete? Na vás se přece nezlobím.“
Zázračný léčitel potká Mojšeho a ptá se, jak se daří rodině.
„Je to fajn,“ povídá Mojše, „všichni jsou zdraví, akorát strýc
Móric. Je furt nějakej nemocnej.“
„Tvůj strýc není nemocen, on si jen myslí, že je nemocen,“ poučuje jej
léčitel.
Za pár týdnů se potkají.
„Jak se všichni máte?“ ptá se onen zázračný léčitel, „a jak se
daří strýci Móricovi?“
„Všichni jsou fajn, v pořádku,“ odpovídá Mojše, „jen strýc Móric
si myslí, že umřel.“