Dámský večer. Sára, Rivka, Ráchel a Ester hrají bridž. Sára se
najednou zarazí a povídá: „Dámy, známe se už dlouho, že je to vzhledem
k našemu zjevnému mládí až nepravděpodobné. Nemohu to před vámi déle
tajit. Musím se vám s něčím svěřit. Jsem kleptomanka. Nicméně, milé
dámy, buďte bez starostí. Nikdy jsem vám nic nevzala a nevezmu. Přátelům
nikdy.“
Dámy, zrůžovělé tímto neobyčejným zážitkem, se za chvíli uklidnily a
mastily bridž jako předtím, když tu náhle…
„Drahé přítelkyně,“ vložila dramatickou pauzu Rivka, „též nemohu se
vám jinak než svěřit. Jsem nymfomanka.“
„Oj vavoj,“ ulekly se dámy.
„Nicméně,“ pokračovala Rivka, „ani zde není důvod k obavám. Nikdy
jsem nic nezkoušela na vaše manžele a ani nezkusím. Jsme přece
přítelkyně.“
Dámy nabraly ještě sytější odstín, ale v bridži neustaly.
„Zlatíčka moje, ozvala se Ráchel, „už to nemohu dále tajit. Nikdy jsem
nevdala, protože jsem lesbička.“
„Oj vavoj,“ vyhrkly dámy.
„Jistě jste z mé strany nezaznamenaly a ani nezaznamenáte žádnou
nabídku. Nemohu riskovat ztrátu vašeho přátelství.“
Dámy se zhluboka nadechly, ale na karty již nedošlo.
„I já se vám musím s něčím svěřit,“ povídá Ester překotně,
„já jsem….mám to lékařsky potvrzené….je na to diagnosa, chodím se s
tím léčit, ale nelepší se to….jsem totiž strašná jente, drbna, co
nevím, to nepovím.“
Mrskne kartami na stůl.
„A teď mne laskavě omluvte, mám strašně moc vyřizování.“