Syn zbožného židovského advokáta se nechá pokřtít. Jeho
křesťanští kolegové si z toho dělají legraci.
Na to advokát vysvětluje: Můj syn je nébich, příliš hloupý, aby dokázal
existovat jako Žid".
Icik se vrací z tříleté stáže v Americe. Jeho matka se ho sice nemůže
dočkat, peče, vaří, uklízí, těší se, jenže jakmile synek vstoupí do
dveří, vytřeští na něj oči, neudrží se a spustí:
"A kde máš vousy? Jak to, že se holíš?"
"Ale to nic, mamele," bere jí Icik kolem ramen, "v Americe už vousy nikdo
nenosí."
"A co šábes," pokračuje o něco mírněji matka, "ten doufám držíš!"
"Mamá, v Americe je nejdůležitější úspěšný obchod. Pracuje se šábes
nešábes."
"Tak snad aspoň dodržuješ kašrut. Košer jídlo přece v Americe není
problém?"
"No, většinou to vůbec nestíhám řešit."
"Icik, řekni mi, ale popravdě. Jsi vůbec ještě obřezaný?"
Rabinovič našel při rytí na své zahradě nádobu plnou zlatých mincí vyražených carem. V souladu se zákonem si poctivě vzal dvacet pět procent nálezného a zbytek zase zakopal.
Chlapec z intelektuálské moskevské rodiny hrál s chlapci na dvoře fotbal
a nešťastnou náhodou rozbil míčem okno.
Rozzlobený domovník vyběhl ze suterénního bytu s koštětem v ruce a
rozběhl se za chlapcem. Chlapec běžel a přemýšlel:
"Proč jsem šel na dvůr, na co je mi tenhle pitomý fotbalový míč?
Pocházím z intelektuálské rodiny, rád hraji na housle a čtu chytré knihy.
A já tu utíkám před nějakým hnusným správcem se smetákem.
Kéž bych žil na Kubě, neutíkal bych před domovníkem, ale povídal bych si
s velkým americkým spisovatelem Ernestem Hemingwayem."
Právě v té době seděl velký americký spisovatel Ernest Hemingway ve
špinavé kubánské krčmě za sklenicí rumu a říkal si:
"Co tady dělám? Tohle místo je nechutné! Zpocené ženy a zpocení
černoši, horko, teplý rum, špína. Život mi proklouzává mezi prsty.
Kéž bych teď bych seděl v Paříži se svým přítelem, velkým
francouzským spisovatelem André Mauroisem, popíjel absint v kavárně na
Montmartru, obdivoval Eiffelovu věž a mluvil o literatuře..."
Ve stejné době seděl velký francouzský spisovatel André Maurois v
kavárně na Montmartru, popíjel levné víno a přemýšlel:
"Zatracená Paříž... Děvky, ulepené stoly, nekonečný a otravný
šanson... Ta ošklivá Eiffelovka, ta špína na ulicích a smrad...
Kéž bych teď mohl sedět v Moskvě s velkým ruským spisovatelem Andrejem
Platonovem, pít vodku a mluvit o literatuře..."
A právě v té době běžel v Moskvě velký ruský spisovatel Andrej Platonov
s koštětem přes dvůr za chlapcem z moskevské intelektuálské rodiny,
který omylem rozbil míčem okno, a myslel si:
"Já ho doženu - já ho kurva zabiju!"
Pan Roubíček si stěžuje u obvodního lékaře.
" Když se takhle šikmo ohnu......vystrčím pravou ruku takhle dopředu....a
současně máchnu levou rukou dozadu...tak mě velice bolí celé tělo a
nemůžu se dlouho narovnat !"
"A můžete mi laskavě vysvětlit proč děláte takové divné cviky?"
"A můžete mi pro změnu vy říct, jak si mám podle vás, obléknout kabát
?!"
Dva týpci z Oděsy šli na návštěvu. Přijdou ke dveřím a jeden z nich začne kopat do dveří.
"Moše, vzpomeneš si, kdy ses do mě zamiloval?"
"Samozřejmě! Když jsem zjistil, žes kytici ode mne prodala se ziskem,
věděl jsem, že jsi ta pravá!"
"Izjo, znepokojuje mně tvůj vysoký cholesterol v krvi!"
"Chápu že máš o mně starost, ale proč jsi tak rozčílená?"
"Já ti ji přece piju!"
"Moše, dneska se mi zdálo, žes mi dal perlový náhrdelník!"
"Když na mě budeš milá, Sárinko, v příštím snu dostaneš kožich!"
1
