"Představ si, jak mi rabín zalichotil: říkal, že jsem jak chodící
encyklopedie!"
"A, Róza, všimla sis, že je encyklopedie většinou nejtlustší knížka v
knihovně?"
Zemřel známý bankéř a vinař z rodu Rothschildů. Na jeho pohřbu se
sešlo mnoho příbuzných, přátel i náhodných známých. A také
novinářů hledajících pro své laskavé čtenáře hluboký lidský
příběh. Jeden z nich si všiml uplakané a očividně velmi nešťastné,
zlomené ženy. I zaradoval se a přistoupil k ní s cílem vytěžit pro svůj
list maximum z jejího upřímného žalu:
"Promiňte, že vás ruším v této smutné chvíli, vy jste zřejmě
příbuzná pana Rothschilda?"
"Právě, že ne."
"V Oděse už přepadávat banky nebudu," mudruje starý kriminálník. "Posledně jsem odešel s výhodnou hypotékou..."
Otec Solomon se ptá svého malého synka. „Mojše, co by sis přál ze všeho nejvíc ?“ „Peníze, tati.“ „A co ještě víc by sis přál?“ „Hodně moc peněz, tati.“ „A pak, co by sis přál ještě, kromě peněz?“ Úroky ! ".
Mojše byl v Paříži. Když se vrátil zpět do Lvova, ptají se jeho
přátelé, jaký to bylo: " Co Pařížanky? Jsou taky takový jako u nás
holky ze Lvova?"
"Jak to můžete vůbec srovnávat?" volá Mojše pohoršeně. "Byl jsem s
jednou Pařížankou, vyznám se."
"Tak povídej."
"Takže, pelerínu měla vyšívanou zlatem - něco takovýho ve Lvově
nenajdete. A když pelerínu odložila, měla pod ní blůzu z růžovýho
hedvábí - průsvitnýho jako sklo. A její sukně byla poseta třpytivýma
flitrama, až oči přecházely. Pak odložila sukni a měla spodničku s
bruselskou krajkou, fialovou, protkanou stříbrem. A na podvazcích měla
růžici z rubínů.....pak sundala spodničku a podvazky..."
"No a dál?"
"Dál? Dál už to bylo úplně stejný jako ve Lvově."
"Sáro, tvůj muž si pamatuje datum svatby?"
"Naštěstí ne."
"Jak to, naštěstí?"
"No já mu připomenu výročí několikrát za rok a pokaždý dostanu
dárek!"
Po Středozemním moři se plavila židovská pirátská loď.
Pod černou vlajkou.
A pro všechny případy i pod bílou...
"Sáro, prý mě podvádíš!"
"To není pravda!"
"A navíc s hasičem!"
"To už vůbec není pravda!"
1