Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Židovské anekdoty

Kohn a Roubíček v kavárně. Roubíček čte noviny a najednou povídá: „Poslouchaj, Kohn, ten pan president Beneš je takovej šikovnej k obchodu, není von našinec?”
„Jak na tohle přišli?”
„Tady píšou, že podvakráte zaprodal republiku, no řeknou, takovej ksindl a von to prodal hned dvakrát.”

"Otče, dej mi marku. Venku stojí člověk s jablky."
"Ty jsi ale osel, Morici! Vyplázni na něj jazyk a hned po tobě nějaké hodí!"

Potká Kohn svého přítele, básníka Calmanna:
"Calmann, tak jak se ti daří? Ještě píšeš básničky?"
"No, jde to skvěle. Mám dvakrát tolik čtenářů co dřív."
"Nu, tak to tedy mazel tov, mnoho štěstí," procedí mezi zuby Kohn, "to jsem nevěděl, že ses oženil."

Rebeka říká přítelkyni: "Udělala jsem z muže milionáře!"
"A co byl před svatbou?"
"Miliardář!"

Přijde katolický kněz k holiči a ptá, co ho bude stát ostříhání. „Nic, otče, kněze stříhám zdarma.“ Druhý den ráno pak najde holič před dveřmi pět lahví mešního vína. Další den dorazí pop a ptá se, na kolik by ho přišel sestřih. „Nic, prosím, duchovní stříhám zdarma.“ Druhého dne mu stojí před dveřmi pět lahví vodky. Přijde k holiči rabín a ptá se, na kolik vyjde nová frizúra jeho a holič odpoví stejně, jako v předcházejících případech: „Nic rabíne, duchovní mají mé služby zdarma.“ Druhý den ráno mu stojí u dveří… pět dalších rabínů.

Kohn je ve své ložnici přepaden lupiči.
„Rozuměj Kohn, buď nám dáš všechno zlato co máš, nebo tě zabijeme!“
Kohn se zamyslí a říká: „Když vám dám 95kg mého nejmilovanějšího zlata, tak vypadnete?“
Lupiči jsou překvapeni: „No samozřejmě, ale rychle, rychle.“
Kohn: „Ruku na to?“
Lupiči: „Jasně, jasně, ale dělej.“
Kohn zavolá do ložnice: „Zlato, pojď sem. Přišli si pro tebe.“

Kohn: "Mám pro ně báječnej kšeft. Vagón svíček za pakatel."
Roubíček: "Přiznaj se, Kohn, v čem je zakopanej pes?"
Kohn: "Ty svíčky nemaj knot."
Roubíček: "A proč bych měl kupovat takovej póvl, svíčky bez knotu?"
Kohn: "No moment, Roubíček, chtěj svítit nebo prodávat?"

Sedí takhle vedle sebe v letadle dva muslimové a žid, který si pro větší pohodlí sundá boty. První muslim se za letu postaví, že si dojde pro džus. V uličce však sedí Žid, tak se mu nabídne, že mu pro džus skočí. Muslim s potěšením přijme.
Mezitím však vezme jednu botu Žida a flusne mu do ní. Za chvíli je zpátky Žid s džusem. Muslim mu slušně poděkuje a cesta ubíhá dál. Za pár minut dostaně žizeň i druhý muslim. O tomu se žid nabídne a přinese mu džus. I druhý muslim však provede svému židovskému dobrodinci menší zlomyslnost a flusne mu do boty.
Žid mu předá skleničku s džusem, posadí se a obuje si boty. Okamžitě ví, co se stalo a začne bědovat. "Copak tohle bylo nutné? Proč my spolu musíme mít neustálé konflikty? Kdy tohle skončí? Flusání do bot, chcaní do pití…ach jo…takhle přece nemůžeme pokračovat…

Největší kouzlo Vánoc pro mě spočívá v tom, že křesťané věří, že k nim domů přijde žid a dá jim něco zadarmo.

Američan, Francouz a Žid jdou na piknik. Američan: „Já vezmu chleba.“ Francouz: „Já vezmu víno.“ Žid neotálí a dodá: „Já vezmu bratra.“