Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Židovské anekdoty

Díky Bohu, že jste přišel, pane doktore! Mám úplně zkažený žaludek. Umírám. Moje žena si myslí, že jsem snědl něco špatného, ale jedl jsem jen to, co každý šábes. Nejdříve jsem vypil víno na Kiduš, pak jsem si dal Barches, kousel “Gefilten fiš”, studený mrkvový Cimes od pátečního večera... Víte, studený Cimes je po pravdě daleko chutnější. Pak plněné drůbeží krky, to vám je delikatesa! No a pak běžný oběd. Nejdříve polévku... pardon, něco jsem zapomněl. Měl jsem ještě malý předkrm gehackte Leber a k tomu jen ředkvičky. Potom tedy tu polévku, Goldene Jojch s macesovými knedlíčky, pořádně hustou a silnou. Nemám rád čiré tekutiny, vodu si mohu natočit i z kohoutku, nemám pravdu? (nicht wahr?) Pak hlavní chod. Šoulet s husou a přirozeně rýžový Kugl, dobře oslazený, se skořicí, ten moje žena umí. A to je snad všechno. Ne, moment. Po jídle byl samozřejmě jablkový Štrůdle, ale jen dva kousky. a tak tohle to vlastně dělám celý život. Počkat, počkat, přece jen bylo něco jinak. Nakonec jsem si dal šálek čaje. A to bude ono, pane doktore. Ten čaj mi nesedl !

Manželský pár je v Chelmu na cestě, když tu najednou začne pršet.
"Josle, no tak vyndej ten deštník!"
"To nejde, je rozbitý."
"A pročs ho teda bral s sebou?"
"Copak jsem věděl, že začne pršet?"

A Izáku, chlapečku, u vás ve školce topějí?
Ne, jen nás posílají stát v koutě.

Povídají si dva staří Židé.
Jeden říká druhému: "Manželství je jako přístav, kde se potkají dvě lodě."
"Proč zrovna já musel potkat válečnou loď?"

Jankl a Mojše se vsadí, kdo přinese na návštěvu u novomanželů nejlevnější "zlatý" dárek.
V den návštěvy se objeví Jankl: "Já vám přinesl zlatý dárek: Krabičku cigaret značky Golden Tobacco."
Jankl se už raduje, levnější už Mojšeho dárek být nemůže.
Ale Mojše se objeví ještě s jedním pánem a jde k manželskému páru: "Srdečně vám blahopřeji, přivedl jsem svého švagra Zlatohorského."

V jednom izraelském městě jde starosta se ženou na procházku. Jdou kolem staveniště, když tu jeden ze zedníků velmi přátelsky pozdraví paní starostovou a osloví ji jménem. Starosta se diví a zeptá se ženy, odkud zedníka zná.
"Ále, s tím jsem chodila do školy, byl to můj první přítel."
"No, naštěstí sis nevzala jeho, ale mě. Jinak bys neměla za manžela starostu, ale zedníka."
"Tak to se pleteš," odpoví mu žena. "Kdybych si ho vzala, byl by starostou dnes on."

Kohn, příteli, otázečku: Kolik by snědli pěkně vypečenejch rohlíčků na lačný žaludek?”
Kohn se zasní: „Tak tři, čtyři.”
„Prdlajs, jeden!” směje se Roubíček. „Ostatní by už nejedli na lačno!”
Kohn přijde domů: „Sára, kolik bys snědla rohlíčků na lačno?”
„No, sotva jeden,” je překvapená Sára.
„To je škoda,” říká smutně Kohn, „mohl jsem ti říct bezvadnej vtip.”

„Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce, co i oni mi přejou...”
„No prosím, Kohn, už zase začínaj...”

Jde Hitler s Goebbelsem po Berlíně, vidí žebráka, slepce s brýlemi, který je na rohu ulice. A u klobouku má velký nápis: „Od Židů almužny nepřijímám!”
Hitler: „Takový charakter, dej žebrákovi pětimarku.”
Žebrák poděkuje, načež mu vůdce řekne: „Těší mne, že jsi tak uvědomělý! Přišel jsi na to sám, nebo ti to někdo poradil?”
Žebrák se usměje a spokojeně konstatuje: „To vědí, že sám! Na co my Židi nepřijdem...”

„Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali.”
„Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!”
„Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?”
„To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly!”