Rozcestník >> Náboženství >> Andělé kolem nás

A to se má křtít v jejich jméno a tak toho jména je spolu se všemi pokřtěnými celkem mnoho osob.

JEŽÍŠ znovu a znovu ukazoval, že je tvorem odděleným od Boha a že má nad sebou Boha, kterého uctívá, Boha, kterému říká „Otče“. V modlitbě k Bohu, totiž k Otci, mluvil Ježíš o „tobě, jediném pravém Bohu“. (Jan 17:3) U Jana 20:17 řekl Marii Magdaléně: „Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ (Petrů) V 2. Korinťanům 1:3 potvrzuje apoštol Pavel tento vztah: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista.“ Protože Ježíš měl Boha, svého Otce, nemohl zároveň být tím Bohem.

Apoštol Pavel mluvil bez výhrad o Ježíši a o Bohu jako o zřetelně rozlišených: „Pro nás přece jest toliko jeden Bůh, Otec. . . a jeden Pán, totiž Ježíš Kristus.“ (1. Korinťanům 8:6, Sýkora) Apoštol ukazuje rozdíl, když se zmiňuje o „přítomnosti Boha a Krista Ježíše a vyvolených andělů“. (1. Timoteovi 5:21, Revised Standard Common Bible) Stejně jako mluví Pavel o Ježíšovi a o andělech jako vzájemně rozlišených v nebi, jsou rozlišeni Ježíš a Bůh.

Významná jsou i Ježíšova slova u Jana 8:17, 18. Říká: „Ve vašem vlastním Zákoně je. . . napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je pravé.‘ Jsem to já, který svědčím o sobě, a svědčí o mně Otec, který mne poslal.“ Ježíš zde ukazuje, že on a Otec, totiž všemohoucí Bůh, musí být dvě odlišné bytosti; jak jinak by totiž mohli být oběma svědky?

Ježíš dále ukázal, že je odlišnou bytostí od Boha, slovy: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ (Marek 10:18, EP) Ježíš tedy říkal, že nikdo není tak dobrý jako Bůh, ani sám Ježíš. Bůh je dobrý způsobem, který jej odděluje i od Ježíše.

Tohle nemohl říct Bůh!!!!!

JEŽÍŠ nejednou pronášel výroky jako: „Syn nemůže sám ze sebe konat nic, ale jen to, co vidí konat Otce.“ (Jan 5:19, Petrů) „Vždyť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 6:38) „Co učím, není mé, ale patří tomu, který mne poslal.“ (Jan 7:16) Není ten, kdo posílá, nadřazen tomu, kdo je poslán?

Tento vztah je zřejmý z Ježíšova podobenství o vinici. Přirovnal Boha, svého Otce, k majiteli vinice, jenž odcestoval a nechal ji ve správě pěstitelů, kteří představovali židovské duchovenstvo. Když později majitel poslal otroka pro nějaké plody vinice, pěstitelé otroka zbili a poslali ho pryč s prázdnou. Pak poslal majitel druhého otroka, později třetího, a oběma se dostalo stejného přijetí. Nakonec řekl majitel: „Pošlu svého milovaného syna [Ježíše]. Snad si ho budou vážit.“ Ale zkažení pěstitelé řekli: „‚To je dědic, zabijme ho, aby dědictví připadlo nám.‘ Nato ho vyhodili ven z vinice a zabili ho.“ (Lukáš 20:9–16) Tak Ježíš znázornil své postavení toho, kdo je Bohem poslán, aby konal Boží vůli, stejně jako otec posílá poddajného syna.

Následovníci na Ježíše vždy pohlíželi jako na poddajného Božího služebníka, ne jako na někoho rovného Bohu. Modlili se k Bohu ohledně „tvého svatého služebníka Ježíše, kterého jsi ustanovil Mesiášem“, „aby se skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše dála uzdravení a zázraky a divy“. — Skutky 4:23, 27, 30, Petrů.