Napsal jsem to už v prvním příspěvku, vznikem vědomí sebe sama vzniká
instance já a ta se nevyhnutelně začne rozpínat (což je
popisováno jako pýcha). Tendence k pýše = tendence hřešit. Naše dispozice
k uvědomění sebe sama nese v sobě vzpurnost, zárodek rozdělení. Můžeš
si toho koneckonců všimnout u dětí, že během procesu jejich růstu spolu s
nárůstem vědomí sebe sama roste i jejich pocit důležitosti.
Kdyby nás Adam touto dispozicí "nezatížil", nedošlo by ke vzpurnosti,
setrvávali bychom v rajské jednotě s Bohem a nebylo by tedy zapotřebí
Kristovy oběti, protože by nebylo co obnovovat, co napravovat.

,








Židé pominuli zejména tyto proroctví ve Starém zákoně o
příchodu Mesiáše:


