Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Tohle je dobré. Nejen pro Jonáše.

Buddhismus je ateistická filozofie, která je lhostejná vůči světu.
Je tedy pravým opakem křesťanství. Pro buddhisty je meditace sama o sobě cílem a smyslem, zatímco pro křesťany je prostředkem k navázání vztahu s Bohem.
Buddhismus podle některých kritiků nemůže dosáhnout svých cílů již z principu a může být škodlivý, protože vyžaduje nesplnitelné požadavky.

Kdybys znal buddhismus nepíšeš takto.

Jonatan rád a často píše o tom, co nezná. Například o historii nemá ani páru, ale stále se k ní vyjadřuje.

Má katolictvím polarizované myšlení.

Jde o to že moudrý neřeší druhé víry a nehani je,pokud jeho mysl není negací zakalená či ovlivněná nevědomostí z další ruky.

Budhismus je především psychologie, takže není lhostejný vůči člověku. Je zaměřen na bližního, s tím, že bližním je pro něho jakýkoli živý tvor, ne jen člověk. Má tedy širší humánní "záběr" než křesťanství.
Cílem je v budhismu zbavení se strasti (či osvobození se od ní) a meditace k tomu slouží jako prostředek. Křesťané ani meditaci neprovozují a pokud něco svého tímto slovem nazývají, tak tím míní něco jiného, jinou mentální činnost než budhismus.
Na křesťanství musí mít tito kritikové stejný názor.

Ostatně připomíná mi to slova klasika:

... Člověk se stává králem zvířat jen když je zkrotí nebo ochočí; jinak se stane jejich obětí či otrokem. Zvířata jsou obrazem našich vášní, jsou instinktivními silami přírody.

Svět je bojiště, v němž svoboda staví na odpor síle setrvavé sílu činnou. Přírodní síly jsou mlýnské kameny, a ty se staneš zrnem, nedovedeš-li být mlynářem.

Jsi povolán, abys kraloval vzduchu, vodě, zemi a ohni; avšak aby bylo možné vládnout těmto čtyřem symbolickým zvířatům, je třeba přemoci je a spoutat.

Ten, kdo prahne po tom, aby se stal moudrým a rozluštil velikou hádanku přírody, musí být dědicem a lupičem sfingy: musí mít její lidskou hlavu, aby byl výmluvný, její orlí křídla, aby dobyl výšin, její býčí boky, aby zoral hlubiny a její lví drápy, aby si všude vydobyl místo.

Ty, jenž chceš být zasvěcen, jsi učený jako Faust? Jsi trpělivý jako Job? Ne, nejsi, viď? Ale můžeš být, chceš-li. Přemohl jsi vír těkavých myšlenek? Nevíš, co je nerozhodnost a rozmar? Jsi přístupný rozkoši jen tehdy, když chceš, a chceš jen tehdy, když smíš? Ne, nejsi, že? – není tomu tak vždy? – ale může tomu tak být, jenom chtít.

Sfinga nemá jen mužskou hlavu, má také ženská ňadra. Dokážeš odolat vnadám ženy? „Ne,“ odpovídáš s úsměvem a honosíš se svou morální slabostí jako slavným znamením své tělesné životní síly. Budiž, dovoluji ti holdovat Sternovu nebo Apulejovu oslu; i osel má své zásluhy, to nepopírám, byl přece zasvěcen Priapovi jako kozel bohu mendéskému. Ale nechme osla oslem a ptejme se jen, je-li on tvým pánem, anebo zda ty dokážeš být jeho. Jenom ten může mít rozkoš z lásky, kdo přemohl lásku k rozkoši. Toužit a odříkat se, znamená dvakrát moci. Žena tě spoutává tvými žádostmi; buď pánem svých žádostí a spoutáš ženu.

Největší urážkou muže je nazvat ho zbabělcem. Kdo je ale zbabělec? Zbabělec je ten, kdo zanedbává péči o svoji mravní důstojnost a slepě poslouchá instinkty přírody.

Hrozí-li někomu nebezpečí, je zcela přirozené, bojí-li se a snaží-li se utéci; proč je to tedy hanba? Poněvadž nám čest káže více dbát svých povinností, než lákadel a obav. Co je čest z tohoto stanoviska? Všeobecné tušení nesmrtelnosti a úcta k prostředkům, jež k ní vedou. Největší vítězství, jehož lze dobýt nad smrtí, je překonání chuti k životu, a sice nikoliv pod tlakem zoufalství, nýbrž vzácnou, ve víře spočívající nadějí, doufající ve vše, co je krásné, dobré a čestné.

Učit se překonávat sama sebe, znamená učit se žít; stoická přísnost života nebyla jen marnivou okázalostí svobody!

Podrobovat se silám přírody, znamená následovat běh hromadného života, být otrokem podružného.

Odpírat nižší přírodě a krotit ji, znamená stvořit svůj vlastní osobní a nepomíjející život a osvobodit se od života osudného a od smrti. Každý, kdo je hotov spíše zemřít než se zříci pravdy a spravedlnosti, je vpravdě žijící, neboť je nesmrtelný ve své duši.

Nalézt nebo vytvořit takové jedince bylo účelem všech antických zasvěcení. ...

jakého klasika :-))

to je neznámý klasik
Ale jiný klasik se vyjádřil v 33. kapitole svého díla podobně:

Kdo zná druhé, je chytrý;
kdo zná sebe, je moudrý.

Kdo přemáhá druhé, je silný;
kdo přemáhá sebe, je mocný.

Kdo se umí spokojit, má hojnost;
kdo dovede vytrvat, má vůli.

Kdo se neodchyluje od svého určení,
má dlouhé trvání.

Kdo se smrtí nezaniká,
má stálé trvání.

Lao C

V širším rámci to vlastně vyjadřuje ta Kiplingovo báseň Když, jak jsi jí nemohl načíst. Tady ti to přepisuju (ale lepší by bylo, kdyby sis v nastavení prohlížeče umožnil i nezabezpečené spojení a přečetl sis to v tom odkazu):

Lepší je okopírovat jen krátkou ukázku a připojit odkaz.
Rudyard Kipling je trnem v oku katolíkům, jako každý člověk vyrůstající v multikulturním a multináboženském prostředí, který si cení přírody, lidskosti, tolerance, vstřícnosti a kašle na náboženské ideologie..

důležité:
Umíš-li snít a nepodléhat snům,
umíš-li myslit a neudělat myšlenky svým cílem,
umíš-li se setkat s vítězstvím a porážkou
a jednat s těmito dvěma podvodníky stejně,
dovedeš-li snášet, když pravdu, kterou jsi vyslovil,
ničemové překrucují, aby z ní udělali past na hlupáky,
nebo dovedeš-li se dívat, jak se hroutí věci, pro něž jsi obětoval život,
a pak se sehnout a budovat je znovu.

I Maugli z Knihy džungle je reakcí na pokřivené vztahy lidské společnosti, plně přetvářek, zlomyslnosti a podlosti.
Lidé jsou a jednají jako pošetilé opice.

no vidíš a indický spisovatel Khushwant Singh považoval tuto báseň za „esenci poselství Bhagavad Gíty v angličtině“.

byla to moje nejoblíbenější kniha z dětství a to víc mě překvapilo když se Kipling dostal na černou listinu za rasismus a schvalování kolonialismu.

Syn Boha Dia Dionýsos

versus Apollón

Mě se líbí Diogenés měl podobné smýšlení východní.

myslíš toho sudeťáka?

Michal ani nezačal duchovní cestu, je stále v rajské zahradě a přelétá jako kolibřík z květu na květ.
Na takovou cestu jak nabízí SV: Jan od kříže v knize "Temná noc" nemá a nikdy mít nebude.

A ani nechci

„Jednou prosil o almužnu sochu, a když byl dotázán, proč tak učinil, tak odpověděl: "Abych si procvičil odmítnutí".“ —

Odstup mi ze slunce . Také krásný citát