Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Naděje je největším pocitem bezpečí. Větší asi ani není
Notabene pokuid to třeba VISITOR má jako jistotu

Právě o ten pocit, či potřebu bezpečí jde. Naděje jen deleguje ochranu před nebezpečím do neurčita. Někdo má svého boha, anděla, ducha, symbol náboženské společnosti, třeba křížek, nebo talisman, škapulíř s obrázkem nějakého svatého. Někdo si zvyšuje bezpečí v ochraně Ježíškem tím, že se pomodlí, nebo pokřižuje (fotbálistí kleče na hřišti před zápasem ...) Někteří monou praktikovat začíkací formulky - fantazii se meze nekladou.

Tohle je velmi individuální, protože je závislé na vlastnostech dotyčného, na jeho sebedůvěře, sebevědomí, fyzické síly, vzdělání, světonázoru.... atd.

každé dítě se v přítomnosti známého dospělého cítí bezpečněji

ad krudox:
.."naděje že je nějakým bezpečím? tak to teda dost slabým"..
pro tebe jako nekrestanka pravdepodobne zarazejici, ale v ramci krestanske teologie ma nadeje transformacni silu a co se role v "nachazeni" smyslu ci dokonce ucelu v protivenstvich tyce, tak hraje tu nejvyznamnejsi.. nadeje v budoucnost "uspokojenou" Bohem vyjadruje duveru v to, co Buh rekl, ze se stane - slibil jim to.. v teto perspektive je nadeje nedilnou soucasti viry, ve svem zamereni je virou v budouci cas.. kuprikladu visitorova laska, Pavel, se k tomu vyjadril takto:
On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?
celkem sebevedome ocekavani.. pozehnana budoucnost skrze v nas prebyvajiciho Ducha a nadeje ve vire v Bozske spaseni v Kristu - navic je jednou ze tri hlavnich krestanskych ctnosti..
Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu