Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ale platí, že jestliže je ti zatěžko něco udělat, protože by ses tím cítil znehodnocen, tak je to znakem toho, že jsi pyšný

Dáváš to na moc úzkou rovinu.
Pokora není jen to, že ti není zatěžko něco udělat, i když se potom budeš cítit znehodnocen.
Naskýtá se, proč by tě někdo o to žádal, pokud vyloučím nadřízeného v práci.

Asi to ne úplně správně chápeš.
Jakmile se cítíš znehodnocen, tak jsi pyšný. Tudíž: jestliže v tobě pokoření se před druhými způsobuje pocit znehodnocení, pak se nad ně povyšuješ. Když se nad druhého nepovyšuješ, pocit znehodnocení se nedostavuje.

Znehodnocen čím?

Proč vytahuješ slova a přirovnání, které nedokážeš implementovat do stavu, který by danou situaci prezentoval. Proč nekonkretizuješ, když neznáš druhou stanu, protože pod pojmem znehodnocení se dá představit cokoliv. Jiná situace je, když tě někdo tobě rovný chce pokořit. Má na to právo?
Neber situaci nadřízený vs. podřízený.

Asi například znehodnocování ateistů teisty.

A ateisti jsou vůči teistům v pokoře/pokorní?

Mluvím o pocitu znehodnocení neboli pocitu méněcennosti, jak jsem psal už na začátku. Jestli si ho neuvědomuješ, tak si odpověz na otázky:
Co ti brání v tom, aby ses před druhými pokořil? Proč je ti to zatěžko?

Protože ego

nenapovídat!

No dobře no

Proč "protože ego"??

Nemyl si ego s egoismem.
Ego pracuje s realitou - bez ega bys nepoznal nebezpečí - ego vyhledává bezpečí a řeší problémy.

Není ego jako ego

Správně, každej je "nějakej".

každý je nejakej, ale je hrozné, keď je krstený a zradí Boha...

Křest nebyl dobrovolný ani vědomý a k ničemu tedy nezavazuje. Nemohu zradit něco, o čem jsem přesvědčen, že neexistuje.

každý je nejakej, ale je hrozné, keď je krstený a zradí Boha...

A co když je krstěný bez jeho vědomí jako mimino?

no vždyť to je...
visitor zase mele nesmysly v náboženským zápalu...

ak je krstený, krstom získal milosť od Boha - a tak si to má uvedomiť, o to sa zaviazali aj jeho rodičia a krstní rodičia, a tak sa v pozdejšom živote správať, vyznávať Boha v Kristovi -ak to nie, tak aspoň v pokore mlčať - a tak nezradiť...je zradcom viery v Boha ten, kto zradí krstnú milosť, pečať Božieho Ducha v ňom...a nesprávať sa verbálne drze (tobôž v živote), posmešne a zradcovsky proti Bohu...

Co když se narodí do jehovistické rodiny? Taky platí jednou jehovista - navždy jehovista?

...na tom nezáleží, aj SJ má slobodu, vôľu a rozum - a tak od nich mnohí odchádzajú, i preto, že tam nie je platný krst...a krst je rozhodujúci pre spásu...

Pro jehovisty zase není platný křesťanský křest.

Co to je za logiku.

Nejlepší je počkat a nechat se ukřtít až po smrti, podle toho do kterého nebe té-které církve odletí duše.

oni od nich neodcházejí kvůli nějakému neplatnému křestu, ale protože prohlédli...

to je primitivná magická vára...

Je malé ego a velké ego , když je umíš rozeznat umíš s nimi pracovat a ohýbat.

Něco jako "ohýbej stromek, dokud je mladý". Asi moudrost pro učitele nějaké ideologie, aby nevyrostl rovný člověk. Ano, potlačovat EGO, dokud to jde.

Nejde o potlačení . Jsi duchovně nepřítomen

V běžné, lidové řeči se odkazem na ego poukazuje na nadměrnou velikost ega, např. když se řekne "ten má ego", "ach to jeho ego", "řekni to bez ega", "před vstupem nechte ego venku" apod. Odkazuje se tím tedy na nafouklé ego.

Proč bych měl být někým sebe rovným být pokořován - nemám pocit méněcennosti.
Jednoduše neznám pocit - pokořit se - pokud se o to někdo snažil, tak jsem to jednoduše nepřipustil.
Proč bych měl?
A pokud to pokládáš za povyšovaní, tak to máš zařazené jak to je(u mnoha) a ne jak by to mělo být.

Takže se pokoříš před někým, kdo ti u dveří zazvoní a řekne ti ať z bytu vypadneš?
A ty nechceš být povýšenecký, tak se pokoříš a odejdeš z bytu.
To se mají Ukrajinci nechat pokořit Putinem??

Slovo pokorný patří jenom k věřícím - v reálním životě nemůže platit.

Všeho moc škodí Stoicismus učí že dobrakem být je správné do té doby, než nás někdo zneužívá ve svůj prospěch. Učme se být dobrosrdecni a však umět se mít rád. Nenechat se v naší dobrotě s námi orat.

No ono právě ta láska k sobě bývá překážkou té dobrosrdečnosti. Protože láska k sobě představuje dávání sobě, a dobrosrdečnost představuje dávání druhým, takže jsou to protichůdné "pohyby", protichůdné směry zájmu. Když je člověk pokorný, tak se má rád přiměřeně.

Všeho moc škodí Stoicismus učí právě mít se rád a pomoci druhým ale nenechat se zneužít. Být pokorný mít se rád,pak nikdo nezneuzije naší dobroty to je i v té bajce, nemusíš kousnout, stačí vrcet.

Kdybys místo "pokorný" použil "skromný" ...

pokorný = nepyšný

být pyšný (ve svém srdci) = mít nafouklé ego
být pokorný (ve svém srdci) = mít splasklé ego

To splaskle bych pozměnil kontrolované, ohýbající tak ,abych rozeznal co je moc škodlivé. Jo hold Ondi to má pomotane.

Splasklý je správné slovo coby opak nafouklého. Ale je pravda, že takové ego je ohybné, přizpůsobivé, normální narozdíl od strnulého, tvrdošíjného nafouklého.

Když jsem jako puberťák byl blázen do bojových umění, tak jsem měl na zdi plakát, na němž byl zasněžený strom a u něj takovýto text:

„Jeden mistr (nějakého jména co už si nepamatuju) se procházel v zasněžené krajině a spatřil, jak třešeň, mající tvrdé větve, je má pod náporem sněhu polámané, zatímco větve vrby, která je má měkké a ohebné, se pod náporem sněhu ohnuly, ale zůstaly nepoškozené.“

A pod tím byl verš z Tao te ting:

„co je slabé překonává to, co je silné,
co je poddajné překonává to, co je pevné“

I když to bylo uvedeno jako ilustrace principů boje, tak je tu řeč o egu.

pokorný neznamená skromný...Skromný znamená že si nenárokuje...

Pokorný zase že si nevyskakuje a nedělá stres pokud nemusí. Dokáze zkousnout drobná příkoří, protože prostě nemá nafouklé ego a nemusí si honít péra na ocasu.

Kdysi jsem tu dával o tom hadovi jestli pamatuješ to je to samé.

K čemuž stačí doplnit: Miluj bližní tak jako sebe a je vystaráno?
A nebo jak chceš aby lidi jednali z tebou jednej ty s nimi, o tom je evangelium?

To jo, protože láska k bližnímu, tedy láska zaměřená ven na objekt kompenzuje lásku k sobě a zabraňuje vzniku výslovné či přehnané sebelásky. V psychice to funguje tak, že tak jako se spolu s pýchou (sebeláskou) dostavují pocity méněcennosti či znehodnocení, tak se spolu s pokorou (láskou k bližnímu) dostavují pocity sebepotvrzování či sebezhodnocení, čili člověk by svou lásku měl zaměřit na bližního a tím se přirozeně do správného stupně upraví láska k sobě.

No, psal jsem souctovi:
Pokora je plazení se po břiše, jak před sutnášemi, tak před symboly moci (kříže s mrtvolou). Prostě je to jednoduché, pane Pokorný.

Takovéhle věci ty považuješ za pokoření? Normálně se považují za hloupost. Pokoření se je třeba, když někomu, kdo se nad tebe povyšuje, nezištně prokážeš službu, když budeš vlídnej k člověku, který je na tebe hrubý, když v zaměstnání uděláš společnou práci i za svého kolegu, který je flink (a navíc tě třebas pomlouvá), když po hádce uznáš svůj omyl, když sneseš, že ti nespravedlivě nejsou přiřknuty zásluhy apod.