Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Je tak akceptována.

ad soucet:
naprostej nesmysl

Je akceptována. I když nemusí být brána úplně jako vědecká, tak akceptována je.

ad soucet:
nejenom, ze "nemusí být brána úplně jako vědecká", ale ani tak brana neni a aktualne ani nemuze

Je vědci akceptována. Jestli tě dráždí to slovo vědecká, tak ho klidně můžem vypustit.

ad soucet:
proc vlastne to vse? jestli treba chces poukazanim na teorii strun, ktera nesplnuje kriteria vedeckosti, otevrit diskusi o tom, zda-li do teto kategorie patri i Junguv model psychiky, tak k tomu muzeme pristoupit hned..

No tak to začlo a průběžně jsem tu souvislost zmiňoval, že to platí jak pro fyziku, tak pro psychologii. V obou oborech k takovým teoriím vědci přistupují tak, jak to je (znají historii těch teorií, znají jejich metodické slabiny a status), a v obou stejně platí, že přestože to není úplně vědecké, tak přesto můžou být vědě užitečné. U psychologie jakožto z principu ne zcela exaktní vědy je to ještě více pochopitelné.

ad soucet:
fakt neblazni.. teorii strun s Jungovymi ustrednimi principy (napr. synchronicita) lze jen sotva srovnavat

Vždyť já je taky nesrovnávam. Ostatně je blbost chtít srovnávat teorii s člověkem.

Mimochodem zrovna ta synchronicita je taky příklad hypotézy zasahující do dvou oborů, psychologie a fyziky, protože jí Jung vytvářel spolu s fyzikem Wolgangem Pauli.

ad soucet:
tak proc jsi v souvislosti s Jungem uvedl teorii strun?
p.s. synchronicita je naprosta picovina..

Jako příklad přístupu k ne zcela vědecké teorii ve fyzice, jak už jsem napsal.

p.s. to je mnohasvětová interpretace taky...

ad soucet:
co se synchronicity tyce, tak je s nevedeckosti teorie strun nesoumeritelna bez ohledu na to, ze se jedna o psychologii

Jo s tím souhlasím. Synchronicita je na úrovni hypotézy. Hlavní pilíř, který myšlenku synchronicity podpíral (Rhineovy pokusy), se ukázal být podvod, takže ve prospěch této myšlenky nic moc nehovoří.
V každém případě jsem toho názoru, že i kdyby se snad někdy v budoucnu pro synchronicitu našly důkazy, tak by taková teorie neměla být zveřejňována, protože by to znamenalo, že se dá na svět působit magicky, a to bychom se pak ocitli jako ve středověku, kdy by kdekdo svůj neúspěch, nepříznivý osud, nebo třeba špatnou náladu sváděl na svého nepřítele či souseda, který proti němu použil synchronicitu.

ad soucet:
proto nechapu duvod, proc Junga zminujes v souvislosti v s teorii, ktera selhala a nespekuluje o duchovnich dimenzi apod.

Jung přece není jenom synchronicita. Nedá se říct, že Jung je nevědecký, poněvadž spousta jeho konceptů a teorií vědecké jsou a byli i vědou přijaty. Takže kdo něco takového tvrdí, ten o Jungovi nic neví. A já taky ani nemluvil o Jungovi (to se takto souhrnně prostě nedá, není to korektní), ale o jeho konkrétních koncepcích či teoriích. Některé jsou podložené, některé méně, některé skoro vůbec jako je ta synchronicita. Ono se neustále ukazuje, že Jungovi kritici jeho psychologii pořádně neznají.

Mimochodem synchronicita nepostuluje nějakou duchovní dimenzi (narozdíl třeba od oné mnohasvětové interpretaci, která by se takto mohla vykládat). Ta postuluje jenom paralelismus psychického a fyzikálního dění za určitých podmínek.

ad soucet:
bavim se o konkretnich principech a duchovni perspektiva, spiritualita je do nich integrovana..

Mluvíš přece o Jungovi obecně. Naposledy jsi třeba napsal
"proto nechapu duvod, proc Junga zminujes v souvislosti..."
Pokud se chceš bavit o konkrétních principech, tak musíš mluvit o těch konkrétních principech.

ad soucet:
dva dny nazpet jsem to rozvedl a psal o jeho ustrednich myslenkach (archetypy ci synchronicita), ktere povazuji za produkty jeho predstavivosti.. ale ok, velmi rad se o principech budu bavit konkretne - co jej podle tebe vedlo k presvedceni, ze EXISTUJE princip akauzalnich udalosti?

"Synchronicita je vždy a všude přítomnou realitou, kterou vidí ti, co jsou připraveni ji vidět"

To jsem si nevšiml, že bys to nějak konkretizoval, vždycky mluvíš obecně o Jungovi.
Jako Jungovo ústřední myšlenka by se dal označit archetyp, ne synchronicita, ta je jeho vlastně úplně posledním koncepčním počinem a je jakousi nadstavbou nad ideou archetypu, která není nijak nutná. A znovu, synchronicitu vybudoval spolu s W. Paulim, podrobnosti jsou k nalezení na wikipedii. Jungovu stať o synchronicitě jsem nečetl, třebaže už vyšla v češtině (viz), znám jí jenom rámcově z různých zdrojů. Ale co vím, tak k postulaci takového principu ho vedla kombinace různých fenoménů, jak empirických, tak kulturních.

ad soucet:
.."To jsem si nevšiml, že bys to nějak konkretizoval, vždycky mluvíš obecně o Jungovi"..
uvedl jsem to v prispevku #122134, reakci na to, ze "Jung mi pořádně šlápl na kuří oko, soudě podle toho, že mám na něj takovou pifku"

.."Jako Jungovo ústřední myšlenka by se dal označit archetyp, ne synchronicita, ta je jeho vlastně úplně posledním koncepčním počinem a je jakousi nadstavbou nad ideou archetypu, která není nijak nutná. "..
mas snad pocit, ze synchronicita je metafyzicky system, ktery s aktivaci archetypu nema nic co do cineni? neprojevuje se archetyp nahod v obou sferach (psychicka & fyzicka) v akauzalni usporadanosti? neni uvazovana existence transcendentalni a nejsou synchronisticke udalosti vyslednym efektem konstelace archetypu? atd. atd. atd.

.."Jungovu stať o synchronicitě jsem nečetl"..
jestlize jsi jedno z jeho nejvyznamnejsich del (Synchronizität als ein Prinzip akausaler Zusammenhänge) necetl, ucin tomu tak prosim co nejdrive, at muzes zodpovedet me dotazy, NIEMANDE!!!

p.s. jinak nemej obavy, na archetypy samotne se rovnez dostane, ale rad bych to sfouknul hezky jedno po druhym..

to je zajímavé téma, vyhledala jsem si nějaké informace s ztotožňui se s kritiky synchronicity, kteří píšou:

Proces lidské mysli zvaný rozpoznávání vzorců vysvětluje důvody, proč si člověk tak dobře všímá různých nahodilostí ve svém životě, a snaží se jim vštípit nějaký racionální rámec.

ad ratka:
.."ztotožňui se s kritiky synchronicity"..
to mam radost

Taková kritika je namístě, na druhou stranu se trochu míjí s konceptem synchronicity. Při synchronitní události totiž člověk nic nehledá, nic se nesnaží dělat (racionálně si něco zdůvodnit nebo podobně), nýbrž sama se mu dostavuje emocionální odezva na danou fyzickou událost. Čili on je tady pasivním příjemcem pocitu smyslu a ohromení, nikoli jejich aktivním strůjcem.

může to dělat podvědomí... tedy opakující se podobné vzorce si podvědomí vyloupne samo "z mnoha možností" a pak se diví jaká je to náhoda.

takhle třeba chápu i postuné změny v životě změnou vnitřního nastavení, člověk si začne všímat jiných detailů a tím se jeho život může zásadně změnit a pořád mluvíme o práci podvěodmí. Nikoliv vědomém ukotvování pozornosti.

Člověk celý život psychicky "zraje" (neboli celý život probíhá individuace, řečeno Jungovým termínem), takže v průběhu času, v různých etapách svého psychického vývoje člověk mění náhled na věci a žebříček hodnot. Např. v pubertě jsou pro tebe důležité (v popředí zájmu) jiné věci, než ve 30 letech věku, a kolem padesátky jsou pro tebe důležité zas jiné věci.

to jistě, ale jde o to dojít k určitému naplnění života. Kdy člověk je spokojený s tím co má a neschází mu nic.

Ano, to je ono tajemství, jak se učinit vyrovnanou osobností. Tohle je cíl všech náboženství, jakkoli různě ho formulují, včetně té cesty k němu, ať už jako spojení lidské vůle a vůle Boží (následování Krista), vyrovnání protikladů Jin a Jang, dosažení stavu Samádhi či Satori...

Vlastní zkušenosti?

Samozřejmě. A pozoruji to i u ostatních.

To jednoznačně pochází z nevědomí (či podvědomí), jiná možnost ani není, jde jenom o vysvětlení toho, proč se tak děje. Proč by to to nevědomí vlastně mělo dělat.

protože má tendencí srovnávat podobné... takhle si myslím lfunguje i mozek. Pořád srovnává to co má, s tím co je nové... mozek je samosprávný orgán a svému nositeli servíruje to co si myslí že chce :-)) i proto je tak těžké změnit hlavní nastavení hodnot či pozornost. Protože mozek je "slepý" a myslí si že ví co chceme.

četla jsem to v nějaké knize od mozkového chirurga. Bylo to zajímavé. Ptali se ho zda existuje svobodná vůle... on řekl že v krátkodobém horizontu nikoliv, mozek sám určí co "chceme", teprve v dlouhodobější horizontu můžeme změnit nasměřování tak aby to nás mozek vzal na vědomí a dodal nám relevantní odpovědi.

To samozřejmě mozek neustále srovnává vjemy a dělá s nimi různé jiné operace, ale to, co se zažívá při synchronicitě, to je ojedinělá událost, čili v jejím případě nejde o nějakou rutinní práci mozku (tedy alespoň předpokládám, že hluboký pocit souvztažnosti mezi svým psychickým a vnějším fyzickým děním, tedy emocionální pocit, že fyzická událost nějak vyjadřuje tvůj psychický stav nezažíváš běžně ).

Jinak souhlasím s tím, že je mozek samosprávný orgán; to je koneckonců celé tělo, neustále v něm probíhají autoregulační procesy, které si prostě probíhají a nestarají se o to, jestli nám to vyhovuje nebo ne. To co řekl ten chirurg, to vlastně odpovídá tomu, co o vědomí a vědomém já říkal Jung.

Toto Jungovo pojetí je velmi blízké moderním konstruktivistickým a neurobiologickým konceptům, které ostatně opět poskytují náležité místo nevědomí. Podle nich se v případě já jedná o virtuální centrum virtuálního světa. Já sice není prvohybatelem psychických procesů, naopak, zpravidla zjišťuje jako poslední, co se bude dít, pro člověka však je velmi důležité, neboť úzce souvisí s tvorbou vědomí a prožíváním identity. Teprve tím je možné rozlišování mezi uvnitř a venku, vlastním a jiným. „Bez možnosti virtuálního vnímání a virtuálního konání by mozek nebyl schopen odvádět komplexní výkony, které odvádí. Skutečnost a její já jsou konstrukce, které dávají mozku schopnost zpracovávat komplexní informace, zvládat nové, neznámé situace a věnovat se dlouhodobému plánování činnosti.“ (Roth, 2001, str. 340)
Slovník analytické psychologie

no tak nějak to asi vidím... já je konstrukt, bez svého já bychom se nedokázali orientovat a nemělo by nás ovládat.

To, co píšeš vzniklo, bylo vytvořeno tvým mozkem. My jsme mozek, my se ovládáme, tedy měli bychom se ovládat.
Ještě jednou - my jsme mozek a sice strukturovaný do funkčních areálů. Důležitý je právě areál intelektu, který ve spoustě někdy chaotických informací volí pro nás tu nejschůdnější variantu reakce, tím, že hrábne do paměti, a moduluje etikou a morálkou.

Příklad : jdeš procházkou po Václaváku a najednou pocítíš potřebu močit. Kdybys byla kůň, tak se zastavíš třeba uprostřed davu lidí a uvolníš svěrače. Jenže jsi člověk, víš, že bys vyvolala veřejné pohoršení, nadto by tě esembák sebral a pokutoval. Tvůj intelekt tedy zvažuje schůdné možnosti. Veřejný pisoár je v nedohlednu, ale poblíž je kavárna a tak nasměruješ své kroky tím směrem. Teda tvůj mozek rozpohybuje tvůj podvozek správným směrem. Protože tvůj mozek, teda ty, máš informaci, že by tě také mohl zlý kavárník vykázat, tak si areál logiky vymyslí postup a tvé akustické výdeji nařídí vypustit akustickou větu "dobrý den, přineste mi prosím jednu rakvičku a jednoho turka k támhle tomu stolku, já si jen odskočím, dejte mi prosím klíč od WC (česky od hajzlu)".

To vše vymyslel mozek, tedy ty. Mozek je řídící centrála, přijímá informace z našeho těla a z okolí našeho těla a vypracuje optimální řešení.

mozek je celé tělo

ono to může mít ještě jednu další polohu. Samozřejmě s tebou souhlasím, ale zajímavé je to až v momentě když pozorovatel pozoruje... tedy vidí sám sebe jak si objednává rakvičku, bere klíče a jde na záchod a ukládá si tyto informace pod emocionálním zabarvením. A tento soudce může dělat problém, pokud děláme něco s čím nesouhlasí ale co je správně v daný moment a co vlastně ani nejde jinak.

Třeba v případě rakvičky začne nadávat a zase to sladké, budeš tlustá, nežer to ale mi nedbáme hlasu a sežerem to :-)))

My jsme mozek, my se ovládáme, tedy měli bychom se ovládat.

Tak takhle to úplně neplatí. Už jenom ta formulace "měli bychom se ovládat" ukazuje, že se ovládat nutně nemusíme, což v takové chvíli znamená, že naše jednání ovládá něco jiného než my sami, což znamená, že my nejsme mozkem, tedy určitě ne celým mozkem. Uvedl jsi situaci, kdy člověk ovládá svoje jednání, ovšem je v životě nespočet situací, kdy člověk svoje jednání neovládá a ani nedovede ovládat, ale ovládají ho emoce, ctižádost, ambice (osobní tužby), pudy (tělesné tužby), ješitnost... Kromě toho ve spoustě případů, a možná i většinově, jednáme nevědomě, bezděčně, spontánně, automatizovaně, naučeně, tj. nejsme to v takovém případě my, kdo nás řídí, nýbrž je to mozek, kdo nás řídí. Dále, v mozku neustále probíhá nespočet procesů, jichž ale my nejsme subjektem, tj. nejsme to my, kdo je provádí, nýbrž provádí je prostě mozek (a sem patří i zpracování informací a hledání řešení).
Takže ano, mozek je řídící centrála, ovšem my jsme pouze určitou částí toho mozku, jen tou malou, uvědoměním "osvětlenou" částí mozku.

ad soucet:
.."mozek je řídící centrála, ovšem my jsme pouze určitou částí toho mozku"..
spekulativni picovina, drahy priteli..

Podložil jsem to fakty.

my jsme pouze určitou částí toho mozku

tohle jsi podložil jakými fakty?

ad soucet:
.."Podložil jsem to fakty"..
nikoliv..

kromě toho ovládání vede k ochromení a ovládající se jedinci mohou postupně upadnout do deprese.

Ideálem by mělo být zcela průzračné a správné jednání na první dobrou....tedy kdy již nejsme zmítání nějakými vnitřními běsy ale dokážeme reagovat úplně normálně a nemusíme se nijak ovládat ve smyslu sebeomezovat. jsme vnitřně svobodní a tudíž i šťastní

Jo to je ideál vyrovnanosti. Když všechny psychické komponenty pracují kooperativně.

Já bych s ním souhlasil, pokud by jsme to, co on tvrdí, že nevychází z "já" nedokázali ovládnout.
V každém je "čertík" zabijáka" - ten kdo ho nedokáže ovládnout je z pohledu zdraví nemocný člověk - proto jsem napsal ten dodatek - "pokud je zdravý" - takže z mého pohledu i emoce a to další vychází z "já".

Nejlépe ilustrativní je asi ten fenomén nutkání. Zkus zodpovědět tuto otázku:

Když pociťuješ nutkání, např. když pociťuješ sexuální nadrženost:
Je ta nadrženost něco, co jsi si vytvořil? Vyvolal či "implantoval" sis jí?
Anebo je to něco, co se samo dostavilo? Co k tobě přišlo, tak jako když pocítíš závan větru?

Je to už v podstatě "já" zakořeněno/je to dědičný instinkt.
A takových instinktů je vrozených v "já" je x.

Myslím, že jsi až moc ovlivněn Jungem a vše mu "žereš" a taky i v tomto, co rozebíráš teď, tady, narážíš na jeho koncept nevědomí.

Stačilo mi Junga ty 3-5 dní, co jsi se tady natahoval s necrem.

No a jaká je teda tvoje odpověď?
A nebo B? Jsi té nadrženosti strůjcem, sám jsi se rozhodl že jí budeš prožívat, anebo se ti děje, protože přišla "bez vyzvání" a ty o ní třeba ani nestojíš?

C - nedokážeš pochopit, že i to vrozené - co nedokážeš ovlivnit, je taky součástí tvého "já".

Howgh

Takže odpověď je ale B, ne? Ty jsi se pro nadrženost nerozhodl, ale ona přišla "sama od sebe", ne?

Když to vezmeme jak to říkáš, tak jestliže o tu nadrženost nestojíš a přeješ si, aby zmizela (nebo stejně tak když jsi zamilovaný a chceš, aby ta zamilovanost zmizela), tak potom jak to, že to nedovedeš zařídit, aby zmizela, když přece vychází z tvého já? Jak to, že já to nedovede zařídit, když to přece vychází z něho? Přece by to mělo umět zařídit, když to to já "dělá". Prostě by to jednoduše přestalo "dělat", ne?

Je to jednoduché já je žádostivost a vše co chceme je pomíjivé, když ustalime mysl sex nebude jen droga kvůli potěšení.

Lidé (homo Sapiens) zdědil po svých zvířecích předcích pudy.

Pud sebezáchovy nařizuje panický útěk v hrozícím nebezpečí. Koně a i lidé se splaší, přestanou myslet a chaoticky zdrhají. Také se sdružují do spřísežných skupin ve kterých se cítí bezpečně - fašisti, komunisti, náboženské spolky. Mají vlastní, někdy i tajné rituály, pozdravy, poznávací znamení a pod. To není jen to křižování se při jakékoliv příležitosti, nebo soudružské tykání.

Pud udržení druhu, tedy sexuální pud. Ten je u některých druhů silnější, než pud sebezáchovy. Nutí především samečky se samičkám předvádět, okázale měřit síly a i bojovat proti jiným samečkům. Tento pud také u mnohých vítězí nad jejich rozumem a nad jejich inteligencí. Rusácký i USÁcký autokraté trpí patologickým stádiem tohoto pudu.

Nejspíš proto, že Já je řízeno Nadjá a Nadjá a Já řídí člověka, nikoli člověk Já a Nadjá

Proti tvému pojetí se dá namítnout více věcí, např. že soudy přihlížejí k tomu, když je trestný čin spáchán pod vlivem afektu, tedy silné emoce, protože člověk pod afektem ztrácí sebekontrolu, tj. jednání člověka neřídí já, ale afekt. Což by bylo divný, kdyby ten afekt vycházel z já (v takovém případě by to jednání pořád mělo řídit já).

ad soucet:
jestli mas problem s "nadrzenosti" a "nedovedes zaridit, aby zmizela", doporucil bych ti zrejme kastraci, drahy priteli.. dle meho tim pomuzes nejenom sobe, ale i "lidstvu" - krome toho, ze uz to nebude "prichazet samo od sebe", se navic jiz nebudes schopen rozmnozit

nemám s ní problém, mudrlante.

ad soucet:
.."nemám s ní problém, mudrlante"..
jeden by snad i rekl, ze kdyz nekdo v souvislosti s nadrzenosti, o kterou nestoji a prisla bez vyzvani, se pta na to, proc to JA nedovede zaridit, aby to jednoduse prestalo delat, s tim zrejme problemy ma, drahy priteli

Všichni kromě tebe tady správně pochopili, že řeč byla o zařízení psychologickými prostředky, mudrlante.

ad soucet:
.."řeč byla o zařízení psychologickými prostředky"..
vzdyt ano.. hovorim o schopnosti, kterou dle tvych prispevku zrejme nedisponujes, tedy o schopnosti mit sve sexualni vzruseni a touhu pod "kontrolou" - jako psychicky zdravy jedinec umim pracovat s dusevnimi i fyzickymi podnety natolik, ze by mne skutecne nikdy nenapadlo psat o nemizici nadrzenosti apod.

Jakkoli je sympatické, že se považuješ za duševně zdravého, tak řeč nebyla o tom, mít je "pod kontrolou", pod kontrolou je má skoro každý, ale umět způsobit, aby touha (či jakákoli emoce) zmizela, a to "na povel".

I naopak?

jo třebas i naopak.

Ono tyhlety věci jako touha a emoce, mají vlastní dynamismus a jejich příchod ani odchod si nelze přímo vynutit. Dají se do jisté míry ovlivnit, ale zase jenom nepřímými prostředky. Což ukazuje na to, že nejsou přímým aktem vůle a tedy že nevychází z já.

ad soucet:
obcas u obzvlast dementnich diskuteru pristupuji ke konstatovani, ze maji nasrano v hlave - v tvem pripade to vsak lehce poupravim na Jung ti nasral do hlavy, drahy priteli..

To se spíš ukazuje, že do hlavy nasral tobě, protože já konstatuji obecné psychologické skutečnosti, které se můžeš dočíst v kdejaké učebnici psychologie, blázne egomanskej.

ad soucet:
kdyz pises nesmysly o tom, ze "touha a emoce nevychazi z ja", a to navzdory skutecnosti, ze diskutovana sexualni touha je touhou primarni, nepredpokladas snad, ze to ponecham bez povsimnuti..

jo je to pravda touha a emoce vycházejí z těla které je od narození nějak zformované a má nějaké atributy a to každý člověk podobné ale jiné. Stejně tak je každá člověk talentovaný na něco jiného.

Nemůžou vycházet z já, když jimi já libovolně nedisponuje, nemá nad nimi libovolnou ani přímou kontrolu. Přesnější je tudíž říci, že tyto já "napadají" a "zmocňují" se ho. A tak je to také popisováno. Sám jsi ostatně napsal, že sexuální touha je především touhou tělesnou.

ad soucet:
jelikoz jsme nase tela i mozek, telesna touha pochopitelne vychazi z nas

Nevychází z našeho já. Nejsou jeho činností. Nejsou to akty naší vůle, ale naopak objevují se spontánně, i třebas proti vůli já. Touhy ani emoce "nedělá" já, nevytváří je, nýbrž se mu dějí, přicházejí k němu "zvenčí". Proto je taky já nemá pod přímou kontrolou, protože není jejich subjektem.
Touhy a emoce tu fylogeneticky byli daleko dříve než tu bylo já. Jsou tudíž činností instinktivního systému: emoce jakožto reakce regulující jednání, touhy jakožto naplňování biologických potřeb (pudů). A instinkt je v protikladu k já; instinktivní chování je opakem volního jednání.

ad soucet:
.."Touhy ani emoce "nedělá" já, nevytváří je, nýbrž se mu dějí, přicházejí k němu "zvenčí"..
pises naprosty nesmysly - vnejsi mohou byt kuprikladu podnety, ale nikoliv emoce..

Všechno mám odůvodněný, tak to laskavě neignoruj.
Emoce i touhy vznikají mimo já (mimo vědomou oblast) a k já jsou posléze přivedeny (vniknou do vědomé oblasti). Z pohledu já tedy přicházejí zvenčí, z jiné psychické sféry. Já je jejich objektem a nikoliv subjektem.

ad soucet:
neignoruji to, ale konstatuji, ze je to naprosty nesmysl.. prokazuji to kuprikladu neurovedecke testy emocionalnich reakci - vytvari je nas mozek, drahy priteli

Konstatuješ to na základě ignorace.
Jistě, emocionální reakce vytváří náš mozek, co taky jiného, že? Ale nevytváří je naše já, protože jsou to samovolné, instinktivní reakce.

ad soucet:
.."nevytváří je naše já, protože jsou to samovolné, instinktivní reakce"..
dalsi naprosty nesmysl, drahy priteli.. nas mozek se tak v ramci evoluce vyvinul - instinkty jsou de facto "zakodovany" v nasi DNA, zvysuji kuprikladu nasi sanci na preziti a rozmnozeni se.. podnety k tomu sice byly vnejsi, ale instink je vnitrni zalezitosti

Tím jsi to mé tvrzení nezpochybnil, ale naopak potvrdil. Aktivity našeho já jsou volní aktivity, které nejsou zakódovány v DNA, tak jako instinkt. Instinktivní reakce nejsou aktivity našeho já.

ad soucet:
samozrejme, ze nikoliv.. chapu sice pristup ve stylu "psychologizace" vseho, ale JA je me telo a mozek - to, ze diky evoluci doslo k "automatizaci" opakovanych aktivit na konkretni podnety a staly ze z nich do nasi DNA "zakodovane" instinkty, zrejme jedincum, jimz Jung nasral do hlavy, jaksi unika

Nasráno v hlavě od Junga máš naopak ty, protože ze svého poukázání na fakta neumíš učinit správný závěr. Já nemůže být tvé tělo a mozek, protože já (volní aktivity) nenáleží k instinktu (nejsou to instinktivní aktivity). Dokud tohle budeš ignorovat, budeš plácat vykrucující se blbosti.

ad soucet:
opet se mylis.. jelikoz se vsak drzim se vedeckych poznatku a racionalni argumentace, nemohu s picovinama, ktere zde prezentujes, pochopitelne souhlasit

Protože jsi ignorant a navíc máš v hlavě nasráno, drahý příteli.