Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

No a jsou lidi co tě přivedou do bezvědomí,pak je člověk a chová se jak lobotom.

ad Mnichal?
.."jsou lidi co tě přivedou do bezvědomí, pak je člověk a chová se jak lobotom"..
myslis krestany?

Me, myself and Irene = Já, osobně a Irena. nebo třeba Já, sám a Irena.
Nebo Ich, alleine und Irene.

Jasně, že 100% doslovný překlad "hapruje" dobře znatelné je to v návodech na použití přístrojů vyrobených v Asii.

dobře ty

Anglické self právě není příslovce ani zájmeno, ale podstatné jméno (pak ještě přídavné a sloveso), znamenající JÁ. Ale já v trochu jiném smyslu než co vyjadřuje slovo ego. V češtině se to nesnadno vyjádří, protože máme jen jeden pojem, ale z toho, co jsem pochytil z vyjádření angličanů, tak v obecné mluvě self označuje já jakožto bytost a psychologicky spolu s tím já jakožto něco, co je bytosti vlastní, co je samostatné, svébytné a nepodléhá vědomé libovůli. Přeloženo je to tedy do češtiny jako "druhé já" coby od vědomí odštěpený psychický komplex.

V odborné literatuře se slovo self používá ve smyslu sebeuvědomování, jáství. V tomto významu se pak užívá jako první část složených slov, když se mluví o konkrétním uvědomování (např. self-recognition, seberozpoznání, jakožto poznání se v zrcadle, což je typ sebeuvědomění, ale jiný typ než self-reflection coby uvědomění si svého psychického dění).

mě by celkem zajímalo, zda lidé vnímají rozdíl mezi JA, "selbst" (osobně či já sám) a ratka. Tři pojmy které by měly označovat pořád stejného člověka. Jednou z pozici podmětu že jsem to já.... pak z pozice osoby že vztahyuji vše k sobě (selbst) a z pohledu předmětu tedy jména, že je možné mě zvenčí označit jménem, Tedy jak mě druzí vidí.

Já se vnímám pořád stejně.

I když mě někdo osloví : "Poslouchej TY."

ale osttní tě mohou vidt jako Dalko a jsi to ty nebo je to někdo jiný koho oni vidí (ve svých hlavách)

No v prvním řadě mě vidí jako osobu - hlavně ti neznámí.
Jména jsou spíš jen na "rozeznávání" - aby se na "osobo" neotočili všichni - a zůstalo to jako pravidlo.
I delfíni mají svoje jména a jsou tak inteligentní, že nepotřebují kalendář na to, aby ho oslavovali

Nevím jestli mají delfíni jména,ale komunikují sonarem tedy zvuky , kterými se rozeznají a ví na koho komunikují.

Podle vědeckého výzkumu mají.
Jsou to ty různé zvuky v různých tóninách.

Nejsou to lidské jména

Ano solfegio stupnice je tím důkazem že zvuk nejen že člověka léčí,ale zvířata jím komunikují a jsou propojení s vědomím, stejně,jako člověk kdyby je uměl používat,jinak by vnímal vše a uměl se lépe naciťovat na okolní svět. Tak jak zvířata se naciťuji.

Občas my mluvíme ve třetí osobě, což vtipně lidi nechápou,s kým to mluví,jestli s cvokem nebo schizofrenikem.

To je dobrý postřeh, protože uvědomění má určitou šíři či má různé úrovně. Dalo by se to připodobnit ke škále IQ u inteligence. Uvědomování vlastně znamená rozlišování, protože rozlišování je podmínkou uvědomění, přičemž množství toho, co je rozlišováno, se u různých tvorů i jedinců liší. Například umí rozlišit mezi svým tělem a okolním světem, ale už třeba neumí rozlišit mezi počitky/vjemy okolního světa a vlastními myšlenkami. Uvědomění sebe sama je komplexní záležitost sestávající z různých dílčích uvědomění (svého těla, plynutí času, své historie, subjektu coby konatele...), přičemž největší soubor těchto dílčích uvědomění se vyskytuje u člověka. Ale stupeň uvědomění se liší i u každého jednotlivého člověka, protože třeba ne každý je schopen nahlédnout na sebe "zvenčí", z pohledu 3. osoby, nebo ne každý je schopen empatie, vcítit se do situace druhého. Stejně tak patří ke stupni uvědomění, že druhé bytosti vnímáme jako pociťující (tedy např. uvědomujeme si, že je bolí, když jim utrhneme nožičku nebo když je ztrapníme).

Takhle o tom píše František Koukolík:

Nejdřív několik definic. Každý zná z vlastní zkušenosti, co je bdělý stav. Opakem bdělého stavu je bezvědomí. Bezvědomí má zhruba pět skupin základních příčin a je abecedou každého lékaře. Diagnostikovat bezvědomí může být někdy relativně lehké, někdy je to o život pacienta – i doktora. Fyziologickým stavem vědomí je spánek. Následující náplní pojmu vědomí je pocit souvislosti událostí, toku času. Pravděpodobným fyziologickým podkladem je v tomto případě pracovní paměť. Třetím obsahem pojmu vědomí je soubor psychologických jevů, kterým říkáme záměry, myšlenky nebo úvahy; mezinárodní literatura tomu říká awareness. Čtvrtým pojmem užívaným ve vztahu k vědomí je sebeuvědomování, čili vědomí o vědomí. Svízelí je, že v češtině užíváme obvykle jenom pojem jeden. Nedefinuje-li se, dochází k zbytečným nedorozuměním.
...
Přišel čas zpřesnit terminologii. Znova připomínám, že čeština má jenom jeden pojem pro vědomí. Říkáme tomu vědomí. Mezinárodní literatura ale pod pojmem vědomí skrývá řadu pojmů. Nejprve sensation/per­ception. To je vědomí ve smyslu rozlišování počitků. Pak alertness – vědomí ve smyslu bdělosti a attention – zaměřená pozornost coby složka vědomí. A další: awareness – to je vyšší vědomí neboli vědomí o vědomí. Awareness závisí na integrální činnosti čelních laloků. Dalšími složkami vědomí jsou psychologické termíny motivace a vůle. Literatura běžně střídá termíny conciousness a awareness. Konečně je tu obskurní slovo mind, v praxi nepřeložitelné. Má desítky významů, ale obvykle se překládá jako vědomí. A konečně pojem soul, to je duše. To je náboženský pojem.

Je zajímavé napíšu tu něco a žije to tu už dva dny. Zvláštní že,asi umím v druhých zbudit to co když něco na té Mary je co?

Koukolíka jsme četla, velice zajímavé informace. myslím že awarens, tedy vědomí o vědomí je základem sebereflexe a schonosti se odpoutat od zmítání počitky a reakcí na ně.Tedy vždycky je človk zmítán...protože mozek nelze vypnout, ale právě vědomí o vědomí je schopnos si uvěodmit že jsou to "jen" pomíjivé stavy.

Mind chápu jako mysl... to je již pojem z buddhismu, kde má i spirituální charakter. třeba čistá mysl, zakalená mysl, mysl průzračná.

Co se týče duše, tam je to složitější... náboženský pojem možná ale zabarvený mnoha významy.a tak se s tímto pojmem hodně žongluje.

Silný pocit hněvu, například při hádce. Vědomí o vědomí by nám umožnilo uvědomit si, že hněv je jen přechodný stav mysli – pomíjivý pocit, který nemusí nutně ovlivnit naše jednání. Namísto okamžité reakce (například křiku) bychom mohli tento stav pozorovat, reflektovat a reagovat s větším klidem. V tomto okamžiku se uplatňuje mind (mysl): pokud je mysl zakalena, plná emocí, těžko se soustředíme a rozumně zareagujeme. Pokud se ale díky vědomí o vědomí podaří „vyčistit mysl“, získáme jasnost a můžeme se rozhodnout vědomě, místo impulzivně. Co se týče duše, různé interpretace by mohly přinést další pohled. Náboženský by mohl říkat, že zachování klidu v takové situaci je projevem péče o duši, zatímco filozofický by mohl chápat tuto reakci jako projev hlubší identity nebo charakteru.

projev hlubší identity nebo charakteru.

Klidně bych přidal vzdělání (znalosti, zkušenosti), inteligenci a sebeovládání. Prostě moudrost.

jj, vědomí o vědomí (vlastně metavědomí) je označení pro sebereflexi. Do sebereflexe pak spadá i vědomí vlastní existence, resp. vědomí faktu existence jako takového. Vzniká tu vědomí své individuality a díky tomu taky vzniká psychický jedinec (vědomé já). Ten se odpoutává od přímého vlivu pudů a instinktů (teď už o nich ví, dovede je nazírat i neposlouchat), stejně jako dalších automatismů včetně oněch počitků a reakcí na ně - tedy v principu se odpoutává, samotná míra tohoto odpoutání, které se říká sebekontrola a je závislá na síle vůle (motivaci) a šíři tohoto "metavědomí" (ne každý dovede nahlédnout, že jsou to pomíjivé stavy a že se s nima vůbec nemusí identifikovat), je u každého jedince jiná.

Anglické slovo mind nese opravdu celou škálu významů, přičemž Koukolík zmiňoval jen to, v jakém smyslu je užíváno v anglické odborné literatuře a jak je překládáno do češtiny. Samotné slovo mysl je taky docela nejednoznačné, protože někdo ho používá jako synonymum pro psychiku jako takovou a někdo zase jenom pro její oblast, např. intelekt. Ten budhismus ho asi neužívá ani v jednom z těchto významů.