To máš naprostou pravdu "poučky jsou malicherné"
Jestli nevíš tak pro křesťany žádné desatero žádný zákon neplatí a
to jsou ty poučky jak píšeš.
Římanům 6,14
„Vždyť hřích nad vámi nebude panovat, neboť nejste pod zákonem, ale pod
milostí.“
Galaťanům 5,18
„Jste-li vedeni Duchem, nejste pod zákonem.“
Ježíš řekl že zákon naplnil. Jak?
Zákon se naplňuje láskou – a ten nový „zákon Kristův“ je napsaný do
srdcí, ne na kamenné desky.
Křesťané nejsou spaseni zákonem, ale milostí skrze víru. 
Nezapomeň že má nový zákon má základy na starém zákoně a pokud
zapominas na základy na kterém stojí dům , dům se ti může sesypat.
Desatero je důležité. Já psal o jiných pouckach a i tradicích. 
Kdo nesvětí sobotu, porušuje desatero, může o jeho dodržování říkat co chce.
Pro křesťana je desatero zbytečné, protože zákon člověka usvědčuje
ze hříchu Ježíš naplnil zákon dokonaleji než měli židé. 
Bůh dal desatero základ postavení domu,kdo dle něj žije může dále stavět dům. Starý zákon je stejně důležitý jako nový zákon. Bez základů Jonáši nepostavis dům.
Kdo nesvětí sobotu, stejně nedodržuje desatero. Jsou 3 typy lidí: buď si přiznají, že má dnes význam pouze mravní a jinak neplatí, - nebo si lžou, že ho dodržují a co nedodržují si krkolomně omlouvají (Vizitor, jehovisti), - nebo jsou adventisté nebo Židé a dodržují.
mě by nevadilo, že nedodržují a krkolomě omlouvají, ale že ve větě
předtím se ujišťují, že je dodržování desatera otázkou života a smrti
nebo třeba spasení a zavržení... 
Základ vztahu křesťana s Bohem nestojí na zákonu, na nějaké sobotě.
Bez základu nepostavis dům. Nejsou základy není setkání v domě Božím s Bohem.
sobota je desetina toho základu, o nic míň důležitá, než ostatních devět, aspoň tak nějak je to psáno:
Jak.2,8-12: "... Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. Vždyť ten, kdo řekl: `Nezcizoložíš,´ řekl také: `Nezabiješ.´ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon. Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody."
Mluví se o zákonu svobody, což je teologicky jiný zákon než ten z doby Starého zákona. Jsme nyní ve svobodě Božích dětí, Bůh je nám Otcem, posloucháme ho z lásky svobodně, ne z obavy trestu - kdo trvá na zákoně, tomu je Bůh Jahvem, který žádá dodržování zákona, sobot, svátků, skutků, obřadů, z nichž bude spasen atd.
Boží děti se v bibických překladech objevili zcela nedávno, je to podvod, způsob jak zbavit dospělé osoby svépravnosti :-)
tak jako je křesťanství něco jiného než judaismus a starozákonní desatero je něco jiného než katolické desatero...
Akorát selen nerozumí ani katolíci že základ domu je starý zákon z něho vznikl nový ten dům,pokud nebudou uznávat desatero Bůh ani Ježíš jím nedá zelenou do nebe.
to už mluvíš jako visitor, ten taky to nebe podmiňuje uznáváním desatera, akorát že katolického, které si katolíci přetvořili podle sebe...
Až na to že odpoledne tu psal Jonáš že už katolíci i křesťané nepotřebují desatero že vše bere Ježíš,ale to není už jaksi koser.
on to myslel tak, že Ježíš jmenoval jen dvě přikázání, když se ho
ptali:
„Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“
Ježíš vlastně shrnul Desatero do dvou přikázání: miluj Boha a miluj bližního. Tyhle dvě myšlenky jsou leitmotivem Desatera.
To se sice na takto převyprávělo ale podle Ježíše milovati máme Boha svého celým svým... a bližní své tak jako sebe.
Jo jde o to že aby se to člověk neučil strojově,bez lásky,pak je zbytek k ničemu. Proto ty dvě jako první.
To nemají být další dvě přikázání nad rámec těch deseti, ale je to míněno tak, že Desatero se dá rozdělit do dvou skupin, když budeme z jednotlivých přikázání abstrahovat: miluj Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí (1.-3. přikázání) a miluj svého bližního jako sebe samého (4. až 10. přikázání). Do těchto dvou tezí se dá Desatero shrnout.
To jsou jakýsi pochybný stránky, zavání to radikální odnoží adventistů.
Jo to je dobré, to by si měl každý křesťan přečíst. A je to tam vlastně napsáno:
V Ježíšových očích je láska shrnutí všech přikázání: první čtyři popisují lásku k Bohu a dalších šest lásku k bližnímu. Ježíš neříká, že tato dvě přikázání nahrazují původních deset, ale že všechny ostatní v těchto dvou „spočívají“...
Akorát z toho co se tam píše tak jakoby záměrně překroutili církve
desatero k obrazu svému. Jak se jím to hodí a pak z pravého přímo od
Mojžíše vznikli paskvili, které vytváří ohýbání desatera.
Toto rozdělení přikázání krásně vystihuje vztah mezi vertikální
dimenzí víry (člověk a Bůh) a horizontální dimenzí (člověk a jeho
bližní). To ve výsledku vytváří pomyslný kříž.
Průsečík těchto dvou rovin – bod, kde se protínají nebeské principy s
pozemským životem – je místem rozhodování, morálních dilemat i cesty k
opravdové harmonii mezi vírou a lidskostí.
Jojo a nésti si máme svůj kříž a milovati máme Boha svého (alias svou) celým svým srdcem, celou svoji duší, celou svoji myslí i celou svoji silou ...a bližní své tak jako sebe a ještě k tomu vcházeti těsnou branou a jít po ůzké cestě, což kříž moc širokej není, jen co uneseme.
Takový kříž, který ti zde předestírám, se nemusí nést zas tak špatně. Těžký je jako tvé zlé myšlenky a velký, jako tvé obavy.
Vztah z Bohem je taky pěkně vypečený výmysl, učí snad někdo v Bibli : Mějte vztah s Bohem ?
No šak protože je Bůh naším Otcem. To je osobní vztah - Otec a my jeho děti. Už neříkáme Bohu jménem jako Židé, ale Otče jako děti. Kroky ty říkáš svým rodičům jménem?
Ježíš učí "Otec ve mně" a jinde je zase je že: Ty Otče ve mně ja v nich oni v nás, vztah je něco jiného.
V Kralickém překladu Boží děti nejsou a máme dospět, ne být celoživotně dětmi a vyhýbat se tím tak zodpovědnosti.
