Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Opět k druhé půlce tvého komentáře. To není chaotické, to má systém... fantazijní představy nebo rozdělené osobnosti mají systém. Není to chaos. Má to nějaký příběh.

Dvojité osobnosti mají obvykle problémy až nenávist jedna k druhé. To vede ve vyhraněných případech k tělesnému "sebe"-ubližování. Nebo ke zneužívání drog, od alkoholu po heroin.
Siamská dvojčata, nebo jednovaječná dvojčata mají příbuznou povahu, ale ne identickou.

Lidé mají prostě rozličně "uštrikované" neurony v mozku a každému to myslí jinak a to ve všech směrech. Stačí se kolem sebe jen podívat, dvě identické osobnosti prostě neexistují, asi jako neexistují u dvou lidí stejné papilární linie, nebo pigmentu v oční duhovce.
No a tyhle odlišnosti vedou u mnohých lidí k intoleranci až k nenávisti k markantněj odlišných. Třeba i v sexuální orientaci, v životních názorech atd.

Systém mají stroje, nebo pravidla her, třeba v šachu, nebo pravidla v zákonech a ve státní ústavě. V případu intelektu lidí (nebo ostatních zvířat) bych o "systému" raděj pomlčel. Proto jsou lidé "takoví i makoví'. A nejen lidé, i kočky mají různé mentality a různé schopnosti.

Vezmi se třeba záliby - někdo se cítí šťastný v přírodě, jiný v nákupní středisku, někdo rád něco kutí, jiný lozí po skalách, další rád čte romány ....
Někteří milují dramatické opery, třeba Wagnerovy, jiní romantické jako je Rusalka, či veselé jako Prodaná nevěsta.
No a k tomu různé talenty, nutkání ... lidé prostě jsou různí a každé škatulkování je jen povrchní soud, který může být zcela špatný. Pravidlo "podle sebe, soudím tebe" je vrcholný primitivismus.

a proč mi to píšeš?

Také sebe ptám, proč ztrácím zbytečně čas. Asi "tikáme" moc různě, ty o koze, já o voze.
Měj se.

Tak Ratka tím systémem myslela to, že fantazie, vyhodnocování, a prožívání reality u psychotiků, jakkoli je nelogické, tak není nahodilé, ale je v tom nějaký systém, který je navázán na životní příběh toho jedince. On si věci sice nespojuje logicky, vidí souvislosti mezi nimiž nejsou logické vztahy, ale přesto mezi nimi nějaké vztahy jsou (např. citové, emoční, tvarové...) a v kontextu jeho životního příběhu pak jeho mentální produkty dávají smysl.

Psychózy nejsou poruchami intelektu. Intelekt může u psychotiků šlapat jako hodinky.

Zřejmě znáš nějaké psychopaty, kteří se chovají normálně.
Intelekt se nedokazuje otázkou "kolik je jedna a dvě ?". Nebo si bereš za příklad hlavní postavu filmu Rain Man.

Ten uměl dokonale počítat...

Spíš měl fenomenální, nebo kouzelnou paměť.

Psychopat a psychotik jsou každý něco jiného. Psychopat se klidně i dovede chovat normálně.
To že se někdo nedovede chovat normálně, ještě neznamená, že má něco s intelektem. V genezi duševních chorob nehraje intelekt roli. Psychopat i psychotik může být velice inteligentní.

Normálně se chovajícího člověka označíš za psychopata ?

Jistě že jo, jestliže trpí psychopatií. Jsou psychopati, co se svou nemocí umí zacházet a chovají se normálně (R. Honzák říká, že ve vězení skončí jenom ti hloupí psychopati).

Psychopat jako specifická odchylka s důsledky pro vnímání, rozhodování i jednání.
„Psychopati jsou tvorové odlišující se od obyčejných lidí tím, že nemají strach. A mají oslabené i další emoce. Mozek mají úplně stejný, jen některé dráhy v něm jsou nefunkční. Je to jediná psychická odchylka od normy, kterou lze objektivně potvrdit. Na tom, zda budou predátory, parazity nebo úspěšnými a prospěšnými tahouny společnosti, se podílí rozložení dalších vlastností (agresivita, antisociální rysy, nebo na druhé straně altruismus, stupeň ambicióznosti, umělecké sklony, aj.). Nejvyšší počet bodů v Hareho testu psychopatických kvalit dostali američtí prezidenti John F Kennedy a Bill Clinton. Vysoko by jistě skóroval první muž na Měsíci, Neil Alden Armstrong. O našich vůdcích jen dobré s nadějí, že už jde o efektivně mrtvé muže.“

Mimochodem v téhle přednášce, co jsem dával v příspěvku na nějž reaguju, se dozvíte, jak je to s těma psychopatama, že to automaticky neznamená zlého, bezohledného člověka. Lze se tam dozvědět spoustu zajímavých věcí; na konci Honzák zodpovídá otázku, proč si volíme politiky, u nichž víme, že nám lžou (proč máme tendenci volit si psychopaty jako své zastupitele a vůdce).

Knihu Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, kterou zmiňuje, jsem si kdysi dávno pročítal a vzpomínám, že tam autor-psychiatr popisuje příběh, jak mu jednou skupinka lidí přivedla na kliniku člověka, o němž říkali, že je posedlý zlým duchem. Tak ho prý vyšetřil, a poté těm lidem konstatoval, že tedy u toho člověka žádného ducha nenašel, ale že u něj objevil silný komplex a že se ten člověk nijak neliší od jeho pacientů (nepamatuju se už jestli paranoidních nebo hysterických nebo jakých konkrétně). To taky může sloužit jako ukázka toho, jak to s těma duchama vlastně je.