,
To jo, on to je docela proces. Je to prostě cesta. Čím více se člověk spolehne na instinkt, tím snadněji se po ní kráčí. Víra vyžaduje celého člověka, takže je tu člověk konfrontován se sebou samým. A to i ve vztahu k reakcím ostatních lidí, ovšem v této věci platí, jak lze poznat, že za blba je člověk kvůli své náboženské víře jenom ve společnosti nadutých hlupáků.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
voláš
kurva?
ale byl jsem
od svých 14 let blázen do bojových umění (hlavně nindžutsu), takže jsem
žil v představě, že když mi někdo bude dělat problémy, tak prostě
půjdu a rozbiju mu hubu a tím ho odradim od dělání dalších problémů.
Jednoduchý jak facka. Jenže na té vojně jsem poznal, že existují typy
konfliktů, které se fyzickou silou řešit nedají. To mě tehdy
přeorientovalo z východu na západ. Seknul jsem s bojovým uměním (v něm
jsem najednou neviděl smysl), včetně východní filozofie jako zen a tao,
která byla spjatá s bojovým uměním a přešel k hermetismu, který mě
oslovil.