To jo, on to je docela proces. Je to prostě cesta. Čím více se člověk spolehne na instinkt, tím snadněji se po ní kráčí. Víra vyžaduje celého člověka, takže je tu člověk konfrontován se sebou samým. A to i ve vztahu k reakcím ostatních lidí, ovšem v této věci platí, jak lze poznat, že za blba je člověk kvůli své náboženské víře jenom ve společnosti nadutých hlupáků.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
voláš kurva?
1
1
ale byl jsem od svých 14 let blázen do
bojových umění (hlavně nindžutsu), takže jsem žil v představě, že
když mi někdo bude dělat problémy, tak prostě půjdu a rozbiju mu hubu a
tím ho odradim od dělání dalších problémů. Jednoduchý jak facka. Jenže
na té vojně jsem poznal, že existují typy konfliktů, které se fyzickou
silou řešit nedají. To mě tehdy přeorientovalo z východu na západ. Seknul
jsem s bojovým uměním (v něm jsem najednou neviděl smysl), včetně
východní filozofie jako zen a tao, která byla spjatá s bojovým uměním a
přešel k hermetismu, který mě oslovil.
2
