Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Domácí mazlíčky?

V mexiku morčata že jo:-)

Ladislav Špaček kdysi vyprávěl o největším přešlapu proti etiketě, jakého se dopustil v době svého působení na Pražském Hradě.
Jedním ze slavnostních jídel, která se na Hradě servírují různým státním návštěvám, je i králík na smetaně. Stejné to bylo i při státní návvštěve z Malajsie. Celá delegace si jídlo pochvalovala do té doby, než se jeden její člen zeptal Špačka, cože to vlastně jedí? Špaček popravdě odpověděl. Delegace ztuhla, vidličky a nože klesly, někteří se omluvili a odešli od stolu. V Malajsii se králíci nejedí. Jsou to domácí mazlíčci. Takže se cítili asi stejně jako kdyby někdo Čechům naservíroval ma talíř "na smetaně" kočku či psa.

PES byl v Českých zemích historicky vždy JATEČNÝM zvířetem. Stejně jako prase, kráva, králík, ovce....
Víte, KDY se to změnilo?
KDO zakázal Čechům jíst psy?

(mimochodem: dnes neplatí ŽÁDNÝ ZÁKAZ omezující zabíjení a jezení psů či koček! Není to nic nezákonného! Zakázáno je pouze týrání zvířat. Takže když vás soused napráší že jste zabili a snědli svého psa či kočku, má smůlu. Pokud jste to zvíře někomu prokazatelně neukradli anebo neprokáže že jste jej před smrtí týrali, nic se vám nestane.)

Psa jsem již jedla, kočku ne. Ale králíka nemohu jíst od doby kdy jsem ho viděla čerstvě staženého z kůže i se staženou hlavou. To byl konec.

"Zemědělka" na kterou jsem chodila, měla svůj školní statek. Tam byli zaměstnanci jako na každém jiném statku a studenti tam chodili na praxi. První dva roky to byla práce v provozu. To pro mne nebyl problém, uměla jsem vzít do ruky vidle a krávu podojit rychleji než oni, takže mne respektovali. Ale od třetího ročníku byl problém" to už jsme si museli hrát na agronomy a zootechniky a byli zodpovědni za chod provozu, tedy museli jsme zaměstnancům "velet". Zaměstnanci se s gustem bavili tím, že prováděli študákům různé naschvály. Čím hůře tím lépe!
Když jsem poprvé přišla do kravína "coby zootechnik". seděli zaměstnanci v přípravně krmiv kolem provizorního stolu, na kterém byl pekáč s báječně upečeným masem. Vůně z pekáče přebila i smrad hnoje!
Hned mne pozvali: "Přejeli jsme zajíce, pojď si dát pečínku!" Bylo mi to trochu blbé, věděla jsem že nemají velké platy a já jim mám jíst jejich maso? Abych neurazila tak jsem ochutnala. Bylo to vynikající! Naléhali ať si vezmu ještě kousek a když jsem to měla v puse, tak odšoupli "zašupovací" dveře do přípravny. Na nich byla hřebíky přibitá kůže z velkého mourovatého kocoura! Všichni se začali chechtat: "Podívej se co jíš!!" Bylo mi jasné že na mne připravili léčku. Naštvala jsem se: proč to udělali právě mně? Já s nimi celé dva roky vycházela dobře!! Takže už žádné ohledy!! Přitáhla jsem si pekáč k sobě, začala rvát ty nejlepší kousky masa a jedla jsem až mi mastnota tekla po bradě. Já nejedla! Já žrala! Bylo ticho, nikdo se nezmohl ani na slovo. Když v pekáči zbývaly jenom kosti na ohlodání, odstrčila jsem pekáč, slušně poděkovala, pochválila že to bylo vynikající a nic tak dobrého jsem ještě nejedla (nekecala jsem! Byla to pravda! Ono fakt uměli!!) ale že teď už by bylo načase jít něco dělat...
K maturitě mi přinesli velkou kytku...