Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

ad Luccia:
.."křesťanství směřuje člověka víc k pokoře, než budhismus"..
definice pokory se v Pismu a buddhisticke filosofii lisi - muzete tedy prosim uvest oduvodneni Vaseho nazoru na danou vec?

Budhistům je u všechny světské činnosti, jednání a další serou na nějakou pokoru. Jde jim o to se všeho zbavit.

Neke - že by chtěli projít uchem jehly ?

Ucho jehly bývala malá brána ve hradbách Jeruzaléma. Je to špatné přirovnání protože se jí dá projít ale u Budhistu se takto projít nedá jsou to všechno jenom simulanti, protože čím víc se snaží něčeho dosáhnout, tím více se tomu vzdalují, místo zbavování se, si na sebe vice nabalují touhu, snahu atd....

Je to ve třech evangeliích:
"Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království"

a co jako? zase uhýbáš od tématu? a kurvíš diskuzi, na to ty si specialistka.

Psal jsi že se budhisté chtějí všeho zbavit a tak jsem odvětila že asi chtějí projít uchem jehly.
A tak na co že si to stěžuješ a proč ?
Nestíháš sledovat reakce ?

na toto to nemá s Budhismem, nic splečné a dala si to sem :
Je to ve třech evangeliích:
"Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království"

Jo akorád že mnoho následovníků prodalo svůj majetek a stali se z nich asketi - poustevníci.

Teď už mluvíš jako ateisti o víře.

Buddhisté nelpí žijí skromně, pokorně poněvadž ví že lpění na všem kolem je pouhá iluze a strast která vede k dalším žádostem a lpěním.

nenech se vysmát:
Myanmar (Barma) – Rohingyové a buddhistický nacionalismus
Od roku 2012 a dál, buddhističtí nacionalisté (např. mnich Ashin Wirathu) šířili nenávist vůči muslimské menšině Rohingyů.
Násilí a genocida proti Rohingyům byla v některých kruzích ospravedlňována jako obrana buddhismu.

Narozdíl od teistických náboženství je tohle v budhismu výjimečné. Budhismus je ve vztahu k jiným náboženstvím historicky nejtolerantnějším náboženstvím.

Tak jako u katolíků i je u buddhistů lpění a nesoulad pochopení,proto právě i buddhisté trpí za to co utváří špatně jako katolíci a jiní.

Jenom jestli jste si z pokory neudělali "z nouze ctnost" modlu, díky níž se zkoušíte předvádět a frajeřit před těma ostatníma.

Kdo my

Všichni ti, kdo považují pokoru za něco veskrze kladného a správného.

Pokud kladného a správného tím lépe.

???
Pokud, tím lépe.
Já si ale nemyslím, že pokora je čistě správná a kladná vlastnost.
S takovýma lidma si každý zaoře. Třeba každý "zástupce Boha" .-)))
jakéhokoli, i jen toho filosofického .-))))))

Když do té pokory dáváš i jiné prvky tak s tebou nikdo nevioře

Jaké třeba?

ad Shadow of Krak:
..´Všichni ti, kdo považují pokoru za něco veskrze kladného a správného“..
co se pokory tyce, tak treba pojeti tech, kteri “uctivaji” monoboha, dle meho nazoru az moc smrdi “ochotou” slouzit vsemocnemu, sebeponizujicimu uznani sve vrozene spatnosti apod. - neni nahodou, ze islam znamena podrobeni se a nebo ze abrahamovska nabozenstvi prostrednictvim iracionalne vericich podrizenych Bozi vuli jsou naslili prokazatelne nejvice sirici.. pokorni kokoti ospravedlnujici teror a nenavist ve jmenu neviditelneho zmrda intergalaktickych rozmeru
p.s. buddhisticke podani stoji v realu taky za vyliz prdel

Michal má tendenci násilím prosazovat Budhismus tím, že tu dává na začátek diskuzí ty svoje sračky.
Prostě to tlačí do popředí.

To že něco dávám na začátek neznamená že to tlačím do popředí,jo hochu nemůžeš být středem pozornosti jen ty. Také si tu chci psát o něčem co mi dává smysl. A že pak z toho je debata co ti nevoní, není můj problém.

Pokud si je někdo vědom svých sil a jsou to síly nad rámec a možnosti ostatních, proč o tom nemůže "dát zprávu", ten pokorný?
A pozná tu chybu?
Co znamená "koná správně"? Co je "správné"?
Proč respektuje každého, třeba i vraha?
Pokora mi naopak přijde ušlápnutáá mám časové řazení, čili někdy je první mnichal, jindy ty a zase jindy jiný. prostě vždycky kdy otevřu tuhle diskusi, je na prvním místě někjdo a střídáte s emi tam zhruba všichni

neměla by to být falešná pokora, podbízivost, zištná pokora

a zbabělost, rezignovanost - to být může?

to je falešná pokora. Dělání ze sebe pokorného. Je o tom dobrá bajka... o kyselých hroznech.

no jenže když bude někdo zbabělý, rezignovaný, tak on to nebude jen falešně hrát, ale navenek to bude působit jako pokkora

působit to může, ale není. Stejně tak může něco vypadat jako láska, ale láska to není etd etd... něco je vypadat a neěco jiného být... být ve smyslu pravdivém. Pravdivost je podstata... to co najdeme úpln nejhloub, z čeho vyvěrá ostatní, příčina příčin. hlubina

A o tom píšu :-)))))))))))))­))))))))))))))
Že něco může vypadat jako pokora, ale bude to zbabělost, rezignovanost. Tedy to ale nebude hraná pokora, ten dotyčný je opravdu zbabělý, nesebevědomý, ..... a tyhle vlastnosti se navenek mohou jevit jako pokora.

a moje otázka zněla : jak to poznám? :-))))))) pakliže dotyčného neznám roky .....

"Být ve smyslu pravdivém" je co? .-)))))))))))))­))))))))))

Ten zbabělý, rezignovaný člověk bude žít ve své pravdě, tedy zbabělosti a reziignaci. A tím bude determinováno jeho chování, které bude mít rysy pokory. Ale pokora to nebude. A on to nehraje, on se chová "v pravdě", tedy tak, jak je mu přirozené .-)))

O pokoře jednou v telce vypravoval český režisér a herec Jiří Strach že bez ní nejde ... nevím jak to řekl... ale že bez ní "nic" nejde.

Asi měl ze všecho Strach :-)))))))))))))))))

On je praktikující katolík, dominikánský terciář
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Strach

Tak tím se to vysvětluje komplet .-))))))
Když má Strach, z Boha strach, musí být pokorný, jako pan Pokorný :-)))))))))))))))

Také jsem sledoval a vydržel to asi pět minut. Lotrando a Zubejda se mu povedl.

V tom ale jen hrál, ne?

Proto bychom neměli rozebírat jiné...nýbrž nahlížet smi do sebe. tedy pravdivá sebereflexe. Ale to patí pro ty, co chtějí a touží poznat pravdu. Ti kteří jsou obráceni směrem vena řeší chyby a nedostatky druhých, sami sebe pravdivě poznat nechtějí.

Nerozebírat jiné je těžké. Teda ve smyslu "pro sebe". Peci jen žijeme ve stejném geoprostoru, s někým blíž, s jiným na větší vzdálenost, ale musíme pro vlastní ochranu mít alespoň představu, co je ten druhý zač. Proto sledujeme a rozebíráme druhé. Proto si děláme závěry a ty obecnější třeba i zveřejňujeme. Proto se zajímáme o zkušenosti a postoje jiných.

Proto si myslím, že jak oddat se imaginárnímu "Bohu", tak nějaké imaginární Nirváně, což jedno i druhé jsou jen formy rezignace na reálný svět a hledání nějaké substituce pro život, je obé ve své podstatě chyba

Rozebírání jiných lidí je záliba pavlačových drben a pavlačových drbáků.
Jak píšeš, "nevidí si na špičku nosu", ale o druhých ví vše přesně.

jo, třeba ateisté o věřících, jak nám tu pravidelně předvádí.

A naopak, jak nám tu pravidelně předvádí!

Z věřících to dělá jenom Jonatán, ale ateisté tu rádi souhrnně rozebírají věřící a "vědí" o nich celou řadu věcí.

Si myslím, že "pokora" je mimikry, tedy klam a podvod předstírající mocné (bohaté) osobě, že v "pokorném" je spolehlivý, neškodný, levný a nenáročný, prostě pokorný služebník.
Co se "pokornému" odehrává v hlavě nedá "pokorný" ani náznakem najevo, ale když v "pokorném" "bouchnou saze", tak svému pánovi zakroutí krkem.

je vidt že máš dobré povědomí o falešné pokoře.

Ta nefalešná pokora je křesťanská "pokora" ?

Takže ???
Co vlastně to slovo "pokora" znamená?
Jaké vlastnosti a jaké činy musí mít a konat osoba, která si onen přívlastek "pokorná" zaslouží?

Latinské slovo humilitas souvisí se slovem humus, tzn. "země". Je-li člověk zemitý, stojí-li pevnýma nohama na zemi, pak je "humilis" – přeloženo pokorný. Znamená to, že zná své přednosti i omezení, své klady i zápory, umí pravdivě reflektovat svůj život, své jednání a své hranice… Pokorný člověk ví, že dokáže jak skvělé a dobré věci, tak i věci zlé. Pokorný člověk ví, že je omezen svými náladami, pocity, zraněními, svými pudy a potřebami. Jen takový člověk může být prospěšný sobě a svému okolí.

pokorný - schopnost pravdivě reflektovat sám sebe. pokorný - pravdu vidoucí

Pro to, co jsi vyjmenovala za vlastnosti člověka, používám přívlastek "normální. Tedy normální, tedy průměrný a přirozený člověk.

Ten výraz "humilitas" je křesťanský výraz pro křesťanskou "pokoru", tedy poslušnost a ponížení vůči křesťanské mafii a křesťanským svátostem.
Humus není země, ani půda, ale mrtvá organická hmota.

"Pokorného" vnímám jako člověka s ohnutým hřbetem a "rozmočeným" egem, prostě jako osobu bez vlastní vůle.

v tom případě je normálnost mimořádně velká vzácnost.

To bych neřekl. Lidi jsou už takoví i makoví, pracovití i líní, tvořiví i bořící. Normalita je něco jako statistické vyhodnocení vlastností. Znáš přece "gausovu křivku", kterou lze popsat statistické rozložení vlastností, třeba IQ - hodnotu 100 má nejvíc Pozemšťanů ....

znám gausovu křivku a vím, že jen minimum tedy vzácné procento lidí je schopno sebereflexe... nedokážou se na sebe podívat pravdivě. bojí se toho.

Ani to si nemyslím, i když si nedělám iluze.
Některý člověk si o tom, jak působí na jiné lidi, představuje v souladu se svým charakterem něco, co může být v příkrém rozporu s tím, jaká je realita.

Použijeme třeba ženy, které se nechávají vycpat na různých místech silikonem. Proč to dělají, stojí to prachy a není to bez rizika? Celá takhle kosmetika může přerůst v obludnost, např. vytetované obočí uprostřed čela, nafouknuté rty, botox proti vráskám, napnutá pokožka, nebo i tetování a děravění pokožky za účelem zavěšení různých kovových předmětů. A to nezmiňuji krémy, parfumy a líčidla, která se dají naštěstí rychle umýt.
Muži v tom za ženami také nezaostávají.

Takže jestli tě správně rozumím, určit, kdo je veden pýchou a kdo pokorou je vlatsně nemožné :-))))))))))))))))to sice moc nechápu, co ,á uvedené společného s gausovou křivkou a ještě v uvedeném vysvětlení, ale opět s emusím zeptat na zásadnější : a jak poznáš, kdo to dovede?

nepoznám to, neřeším to... píšu jen do diskuse. jsem starší človk, mám nějaké zkušenosti a snažím se sledovat co se kolem děje. ale samozřejm se mýlím, nevidím nepoznám.

No já právě jen že o těchto věcech se dá sice hezky filosofovat, ale realita a práce s těmi filosofickými závěry, VŠEMI z oblasti lidské psýché, je možná nemožná, rozhodně těžžká a asi neobjektivní.

Proto osobně nepovažuji psychologii za vědu /nezaměňovat z apsychiatrii), protože to je vlastně jen práce se statistickými soubory a tedy pravděpodobností nějakého jevu, stejně jako pravděpodobností, co ho "pomůže odstranit"

Takže filosofovat ano, vynášet soudy a verdikty je podle mne pyšné :-))))))

přesně tak, filosofování jsou takové ty hospodské řeči kdy jsme k sobě blízko... :-)

Filosofování je pro člověka velmi důležité, dokáže ho to posouvat "dopředu" (nehodnotím jestli směrem srpávným nebo nesprávným, i slepé uličky jsou významné :-)))))
Jen se člověk nesmí "pustit", že je to pořád jen filosofování

družné trávení volného času :-)) já teď peču ribizovou buchtu a dělám ribizovou mameládu. Jsem sama i když manželněco studuje pokoji a užívám si že můžu být sama se svým "dílem". V půběhu života se mění touhy... nebaví mě filosofovat s někým, baví mě být sama se svoji "prací". Tedy to je právec uvozovkách, protože nic z toho dělat nemusím. Jsem v důchodu a dělám si jen co chci.

Já teď nic nepeču, pracuji, a k obědu bude gulášek .-))))))))
Manžel asi studuje PlayBoye :-))))))))))))))))))

A tak to mně baví filosofovat :-))) Ale ještě nejsem v důchodu a kdo ví, jestli se ho dožiju. Dá-li Bůh

Neztrácej naději, věř si.

Tak nepřekvapí, že ateisté nerozumí pojmu pokora. Takhle jako ty vnímá pokoru pýcha: jako méněcennost. Z pozice pýchy, kterážto je deklarací vlastní velikosti, je totiž pokora - nepřiznávání si žádné velikosti - nutně prožívána jako ztráta vlastní hodnoty či ceny. Pyšní lidé tak hodnotí pokoru negativně, protože je z jejich úhlu pohledu (z perspektivy deklarace vlastní velikosti) nepříjemným prožitkem.

především se lidé pyšní pořád musí přesvědčovat o své hodnot a velikosti. pak trpí komplexy

Jistě, proto je pýcha nesvobodou. Pyšný člověk potřebuje potvrzovat sám sebe a je citlivý na zpochybňování sebe.

pýcha je velmi zákeřná necnost... může nabývat různé podoby které se tváří jako cnosti. ale v podhoubí je živí pýcha a proto to žádné skutečné cnosti nejsou. čím víc se člověk snaží být cnostnný, tím více se dme pýchou a zaplétá do pavučiny zlého.

Přesně tak. Maskuje se nezřídka i za racionalitu

Cnostní jsou tak akorát fanatičtí bohumilové, teda vidí se tak a ostatní lidé třeba ti ateisté jsou pro ně světovým zlem.
Také máme "Mravnost nade vše", že jo.

chtělo by to příklad nějakého takového cnostného a ne jen teoretizovat o

Příklad? Nejcnostnější člověk světa je zajisté papež, pak následuje jeho mafie, pak knězové, faráři a fanatické ovečky. To je snad jisté, jonatáne.
Ostatní Pozemšťané jsou lháři, zloději, kriminálníci a vrahové. Jen ateistům připisuješ zavraždění dvou miliard lidí, nebo jsi v nenávisti k ateistům polevil? Křesťané nikdy nevedli války, křižáci neexistovali ... (to na Ukrajině je jen hra a že jsou tam zabíjení lidé je jen lživá propaganda západu, že?)

Proč v těch ctnostech všichni vynecháváte „t“? Co vám udělalo? Ctnost je přece něco, co je záhodno ctít, ne cít!

Nebo cnít…

Takže jestli tě správně rozumím, určit, kdo je veden pýchou a kdo pokorou je vlatsně nemožné :-))))))))))))))))

Vážně?
A proč by to tak mělo být?
Já měl za že pyšný je člověk na to, co je motivací k pýše.
ne že si člověk usmyslí, že bude pyšný, a pak že si to musí potvrzovat?

Proč mám pocit, že tento příspěvek je etalonem pýchy? :-))))))))))))))))))
Kdo nechápe a nevnímá pokoru jako součet, nerozumí pokoře a je pyšný :-)))))))))))))­))))))))))
To je velmi pokorné .-)))))))))))))­))))))))))) Z perspektivy vlastní nadřazenosti .-)))))))))))))­)))))))

Ale asi tu došlo zase k nepochopení : já se třeba zajímal o to, že člověk se může jevit jako pokorný člověk jen proto, že je ostýchavý, zbabělý, rezignoval.
To jsou charakterové vlastnosti, které lidé opravdu mají, a pokud se někdo ostýchá, bojí nebo rezignoval na to sdělovat světu, že je v něčem dobrý, že to sice může vypadat jako pokora, ale ve skutečnosti je to ta zbabělost arezignace.
A kdo pokorný a nepyšný rozhodne, jaké jsou motivaci toho chování, které VYPADÁ jako pokora, ale možná vůbec není a nikoli proto, že by to někdpo jen hrál :-)))))

PS : podle mne by pokorný člověk uvedneý příspěvek nenapsal :-))))

no vidíš to. podle mne člověk zemitý nemá s pokorou zas tolik společného :

Zemitý může být člověk, který je od přírody silný, nepoddajný, má blízko k přírodě a životu. Může to být i vyjádření pro prostý, neokázalý způsob chování nebo projevu.

ale je pravda, že literárně to prý znamená i
V literatuře a umění se zemitost často používá pro popis něčeho, co je prosté, přirozené, pokorné a nesnaží se o okázalost.

ale já za "zemitým" člověkem vidím to první.

No, jenže ten význam není, že na zemi pevně stojí, ale že je jí blízko v tom smyslu, že je dole. Humiliare znamená pokořit. A pokořit někoho rozhodně neznamená upevnit jeho postoj na zemi, ale k zemi ho přitlačit. Ponížit ho. To je význam toho slova.

Kraku přesně si vystihl metalitu Budhistů.
Michal je simulant v něm tkví židovské: oko za oko zub za zub.
Ano hrají si na něco dokonalého, co ve světě není a přitom jen spekulují, jak se zbavit utrpení, zbabělci kteří utíkají před problémy.

no tak jsme to ale nevnímal, když jsme psal své
a na rovinu, budhissmus je mi myšlenkově bližší, protože nemá toho vašeho vysněnýho boha, je realističtější

jinak ta poslední věta sedné na váš teisty jak prdel na nočník.

I z praktického hlediska co Bidhismus dokázal?
Nepřežil v zemi svého vzniku.
V Indii není ani procento Budhistů prosadil se Hinduizmus se svým nelidským kastovním systémem.
Neodstranil společenskou nespravedlnost.
Budhismus nezměnil život lidí k lepšímu i když tvrdí jak se zbavuje utrpení.
Buddhisté jen sedí a meditují, zatímco svět trpí.
Mnichové se uzavírají do klášterů a soustředí se jen na svůj vnitřní mír.
Budhismus praxi často působí jako elitní a individualistický.

ale když si někdo vymýšlí takovéhle blbiny o křesťanství, to vyskočíš do vzduchu, co?

nemám proč vyskakovat, protože tuto pravdu o Budhismu nelze aplikovat na křesťanství, které se angažuje pro člověka a v lidské společností se snaží prosadit křesťanství, jako vrchol lidské morálky, nad kterou není.
Proto bylo křesťanství motorem vývoje lidské společnosti a vybudovalo západní civilizaci. Křesťanství je na vrcholu dokonalosti a v jakém patře pod ním je Budhismus? Tam kde Budhismus meditací končí tam křesťanství teprve začíná. Meditace je pro něj prostředek ne cíl.

Přesto se také skovávají do klášterů kde se celé dni modlí..

Snažíš se na budhismu najít jakékoliv kazy ve snaze se nad něj povýšit, stejně jako se ateisté snaží najít kazy na křesťanství ve snaze se nad něj povýšit, a za tím účelem se obě strany vymýšlíte hovadiny (jak o sobě samém, tak o svém "soku").

tvůj přízpěvek je povahy pomlouvačné protože nemáš nějaký důkaz, že nemluvím pravdu.

Například řád Trapistů tedy hlásící se ke křesťanům a KC je banda vyžírků co tahají z lidí peníze a žijí si v přepychových klášterech- no vidíš, že tady nepreferuji nikoho padni komu padni.

Důkazy musíš předkládat ty ohledně toho, co tvrdíš o budhismu. Já ti poskytl vysvětlení, i ve formě citací budhistických výpovědí, z něhož vyplývalo, že se mýlíš, ale tys to ignoroval. Takže chyba není na straně mé, nýbrž tvé, protože nejsi ochotný provést sebe-korekci (tohle máte mimochodem společné s Ondim).

Nevšiml jsem si, že by sem přizpívával…

Na teismu vady nikdo hledat nemusí :-))))))))))))

Myslíš morálky, která byla protlačována násilím?

No křesťanství nabádá k pokoře, budhismus nabádá k soucitu ke všem bytostem. Oba nabádají ke zbavení se egoismu, každý jen trochu jinými slovními obraty.

Na co je pokora dobrá ?

Na co že je nesobeckost a nepovýšenost dobrá? Stejnou otázku mi kdysi na Lidech položil satanista. Když tedy pomineme jejich sociální i mravní hodnotu, které jsou zřejmé, a přejdeme k jádru věci, tak pokora je situací, kdy si člověk nenalhává nějakou svou velikost (hodnotu, význam, důležitost), ani jiné své vlastnosti nebo schopnosti. Tedy je to situace, kdy si člověk neklade nároky na své vlastnosti, jako je třeba osobní hodnota, nebo schopnosti, ale drží se skutečnosti, je ochoten jí respektovat, což představuje přirozenou situaci v psýché (činí tak sama při neexistenci Já). Proto je ve stavu pokory psychika vyrovnaná, nedochází ke konfliktům mezi psychickými funkcemi (pokorného člověka například nelze urazit), narozdíl od opačného stavu, pýchy, která vychyluje rovnováhu a způsobuje tak díky následné kompenzaci strast. Pokora je tudíž z psychologického hlediska správný postoj, protože je v souladu s přirozeností a životem, s řádem, a proto je v náboženství brána jako ctnost.

Já si myslím, že ho uirazit lze.
a není pokora jen opak pýchy, tedy pro změnu přehnaná rezignovanost?

Pýcha Pokora
„Jsem lepší než ostatní.“ „Jsem si vědom svých sil i slabostí.“
Nepřipouští si chyby Přizná chybu a učí se z ní
Vyžaduje uznání Nehledá uznání, ale koná správně
Podceňuje ostatní Respektuje každého
Je obranná, arogantní Je otevřená, klidná, sebejistá

Jo to jsou některé projevy povyšování a nepovyšování se, pyšného a pokorného srdce. Nikoliv náhodou je pýcha lidovou řečí označována jako nafoukanost, nadutost, nabubřelost (namyšlenost, domýšlivost) - je to přesné vystižení toho, co se při pýše děje: Já člověka se rozpíná přes své přirozené hranice. Proto třeba Jung používal pro pýchu pojem inflace a mluvil tak např. o inflačním já, inflačním chování apod. E. Edinger to ve své knize specifikuje takto:

Slovníková definice termínu inflace zní: nafukování, rozpínání, plnění vzduchem, nerealistická velikost nebo důležitost, přesah hranic příslušné míry; marnivost, pompéznost, pýcha, domýšlivost (Websters New International Dictionary, 2. vyd.). Používám tento termín k označení postoje a stavu, jež provázejí identifikaci já s bytostným Já. Jde o stav, kdy si něco malého (já) přivlastňuje vlastnosti něčeho většího (bytostné Já) a rozpíná se tak přes hranice sobě vlastní.

Pro úplnost, Jung zvolil termín inflace na základě Prvního listu Korintským 5,2:
Vulgata: Et vos inflati estis: et non magis luctum habuistis...
Ekum.: A vy jste přitom nadutí, místo abyste se raději zarmoutili...
B21: A vy jste ještě pyšní! Neměli byste raději truchlit...

A pro max. pochopení, heslo Inflace ze dvou slovníků:

Nadutost, nabubřelost vědomí. Inflace se projevuje přeceňováním vlastní důležitosti. Průvodním kompenzačním jevem inflace jsou pocity méněcennosti.

„Naduté vědomí je vždy egocentrické a vědomé si jen své vlastní přítomnosti. Je neschopné učit se z minulosti, neschopné chápat současné dění a neschopné dělat správné závěry pro budoucnost. Je hypnotizováno samo sebou, a proto ani nedovolí se sebou hovořit. Je proto odkázáno na katastrofy, které ho v případě nutnosti usmrtí. Inflace paradoxně znamená, že vědomí se stane nevědomým. Tento případ nastává, když se vědomí přesytí obsahy nevědomí a ztratí schopnost rozlišovat, tuto nezbytnou podmínku veškerého uvědomění.“ (Výbor VI, „Epilog“, str. 287.)

„Nerozumějme pod tím ovšem stav vědomé domýšlivosti. O ten zdaleka vždy nejde. Člověk si tohoto stavu totiž vůbec nebývá vědom přímo, v nejlepším případě může jeho přítomnost odhalovat z nepřímých symptomů. K tomu patří také to, co o nás může soudit bližší okolí. Inflace totiž zvětšuje slepou skvrnu v oku.“ (GW 9/II, „Bytostné Já“, § 44.)
Zdroj

(lat. inflatio: vzedmutí, nafouknutí)
Pod pojmem psychické inflace chápe analytická psychologie stav, při kterém dochází k rozpínání osobnosti překračujícímu individuální hranice. Já, případně osobnost si přivlastňuje obsahy, poznatky, vlastnosti a schopnosti, které leží vně jejích osobních hranic, „nadouvá se“ (srov. Jung, GW 7, § 227). Dochází k nepřiměřenému povýšení pocitu já (viz velikášské fantazie, narcismus). Jako příklad inflace uvádí Jung přehnaný způsob, jakým se někdy lidé ztotožňují se svou Personou, se svým úřadem, titulem a hodnostmi (viz identifikace), a tím se rozpínají přes své hranice a možnosti, osvojují si věci, které vůbec nepatří k jejich osobnosti nebo sféře vlivu (viz hybris).

Obtížně rozpoznatelný druh inflace nevyhnutelně vzniká, jestliže jsou jáským vědomím asimilovány archetypové numinózní obsahy – např. během terapeutického procesu – a já je přičte sobě, místo aby se od nich diferencovalo. Aby individuum uniklo hrozbě asimilace nebo identifikace s obsahy kolektivního nevědomí, musí rozpoznat svůj Stín a také existenci a význam archetypů. Jakmile archetyp uchvátí psýché, pak se jí zmocňuje s jakýmsi prvotním násilím, které člověka podněcuje k překročení lidské sféry do sféry nadlidské, ať už ďábelské, nebo božské. Z takového uchvácení vyplývá přehánění, nafouknutí, nedobrovolnost, iluze v pozitivním i negativním, v dobrém i ve zlém (srov. Jung, GW 7, § 110).

K procesu inflace, který vede k zaplavení jáského vědomí archetypovými obrazy a fantaziemi, může dojít v analýze i mimo ni, v jednotlivci i ve skupinách a v kolektivu. Kolektivní inflace s archetypovými idejemi může mít pozitivní nebo negativní účinky (např. „nový věk a nové globální myšlení“ nebo „tisíciletá říše a árijský člověk“), vždy však má sklon k negování individuálního člověka a jeho individuálního vědomí. „Gigantické katastrofy, které nás ohrožují, nejsou elementární události fyzické nebo biologické povahy, ale psychické události. V děsivé míře nás ohrožují války a revoluce, které nejsou ničím jiným než psychickými epidemiemi. Kdykoli může miliony lidí posednout nějaký blud, a pak opět stojíme před světovou válkou nebo zničující revolucí. Místo aby člověk byl vystaven divokým zvířatům, padajícím skalám a zaplavujícím vodám, je nyní vystaven elementárním duševním silám. Psychično je velmoc, která mnohonásobně převyšuje všechny síly země.“ (Jung, GW 17, § 302)

Z inflace vyplývající dezorientace bývá zpravidla provázena pocitem nesmírné moci a jedinečnosti (hypomanický stav) nebo naopak silným pociťováním nicotnosti a neužitečnosti (deprese, pocit méněcennosti). Rovněž u psychóz nabývá fenomén inflace zvláštního významu, jakmile do vědomí proniknou obsahy kolektivního nevědomí, protože psychická obrana není dost silná a může dojít k rozpadu osobnosti.
Zdroj

Pokud si je někdo vědom svých sil a jsou to síly nad rámec a možnosti ostatních, proč o tom nemůže "dát zprávu", ten pokorný?
A pozná tu chybu?
Co znamená "koná správně"? Co je "správné"?
Proč respektuje každého, třeba i vraha?
Pokora mi naopak přijde ušlápnutá

Proč respektuje každého, třeba i vraha? jak si předstvuješ že pokorný respektije vraha?
Každopádně pokorný člověk respektuje to,že vrah má dostat spravedlivý trest, ale neměl by se někdo na něm mstít.

Tak, že ho respektuje jako člověka, jak je on, pan Pokorný

Uvedený trest Pokorný nerespektuje, ale max akceptuje, ale tím přestává respektovat vraha jako člověka, jakým je sám pan Pokorný, který nikdy nikoho nezavraždil

Pokorný člověk ví, že neví všechno, a chová se podle toho.

A může pokorný člověk považovat jiné za hlupáky jen proto, že nevěří tomu, čemu pouze věří on sám?

ne, nemůže. Ledaže by byl pokorný falešně... tedy pokorný člověk nepovažuje nikoho za hlupáka

pokorný člověk může někoho považovat za:
Například místo „On je hlupák“ bys mohl říct „On je momentálně nepoučený“ nebo „Choval se nerozumně.“ A je to. Prostě je někdo hlupák, ale my to vyjádříme slušně a jsme pokorní

jednoduše si o druhém nemyslí že je hlupák. a pokud si to myslí, jeho sebereflexe mu řekne že to není správné a zastydí se.

já bych se spíš zastyděl kdybych si lhal do kapsy, že ten a ten není hlupák když je.

Tak když víš všechno, tak budeš asi vědět, jestli si člověk s Alzheimerem vzpomene po vzkříšení, co se kolem něj dělo, za tu dobu, co tímto onemocněním trpěl.

Ono je toho víc. Třeba zygota uměle, nebo přirozeně potracená - dostane v nebi tělo dítěte, nebo dospělce a umí už sedět, batolit se, chodit, mluvit, jaké má vzpomínky a jaké vzdělání.

Náš kolega visitor77 předpokládal, že v nebi bude mít také svou laboratoř (labáka), kde si uplatní své tituly, zkušenosti, vzdělání a znalosti, kde bude citován v nebeských vědeckých časopisech.

Jo, někdo prostě je.

To je zajímavé. A to má udělat, i když ví, že lže sám sobě (že nemá o druhém říkt, že je hlupúák, i když druhý hlupákem objektivně je)?