Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Díky za verše, ale ty závěry, co z nich děláš, už jdou mimo to, co učí celá Bible.
Ježíš říká: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“
Ale o pár kapitol dál taky říká: „Já jsem ta pravda.“
Takže ta pravda, která člověka osvobozuje, není vnitřní vhled nebo nějaké probuzení, ale poznání Krista a život podle jeho slova.
To, co popisuješ — „vědoucí“, „osvícení“, „zbavení ega“ — zní spíš jako buddhismus než evangelium. Bible nikdy neříká, že se do Božího království dostaneš tím, že si v sobě něco vyčistíš nebo potlačíš touhy.
Říká přesný opak: že spása je dar pro ty, kdo se pokoří, odvrátí od hříchu a důvěřují Ježíši.
Ne pro „probuzené“, ale pro pokorné.
A ano, utrpení má smysl — protože nás vede k pokoře, pomáhá nám přestat se spoléhat na sebe.
Ale to není proto, že si „čistíš ego“, ale proto, že se učíš nést kříž a spoléhat na Boha.
Evangelium není duchovní terapie ani metoda, jak si srovnat vnitřní svět.
Je to zpráva o tom, že bez Boha jsme ztracení — a že záchrana přichází jedině skrze Krista, ne skrze vnitřní zlepšování.
Spása není výsledek vnitřního rozvoje, ale Boží milosti.
Nejsme zachráněni tím, že se vytuníme— ale tím, že se vzdáme a přijmeme Ježíše.

A co nás učí Červená Karkulka, nebo Sněhurka?

Nabádal jsem tě k tomu, aby ses u každého verše zamyslel nad jeho významem a uvědomil si tak, co přesně říká. Když NZ říká, že se máš zapřít sám sebe, že máš po Ježíšově vzoru cele odevzdat Boží vůli, že máš usmrtit "své tělo s vášněmi a žádostmi", tudy že vede cesta do Božího království, tak tím říká co? Už jsem ti to v minulém příspěvku zanalyzoval: máš se svých žádostí/tužeb zbavit, vysloveně vymýtit svou žádostivost (čímž se vymýtí i ego, protože to je taky jenom shluk osobních žádostí a tužeb), stejně jako se třeba alkoholik snaží vymýtit svou žádost/touhu po alkoholu.

Protože se nezamýšlíš nad použitými pojmy a procesy, které představují, tak ti uniká, že existuje souvislost mezi pokorou, žádostivostí a vnitřním poznáním. Zpokorňování je proces umenšování ega, tj. jeho zbavování, což je v základu zbavováním se žádostivosti (jednou z jejích forem je vznášení nároků způsobující nafoukanost, inflaci), a tento proces vede přirozeně k sebepoznání, protože mj. vyjevuje, jaká je podstata hříchu. Člověk tak poznává, že hřešit je iracionální, nesmyslné, založené na iluzi a tím se láme moc hříchu, protože člověk začíná ovládat činitele ho způsobující (neboli člověk zvyšuje svou sebekontrolu). Získává tak poznání, které osvobozuje.
(Když Ježíš říká zůstanete-li v mém slovu, tak poznáte pravdu a ta pravda vás učiní svobodnými, tak tou pravdou určitě nemíní sebe nebo život podle jeho slova. Logicky by to nedávalo smysl.)

Člověk je v NZ vyzýván k obrácení se, pokání, ke změně smýšlení, změně své povahy ve směru svého zušlechtění a své vyzrálosti, tj. vstup do Božího království je podmíněn vnitřní proměnou člověka. Proto taky Ježíš připomíná, že tam vede úzká cesta, kterou je namáhavé projít a to je taky důvod, proč mnozí křesťané přešlapují na místě a Božímu království se nepřibližují, protože nejsou ochotní se změnit, nejsou ochotni na sobě pracovat, poněvadž jejich ego je příliš pevné.

Takže ego je jen žádostivost, nic víc? .-))))))
Zajímavé pojetí ega :-)))))))))))))­)))))))))

Ego je psychologický pojem, který se nejčastěji používá ve dvou významech. V původním, freudovském, je ego součástí osobnosti, která zprostředkovává mezi pudovými impulsy (id) a vnějším světem, včetně norem a pravidel (superego). Často se ale slovo ego používá v běžné řeči pro označení pýchy, arogance nebo přílišného sebevědomí.