Lze to ovšem chápat i tak, že lidé často viděli, že trpí spíše ti
dobří, slušní a soucitní lidé víc než bezohlední a arogantní sobci a
to bez ohledu na jejich zbožnost či bezbožnost. Pomoc Boží se v tomto
pozemském životě nijak neprojevovala, ba často tomu bylo právě naopak.
Vysvětlení se pak hledalo i v tom zmíněném rčení. Z toho také mj.
vyplývalo - spravedlnost v tomto pozemském životě, v tomto slzavém údolí,
nehledejme a ani neočekávejme. Skutečná spravedlnost a odměna či trest
nás čeká až na věčnosti. Tedy, jestli nějaká forma posmrtné existence
je.
To je ovšem pro ateistu nepřijatelná teze.

,






