Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

ono je třeba i porozumět, co mi vnitřní hlas říká. Může to být i intuice...

Nikdy nebudeš vědět, jestli intuici rozumíš dobře.
A až to poznáš, už může být pozdě.

Někdy nelze jinak, než nechat promluvit intuici, tam, kd ejsou naše představy o dějích a souvislostech nulové, nebo na křižovatce, kde vážně nevíš, která cesta vede k tvému cíli, nemůžeš jinak, než si tipnout nebo na základě intuice.

a nebo prostě pustíš v mobilu Mapy.cz nastavíš si navigaci do svého cíle a jdeš.

dneska už na intuici/instinkt jedou max nějaké domorodé šamanské kmeny

někdy to pomáhá k rychlému rozhodnutí samozřejmě na základě zkušeností ti podvědomí nabídne rychlé řešení hned.
Anebo analyzuješ všecky varianty, přemýšlíš, děláš si různé žebříčky a rozhodneš se nakonec podle prvotní intuice :-)))

Většinou je nejjednodušší intuitivně si uvěodmit kam tíhnu, pak toto tíhnutí prověřít jestli to není nějaká blbost... ale kolikrát se člověk musí rozhodnout okamžitě, pak je perfektní věc taková dobrá intuice.

Kolikrát se člověk musí rozhodnout okamžitě. pak primárně vyhodnotí své znalosti a provede to, o čem VÍ, že to vede k cíli.
pouze když nezná cestu, použije intuici, pokud teda vůbec nějakou splaší

nooo, za sebe mohu říct, že ne všechny znalosti si uvěodmuji a tudíž je nemohu vyhodnocovat. Jsem stará bába, co hodně viděla a zažila, má zkušenosti a hodně toho prožila. Jenže hodně znalostí je zasunutých tam někde v podvěodmí a uvěodmuji si pouhý zlomek. A pokud důvěřuji sama sobě, pak důvěřuji i své intuici že mi správně napoví... i když kolikrát nevím proč. Ale prost tu informaci mám.

Pak to nejsou znalosti
ale i uvědomované samzořejmě lze vyložit špatně
pokud tam někd ejsou, mohou s euplatnit. ostatně, intuice je založená i na zušenostech. (ne instinkt)

zbytek je čistě tvoje osobní věc, kterou nelze prohlásit za obecně platnou. je to sázka s nižší pravděpodobností, dávat na intuic nebo instinkt tam, kde to okolnosti nevyžadují

třeba přijímání nových pracovníků do nějaké manažerské funkce. Máš na stole dvacet životopisů, uděláš rozhovor, oťukneš si sympatický - nesympatický, a nakonec ti třeba zbyde 5 ... jak se rozhodneš? Podle čeho?

v tomto případě, že těch 5 bude zcela stejných, si klidně hodím kostkou. a když padne 6, přijmu všechny .-)))))))))

v realitě bych samozřejmě v danou chvíli začal posuzovat i věk, konkrétní zkušenosti a úspěchy, nejen praxe v oboru, ba i podle pohlaví, ap.

já to chápu, nakonec člověk musí se svojí volbou nějak vyjít :-)

instinkt by měl říkat, nežer! Hýbej se! dělej něco! nenech děti zvlčit! Nebuď sobec protože zůstaneš sám! etc...

jenže tohle instinkt říká, a nakonec se nažeru, lehnu si, nehýbu si a nakopnu otravy do zadku.

znám hodně lidí co se utápí v depresích protože nenaslouchají svému instinku a vědí to.

instinktu asi nejde nenaslouchat. max se mu vzpírat.

Instinkt říká :
množ se (bůh byl tedy instinkt, zajímavé)

braň se!

nažer se, nevíš, jestli budeš mít zítra co.

dneska ke stravovacím zvyklostem instinkt nepotřebujeme, víme, co je zdravé a jak to naplˇ%nujeme rozumem,.

Instinkt (tedy ten zdravý) je víc než pud a tedy by člověku měl říct, že se nemůže množit pokud není co jíst, pokud by potomka nemohl dobře vychovat, pokud má potenciání partner nějakou vážnou vadu tělesnou či psychickou...zas­taví ho a nenechá ho se množit.

instinkt říká množte se, protože jen vaše děti se o vás ve stáří postarají.
proto taky ale byla ta šílená úmrtnost, že z 10 dětí přežilo 1 nebo 2, s tím množením ale nelze čekat třeba do 30 let, když se tehdy dožívali 35, 5leté dítě s enepostará ani o sebe.

o znalosti nějakých vážných vad si tehdy mohli nechat zdát, jediné co se řešilo bylo to vizuální a jasně že nejet pajda neb okřivajda, ale i hnusajda, ať už ona nebo on, se přirozeně nemnožili a tak to bylo správně.
dneska jsme na tenhle instinkt, jedne z mála, zapomněli. nebo spíš jak jsme psal se mu bráníme, že by měl být správný, i když víme, že je

no nevím, moc s tebu nesouhlasím. Ale koho to zajímá :-))) Domnívám se, že to co píšeš je spíš ukázkou ztraceného instiktu. že jsme o instinkt přišli vlastní hloupostí

instinkt je geneticky predikován. přijít o něj tedy v podstatě nemůžeš. můžeš ho překrýt vzděláním, znalostm, učením

můžeš ho překrýt výchovou, předsudky, zábrany etc... ale spíše to vede k frustracím než k njakému rozumnému výsledku.

překrytí instinktu vede k jednoduššímu životu na základě zkušeností z reality
instinkt, který byl co platný v prvobytně pospolné společnosti, je ti dneska už e kakánku a některé jeho rozhodovací vektory uazují na úplné nesmysly pro dnešní dobu

mimochodem, to s etýká právě i boha, kterého moderní vzdělaný člověk nepotřebuje
a pokud si ho takový člověk přesto ůnechá", tak jen jako zajímavý filosofický fenomen, nikoli jako danost

Kdyby ses instinktu držel, tak bys neměl tu duševní poruchu, kecale, protože instinkt slouží jako prostředek k udržování rovnovážného stavu organismu (homeostáze). Psychika každého člověka se alespoň jednou za život vychýlí do polohy, kdy se v ní vyskytnou neurotické či i psychotické symptomy, ale rozdíl mezi člověkem duševně zdravým a nemocným je, že ten první umí následovat instinkt a podrobí se působení kompenzačních mechanismů, které jeho psychiku vrátí zpět do (relativně) rovnovážné polohy, zatímco ten druhý proti nim bojuje, čímž se dostává do ještě většího rozporu se sebou samým.