,
Ondi
ale má rychlost a je definován jako každý jiný hmotný objekt pomocí veličiny hmotnosti.
tedy ani foton nelze oddělit od hmotného světa. Abych nevypadala jako chytrolín. Našla jsem si to tady:
https://blog.idnes.cz/fikacek/je-foton-skutecne-nehmotny.Bg23030573?strana=7
jak jsi řekl nehmotná energie, naskákaly mi pupínky.
Pokud vyhcázíš jako já z toho, že Hmota a energie jsou jen různé formy téhož, nehmotná energie je oxymóron, protože energie je hmota a hmota je energie.
Tam, kd ejsme to použil, šlo o tu hmotnost, která bývá,a myslím, žes to tak i ty psala, spojována přímo s hmotností. v duchu uvedneého foton bez hmotnosti by neměl být hmotou, ale čistou energií.
K tom uje třeva dodat, že vzoreč E=m*c2 je taková ta pomůcka Newtonovy
fyziky.
ve skutečnosti je třeba ho psát formou E0=m0 * c2
pokud by hmotnost byla nula, pak by i Energie byla nula. a to není.
však ano, pak by m=0 a rovnice by byla výsledek nula. o tom píšu. nebo to myslíš jinak?
Jistěže jinak. Klidová a pohybová hmotnost. ta klidová je 0. to neznamená, že kompletně sakumprdum veškerá 0 .-))))
Nesnaž se nic chápat z toho, co píše Krak, protože to co píše jsou
absolutní bláboly. 
nemyslím že píše bláboly kdokoliv zde na diskusi.
AL mi dala an otázku energie má příčinu v Bohu tuto odpověď:
Tvrzení, že "energie má příčinu v Bohu", je náboženský a filozofický
koncept, nikoliv vědecký fakt, který vyjadřuje myšlenku, že Bůh je
primární příčinou veškeré existence, včetně hmoty, polí a energie ve
vesmíru. Tato myšlenka vychází z představy, že hmota a energie nemohly
vzniknout z ničeho (ex nihilo), a proto musely být stvořeny božskou
bytostí.
To je neuspokojivé a tak jsem hledala dál a na serveru Víra jsem našla odpověď, která mi přijde velice uspokojivá - je to odpověď na dotaz k hmatatelnému důkazu Boží existence. přesně tak je to u mě:
Hledáme-li Boha, je třeba především hledat prostředky, které jsou adekvátní komunikaci s Bohem. U Boha nelze použít smysly, jako jsou oči či hmat. Jestliže je skutečně Bůh bohem, pak musí mít jinou podstatu než my. Musí stát mimo hmotnou realitu. Jak ho ale potkat? Jedině v na rovině nějak korespondující té jeho, tedy ve svém vlastním nejniternějším já. Tím, že ztišíme své nitro, přestaneme snít či hnát hlavou své myšlenky a v tichu nasloucháme vlastnímu srdci. Pak promlouvá Bůh, pak jeho hlas zaslechneme. Nejde o artikulovaná slova a pokyny (to je spíš úkaz psychické nemoci), jde o vnitřní pocity, které se hluboko v našem vlastním já odehrávají. Tam lze Boha potkat. Není to úplně samozřejmé. Není úplně snadné se ztišit, protože jsme se to většinou nikdy neučili. Ale jde to a je to fascinující. Tam, hluboko v srdci, potkáváme Boha. A odtud také "víme", že je.
je to tady
https://www.vira.cz/texty/otazky-a-odpovedi/hmatatelny-dukaz-bozi-existence
Taky si nemyslím, že je píše kdokoliv. Krak je ale píše, proto nehledej chybu u sebe, když něčemu co on píše nerozumíš.
A co se týče toho Boha - přesně tak, to jsem tady podobně popisoval, když jsem víru v Boha přirovnával k důvěře v instinkt, a když jsem poukazoval, že je víra v Boha založená na citu.
Tajkže foton má klidovou hmotnost? Když se nikdy nezastaví? :-)))) Bo pak by to už nebyl foton? :-)))))))))))
No ty jsi vážně luxusně blbej :-)))))))))))))))))))))))))))))))
A to víš, že Bůh je instinkt, to víš, že ano .-)))))))))))))))
VÍRA V COKOLI je založena jen na subjektivismecha nadějích
:-)))))))))))))))))))))))))))))
Ty náš Einsteine :-)))))))))))))))))))
Jenže to je celé kompletně závislé na víře v pravdivost toho, cos tu ocitovala. Proč by zrovna „rovina našeho nitra“ musela být „rovinou komunikace s bohem“? Ať při tom pocítíš cokoliv, není to hmatatelný důkaz existence boha, je to jen hmatatelný důkaz toho, že pociťuješ právě to, co pociťuješ. A že to někdo považuje za hmatatelný důkaz boží existence, je pouze hmatatelným důkazem jeho víry v pravdivost tebou citovaného odstavce.
ne není, není to tak jednoduché jak píšeš.cítíme miliony impuzů...jde o rozlišení
myslím že ne, aeruk má pravdu v tom... že naše vnitřní hledání (pravdy, svobody, smyslu) nemusí mít žádný důvod, je to bezdůvodné... ráno se vzbudíš a najednou jsi věřící bezdůvodně.
No ano a po nějakém čase ta zkušenost, jakou jsi opsala ve svém příspěvku, pak té víře dodává odůvodnění.
zpětně... člověk se ptá proč je to teď jinak? ale všecky odpovědi jsou hlouposti
Spíš od tohoto okamžiku už má víra jisté odůvodnění. Doteď ho neměla, teď ho má.
čili vlastně ty začneš věřit spontánně, bezdlůvodně - ale je ti to blbý a tak si postupem času usmyslíš důvod a opodstatnění .-)))))
Dobrý :-))))))))))))))
ateista v boha nevěří, takže to srovnáváš s čím?
já osobně mám myslím důvod ke všemu, co si myslím a dělám
a jaký důvod máš k tomu aby žil, abys dýchal? abys věděl že jsi ty kdo jsi ty?
S absolutní samozřejmostí přijímáme vlastní existnci, jakoby to bylo normální :-)) normální to je protože zpětně vidíme že jsme se narodili, že jiní se taky nediví že tady jsou a přijde nám to samozřejmé...
člověk který třeba přijde kompletně o paměť a vzbudí se a neví kdo je, kde se tady vzal, chytá paniku... protože má problém který my nemáme. My víme kdo jsme. Víme že jsme se narodili, že máme maminku a tatínka, že se můžeme domluvit ale tohle vše bereme jako samozřejmost, proto odmítáme uvěřit, že až tak normální to není.
přežití. v těchto případech je to pudové. lidské tělo už vyzkoušelo, že když nedýchá, umnírá. takže přežily jen ty varianty, které dýchají
mně to samozřejmé zas až tak nepřijde. je plno "člověků", co se ani nenarodili nebo už mrtví, nebo záhy zemřeli, mimo prostředí matky
ten závěrečný příklad je asi v pořádku, ale nechápu, pro co to byl argument nebo vysvětlení?
že nevíme... přemýšlející člověk se dostane do momentu, kdy zjistí že neví. Tedy pokud je upřimný a neřekne si, však se narodím a umřu, co mě je po tom. Určitě jsou lidé, kteří se nikdy nezamyslelai nad tím, jak žijí, co dělají, jaký to dává smysl jim a těm druhým etc. Prostě žijou a umřou. v pohodě. ale já nad tím přemýšlím, vlastně již jako malá holka jsme přemýšlela nad tím, kde se lidttvo vzalo a jaký to dává smysl, že tady takhle chodime a jak žít aby když sestárnu, nelitovala že jsem něco neudělala nebo opoměla. Protože to bylo důležité.
Takže jsme přemýšela i nad tím, co je důležité. A jak se k tomu
dopídit abych se to dozvěděla.
A na staré kolena vím, že to důležité je vnitřní klid. Nalézt vnitřní
ticho.
To znamená, že věřící nejsou upřímní. ani sami k sobě.
jaký dává smysl existence virů a bakterií jim samotným?
vnitřní ticho je důležité jak pro co a jak pro koho a jak proč
muse by ses stát virem nebo bakterií, abys tu otázku mohl zodpovědět.
Nemusím.
V podstatě lze říct, že pídit se po smyslu existence je nesmysl, ať už
nějaký je nebo není žádný.
Sám živočich si hledá svůj vlastní smysl své existence.
Důležité ??? Pro koho důležité? Pro osobu trpící mindráky, pro osobu
s vyhraněným egocentrismem?
Co je vlastně pro nás důležité? Důležité je zdraví, tedy funkčnost,
protože máme závazky k lidem, kteří nám něco důležitého dali.
Kdykoliv můžeme zakončit naši bio-existenci, před poslední jiskřičkou
vědomí se třeba řekneme !tak, to by bylo hotovo". A co následuje? Co bude
za půl roku po naší smrti, za rok, za dva? Nic světoborného, kromě hrstky
příbuzných a přátel si na nás nikdo nevzpomene. Zkrátka jsme se ve formš
molekul a atomů vrátili do přírody.
PS : jinak moje reaklce byla na to trdlo .-))))))))))))))))))))))) ne na tebe ?:-))))
Já si teba myslím, že pro to, věřit v Boha, člověk důvod vždycky má
předem. I kdyby malicherný důvod.
že i pro víru platí, že je následkem nějaké příčiny :-))))
JINAK TMA MÁM LEHKÝ KOPANEC, ŽE HMOTNOST JE SPOJOVÁNA S HMOTNOSTÍ, JAK JSI SAMA PSALA. SAMOZŘEJMĚ MĚLO BÝT S HMOTOU :-))))
Moje maturitní otázka byla "vlnová povaha světla".
Světlo je výjimeční fenomén.
V některých aspektech se chová jako proud korpuskulárních částic, z
jiného pohledu je to vlnění různých frekvencí.
no a co tím chceš říct. Tady mají všichni maturitu. Tedy tohle znají.
myslím, že ve skutečnosti se chová vždy stejně a jde jen o to, co a jak my měříme
Přesně. Máme dva přístupy k popisu jeho vlastností. A při experimentu použijeme ten, který odpovídá způsobu našeho pozorování. Takže ne, že se v některých případech chová jako částice a v jiných jako vlnění, ale že my ho v některých případech pozorujeme jako částice a v jiných jako vlnění.
To ne, jednou to setrvává v superpozici stavů a má to tedy všechny možné stavy zároveň (a chová se to jako vlnění), a podruhé to setrvává jen v jednom konkrétním stavu, pak se chová jako částice a jako objekty naší zkušenosti.
Ne, má to stáe všechny možné stavy a my naším měřením ovlivníme, který uvidíme :-)))))))))))))))
není to zajímavé? mít všechny stavy (superpozici) a my našim měřením (pozorováním) ovlivníme, který stav uvidíme.... tedy vlnová funkce naším pozorováním zkolabuje. A teď si to vezmeme v praktickém životě. Taky pozorujeme...neběháme náhodou po zkolabované vlnové funkci? no nic. dodělala jsem svčkovou pro regiment, přijde zítra rodina a ja provázím. takže se budou krmit sami :-))
Je to hodně zajímavé, ba je to až nadpřirozené chování.
Zmrtvýchvstání nebo přeměna vody ve víno je proti tomu póvl.
No já to zase jako takovou zajímavost nevidím. Když si poslepu čuchnu ke dva dny staré moči ve sklenici, ucítím, že je to něco smradlavého. Když s tou sklenicí zatřepu, uslyším, že je to kapalina. Když se na ni podívám, uvidím, že je žlutá.
Zvolenou metodou pozorování jsem určil, jaký aspekt budu pozorovat. A nic tak super zvláštního mi na tom nepřijde. Ani to, že ve skutečnosti jsou tam všechny tyhle aspekty najednou…
zbytečně se namáháš, to každý ví co je světlo, napiš radši to, co
lidi neví, ať se poučíme. 
