Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Nadfyzikální zázraky? Ohýbání fyziky? Co to proboha je?

To jsou proboha zázraky jako celosvětová potopa , hýbání Sluncem ve Fátimě, zjevování Marie různým pasáčkům koz a miliony dalších. Nezapomenou dennodenní bezdrátovou komunikaci s bohem bůhví jak vzdáleným.

A co je na tom nadfyzikálního? Nebo ohýbavého?

ejspíš to, že se to z hlediska fyziky nemohlo stát :-))))))))))))))

Až jednou poznáme vše do puntíku, možná budeme mít odpovědi na většinu otázek. Ale dokud některé zákonitosti zůstávají skryté nebo nám unikají, nemůžeme reagovat neomylně. Fyzika pro mě není pevně uzavřený systém, ale cesta, která se vyvíjí spolu s poznáním.

fyzika je popis světa který vidíme či vnímáme smysly.

Posouváš to sice svým směrem, ale já s tím souhlasím:-)

myslím že ani ne, pak to odpovídá tomu tvému horizontu který se vzdaluje. čím větší podrobnosti a detaily odkrýváme, tím větší nabalených nejasnosti vyskočí.

větší množství...

to ale není důležité.
důležité je, že jsme odkryli další podrobnsoti a detaily a nakonec posun k objektivitě je i to, že jsme objevili i další nejasnosti - do té doby jsme to nevěděli.

Tam se posouvá ten horizont. Protože s dalšími podrobnosti se "zesložiťuje daný problém".

něco na tom bude...pro moji hladovou mysl je ale nabytá informace minulostí a hned má tendence se zakousnout do nových neznámých věcí. Takže pořád neví nic.

víš pořád víc, i kdybys stále více věděla, kolik toho ještě nevíš.

jenže ještě víc nevím. V tom je ten problém...že to co víš je pryč a odhalí se ohromná masa nevědění.

????
Ne.Ty víš stále víc a víc, i kdybys věděla stále víc toho, co ještě nevíš. Předtím jsi to nevěděla a klidně jsi mohla objektivitu "obejít", protože js nebyla limitována novými otázkami.
Nově už o těch problémech víš a tudíž "odpověď" v podobě závěru, který nově objvená otázka vylučuje, už neučiníš a tím jsi zase o krůček blíš objektivitě.

zjednodušeně : když stojím před 1 cestou, mohu si myslet, že URČITĚ vede k cíli. když po ní ale chvíli půjdu a za lesem narazím na křižovatku s 3 možnýma cestama, najednoumi dojde, že ta jedna cesta, o které jsme si v daném stupni poznání myslel, že k víli vede, k cíli nutně nevede.
tvoji objektivitu pomáhají utvářet a definovat nejen objevy konečných řešení, konstatnt, ale i objevy nových otázek, proměnných. i kdyby jen v tom smyslu, že to "zřejmě nebude tak jednoduché, jak sis myslela". i to je posun k objektivitě

ježkovy oči :-)))

Fyzikové říkají, že s každým novým poznáním se vynoří kupa otázek, takže paradoxně čím víc toho poznáváme, tím více toho nevíme.

ve skutečnosti v daný okamžik už víme, co nevíme, zatímco před novým poznáním jsme nevěděli, co nevíme :-))))))))))))

dnes v noci jsme nemohla spát, pořád se mi honilo hlavou co ještě nevím :-) Nakonec vše dobře dopadlo, ale určit je nejhorší bič vědět že nevím. A že něco vím se v tomto ohromném nevědění ztrácí.

Mně to nic nedělá, mně je jasný, že NIKDY nebudu vědět všechno a nijak zásadně mne to neovliv%nuje., Samzořejmě při nějakém rozhodování to může působit problémy, ale pokud vím, že se rozhodnout musím, s vědomím nějakého rizika se prostě rozhodnu

Někdo by mohl říci, že v tvé předešlé odpovědi je prostor pro víru ,ale s tím, co jsi dodala souhlasím.