když nebudeme plést hmotu s hmotností, třeba se domluvíme i se součtem. Myslím že mu jde o to, abychom pochopili že hmota se vyjadřuje jak hmotností tak energií....Pokaždé se jedná o hmotu. I když je řeč o energiíích.
když nebudeme plést hmotu s hmotností, třeba se domluvíme i se součtem. Myslím že mu jde o to, abychom pochopili že hmota se vyjadřuje jak hmotností tak energií....Pokaždé se jedná o hmotu. I když je řeč o energiíích.
Možná se to tu opravdu směšuje, já nevim. Hmota se projevuje různými
vlastnostmi a dvěma z nich jsou hmotnost a energie (a jejich vzájemný vztah
uvádí ta Einsteinova rovnice). S energií je to jako s jinými vlastnostmi:
např. má-li existovat elektrický náboj, tak musí být něco, co je
elektricky nabité, nebo má-li existovat pohyb, musí být něco, co se
pohybuje. Stejně tak platí, že má-li existovat energie, tak musí být
něco, co má energii (mimochodem energie je úzce spjata s pohybem).
Takhle na věc nahlíží věda a takhle s těmi pojmy taky zachází.
co zbude z "hmoty", když jí vezmeš všechnu "vlastnost"? .-))))))))))))))))))))
Jo, to je fakt, toho se dopouštím taky. Hmotnost a energie jsou dva možné projevy hmoty. Projevy, ne vlastnosti. Z toho plyne také možnost jejich vzájemné přeměny.
Jsou to vlastnosti (každý projev je vlastností).
Vzájemně přeměňovat se nemůžou, jen spolu úzce souvisí.
Že mezi energií a hmotností platí přímá úměra, tedy narůstá-li jedna veličina, narůstá úměrně k tomu i druhá veličina a naopak. Díky tomu jsou ty zákony zachování chápány jako dvě vyjádření jednoho a téhož, protože z toho vztahu přímé úměry vyplývá, že zachovává-li se jedna veličina, zachovává se nutně i druhá.
Ano, ldyz objektu dodame velke mnozstvi energie, zvysi se jeho hmotnost
Všeobecně známe šest druhů energie
potenciální,
kinetickou,
thermální,
chemickou,
jadernou a
elektrickou.

Když dodáš objektu kinetickou energii, jak se to projeví na
hmotnosti??

Ano, podle relativity se hmotnost objektu mění s jeho rychlostí (mít rychlost přece znamená mít energii). To je důvod, proč nelze urychlit objekt mající nenulovou klidovou hmotnost na rychlost světla: urychlováním se stává těžší a těžší, takže k jeho urychlování potřebuješ pořád víc a víc energie. Rychlost světla představuje už tu kritickou mez, kdy bys k jeho urychlení na tuto rychlost potřeboval nekonečné množství energie.
Že tedy (třeba u toho jaderného štěpení) byla „ztracená“ hmotnost odnesena kompletně v podobě hmotnosti částic, které odnesly tu energii? Tak nad tím se budu muset zamyslet, protože to zní rozumně.
Hmotnost se objektu při jeho štěpení vždycky ztrácí takovýmto způsobem: tím, že se mu vytratí nějaká komponenta.