Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Už ne cesta?
Tak to teisté dohráli ...

Lao-c’ nebyl teista, ale taoista.
V mém pohledu je nejdůležitější pro vesmír "cíl," tedy dosáhnout "nevědomě" vědomí (viz. nastolené téma). V lidském pohledu je "cesta" způsobem bytí, život plyne jako tichá řeka a my jsme v proudu a plyneme s ní.

Jako vodák vím, že řeka (podobně jako život) neplyne vždy tiše, ale jsou na ní někdy překážky, složité peřeje, skácené stromy, sjízdné jezy i takové, které je třeba namáhavě přenášet. To dává cestě dramatičnosti a zajímavosti. Patří to k ní.

Jako taoista nevnímám překážky, patří k životu, plynu, abych se o ně zarazil a nebo se jim vyhnul, společně s proudem života:-)
Jako člověk cítím sílu každodenního života:-)

To je snad teze teistů, že není důležitý cíl. ale cesta k němu. nebo minimálně I teistů

Tao je "cesta nelpění."
„Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ /Jan 14:6/
Z toho plyne, že v Novém zákoně je důraz kladen na cestu k cíli ( Bohu), skrze Ježíšova slova a život a pak nelze než s tebou souhlasit:-)

Myšlenky jsou,jako řeka, také odtečou a přitečou.

Jinou cestu než rozvoj živých organizmů s jejich schopností vědomí sama sebe a rostoucími možnostmi poznání si lze těžko představit. Cíle nemusí být dosaženo, ale už to směřování má svůj význam a smysl.

Je to jako neustále něco zkoušet a jednou se to určitě povede, ale v tomto případě jde o stoprocentní jistotu, protože vesmír nese kvantový otisk své minulosti.

Tou stoprocentní jistotou bych si až tak moc jistý nebyl. Ale v tom nesmírně dlouhém plynutí času nelze nic vyloučit.
Pokud jde o kvantové jevy, na to, že o nich v podstatě skoro nic nevíme, vyvozuje se z nich poměrně dost různých závěrů a teorií. Jsem k nim zatím skeptický.

Rozumím. Vycházím z předpokladu, který jsem nastínil na začátku (je to jen téma k diskusi, nic objevného, spíše spekulace). Ta „stoprocentní jistota“ v mém pohledu vychází z představy kvantového otisku minulosti, který si vesmír nese s sebou. Pokud už někdy dosáhl vědomí, pak k němu znovu dospěje. Není podstatné jak ani kdy, ale pokud ten otisk existuje, pak je návrat k vědomí nevyhnutelný. Není možné k němu nedojít, protože už jednou k němu došel.

Ta představa je pozoruhodná a ani jako ateista s ní nemám problém. Jen myšlenka, že vesmír někdy dosáhl nějaké všeobecné úrovně vědomí se mi opravdu jeví spíš jako spekulace.

Možná že je vesmír jaké si úložiště našich myšlenek a i proto je tak černý :-)
https://www.radia.sk/pesnicky/388929_peter-lipa-cierny-den/video

Osobně spojuji vědomí jen s člověkem, možná ještě něčím jiným živým.
Kvantový otisk vzniku vesmíru nemá důvod považovat za vědomí, leda bych přijal postulát , že Vesmír je živý.

Z mého pohledu je kolektivní vědomí, tak jak jsme ho už před pár týdny zmínil, spíš něco na způsob lidských pudů, instinktu, které doutvážímě v čase evolucí, i když třeba nevědomky
každopádně si be něj ne zcela umím představit transhumanismus , ve který věřím, že k němu člověk dospěje.
ale kdo ví, jak to je a jak to bude

ten tvůj otisk ? je to normální věc, pokud se transformuje částice v jinou, tak se transformuje i informace o ní.
a dala by se zpětně ta původní informace zrekonstruovat. Původní informace zanikají a vznikají z nich ty nové, takto svět funguje. Ale z těch nových se dá rekonstruovat minulost, dalo by se říci, že se dá vše pustit pozpátku, třeba do doby, kdy vznikal náš svět. Toto vše ale nemá nic společného s vědomím. AI, i když má přístup k obrovskému množství informací, pořád funguje na principu statistiky a vzorců, ne na principu opravdového porozumění. Je jako papoušek, který říká věty kterým nerozumí.

„Ano, transformace částic s sebou nese i transformaci informace, to je základní princip fyzikálního světa. Z nových stavů lze rekonstruovat minulost. V tom se shodneme. Právě tato schopnost uchovávat a obnovovat strukturu je víc než jen technická vlastnost. Je to otisk, který zůstává přítomen v dalších formách.
Nikde jsem nepsal, že ten otisk je vědomí. Naopak, tvrdím, že "hledá" cesty k vědomí. Nejde o to, jakými prostředky se k tomu dospěje, ale o to, že cíl je nevyhnutelný. V modelu, který jsem předestřel, vesmír směřuje k uvědomění právě skrze tento kvarkový otisk, který v sobě nese strukturu možnosti. Vědomí není náhoda, ale vývojová nutnost.
Tvrdíš, že to nemá nic společného s vědomím. Ale co když vědomí není něco, co se přidává zvenčí, ale něco, co emerguje ze samotné struktury informací, když dosáhne určité úrovně propojení, zpětné vazby a schopnosti reflektovat sebe sama? Vědomí nemusí být oddělené od hmoty, může být jejím vyústěním.
k té AI: dnes funguje na principech statistiky a vzorců. Ale i člověk začíná jako systém reakcí, který se učí na základě vzorců. Rozdíl mezi člověkem a AI spočívá zatím především v míře abstrakce, v schopnosti chápat významy napříč kontexty, tvořit nové pojmy, vnímat metafory. Ale i tato schopnost se postupně dotahuje. Stejně jako my nevědomky vyhodnocujeme určité reakce a učíme se skrze zkušenost, tak i AI se učí, jinak, ale ne nutně méně smysluplně.
Neříkám, že to co jsem napsal tak je. Říkám, že to tak může být.

Mnozí živočichové cíl, nebo smysl života (smysl jejich existence) nevnímají. Jejich činnost je motivována pokrytím potřeby pro udržení se na živu - hledání, lovení, nebo spásání potravy. No a pak tu máme zakódované reflexy, jako reflex sebezáchovy (útěk, nebo útok), nebo reflex oplodňování, tedy množení.
To myšlení dopředu, jako třeba shromažďování a ukrývání zásob na zimu mají kromě lidí jen některá zvířata, jako třeba sysli, veverky, včely a někteří ptáci.
Cílem je tedy žití, sebezáchova, reflexní, nebo plánovaná.

I když nevědí proč, přesto konají. A to konání má nějakou strukturu, směr, někdy dokonce předvídavost. "Možná nevědomě, ale i tak účelně." A to samo o sobě naznačuje, že smysl nemusí být vědomě pojmenovaný, aby byl přítomný.