ale já nemluvím o agresi, mluvím o zcela přirozených emocích, to vše je spojené s prožíváním, dobrého i to co označujeme za zlé. Třeba bolest. Pokud nás něco bolí, jsme živí. Brala jsem to jako vtip, ale teď vím že ano, že tak to je... že emocionální podněty... reakce josu známkou že jsme živí. Neznamená to že nesmíme mít žádnou reakci. Jen je třeba ji prožívat přirozeně. Nejsme žádný mnich a vůbec nespeji k osvícení, to byl důvod proč nejsme praktikující buddhistka. Pro mě jsou emoce důlžité, jsou mojí součástí a nechci se jich vzdát. Naopak, chci své city, pocity, emoce, prožívát celou svojí hloubkou možností... které mi život nabízí. a že to jiní třeba mají jinak, neberu jako svůj problém. Ať to mají, ať třeba emoce nemají nebo je chtějí vymýtit. moje cesta to není.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
