Tak zjednodušeně :
Na světě existují 2 lidé : jeden umí všechno, druhý neumí nic.
Ten co umí všechno, v pohodě si žije.
Ten co neumí nic, musí násilím nebo škemráním žádat pomoc toho
prvního
On mu ji neposkytne, protože OBEJKTIVNĚ mu ten druhý k ničemu není.
Ten druhý umírá hlady
2. příklad : na planetě jsou 4 lidé. 2 umí každej půlku potřebného k
životu a rozvoji, 2 neumí nic
ti 1. dva jsou si svými půlkami uřitečnosti vzájemně nápomocní. ti
druzí dva umírají hlady.
3. příklad : je na planetě 10 lidí. 5 umí každý 20 % potřebného k životu, těch druhých 5, kteří neumí nic, nikdo nepotřebuje. ale jeden se naučí hrát na kytaru a hezky zpívá. těch 5 to akceptujejako že to chtějí využívat apodělí se o svou užitečnost s tím 6., už také těm 5 užitečným
já s epřiznám, že nechápu tvoje výhrady.
o svém životě, včetně přístupu k durhým, si má rozhodovat KAŽDÝ SÁM.
nemá být nucen "společností" dělat něco, co nechce. (současně bere na
vědomí, že k němu může být přistupováno stejně)
uvedené je objektivní hodnocení daného jedince - když někoho druhého ke svému životu NEPOTŘEBUJU, tak ho prostě nepotřebuju, co je na tom subjektivního? ale může ho potřebovat někdo jinej.
já o etice a psychologii tohoto problému diskutovat nemíním. jestli je něco csubjektivní, tak právě uvedené. kdy nikdo nikcy nedoložil, že je objektivně nutné někoho udržovat naživu. vždy jen že to je "taaaak lidskjé". není. vědiomí nemáme k tomu, abychom zblbli.
mne jen udivuje, že se mne zaím nikdo v takovéhle debatě nezeptal na věc, na kterou bych se já ptal jako první - přitom je to zcela věcná otázka, která by se dala dál řešit a mohla by, sice ne podstatu, ale ovlivnit efekt toho co píšu : totiž : a co když se ukáže, že každý člověk je někomu užitečný?
já si sice nemyslím, že to tak může být, navíc, být užitečný neužitečným je bohužel také propadak, ale aspoň by se dalo kecat o něčem věcném, příhodném, a ne všechno jen spláchnout emocema. :-)))
