,
Ondi
Není důvod. Už se vysvětlilo, že to byla rada nemocnému, kterého
vnější svět ničil.
Ale za normálních okolnosti musíš sebe a svoje místo hledat vně i uvnitř.
jedno bez duhé ti o tobě neřekni spolehlivě nic, ono mnohdy ani to
"obojetné" hledání se, vně i uvnitř.
holt psychologie je "dobrá služka, ale zlý pán"
PS : četl jsem freuda (toho víc) i junga. A i proto postuji významnou nedůvěru k uvedenému (nikoli jen uvedeným)
Tam nebylo řečeno, že jí vnější svět ničí. Neničil jí o nic víc, než ničí každého jiného člověka. Jen pro její vyléčení bylo lepší, kdyby nedělala to, co jinak lidi normálně dělají: kdyby neprojikovala svou psychologii ven na lidi.
já z toh ovyčetl, že se s vnějškem nedokázala smířit, protože jí někdo umel ap.
když někomu nikdo neumře nebo je mu to jedno, žádný problémz vnějška pro něj nenastane :-))
Tam bylo, že u ní po smrti otce vypukla neuróza, ale její příčina tam uvedena nebyla.
Tak asi to lze ztotožnit s tou smrtí otce. A pokud vím, byly tam i další
zmínky právě o tom, že se nemá projektovat do lidé vně, kteří třeba
už nejsou ap.
Nechce se mi to už znova hledat, to ponoření s edo sebe tam je prostě
doporučováno člověku nemocnému, který nezvládá vnějšek
Tam není nic o tom, že by nezvládala vnějšek. Ona jen vzhledem ke svému psychickému stavu neměla dělat to, co dělají lidi běžně (analogicky jako když je někomu předepsána dieta).
pouze uvnitř se to spojí do jednoty. Kdo se dívá ven, sní; kdo se dívá dovnitř, probouzí se.
víme, že po smrti svého otce utrpěla nějaký druh neurotického zhroucení
Je pochopitelné, že dokud se díváte na ostatní lidi a promítáte do nich svou psychologii, nikdy nedosáhnete harmonie se sebou samou.
Obávám se, že pouhá skutečnost mé přítomnosti vás odvádí od sebe samé, takže bude nutné, abyste mě devalvovala do takové míry, abyste mohla soustředit své libido na svou vlastní individualitu.
Jung tím, že ho měla znehodnotit, myslel, že by se měla pokusit stáhnout své projekce na něj, což znamenalo, že musela stáhnout subjektivní psychologické hodnoty, které na něj její nevědomí přeneslo.
Jakmile tuto energii získáme zpět, soustředíme ji tím, že ji nasměrujeme dovnitř, odtud pochází část pasáže:...
vaše vize se vyjasní pouze tehdy, když se podíváte do svého vlastního srdce
Kdyby žena pokračovala v hledání své vlastní hodnoty navenek – u Junga, svého zesnulého otce nebo nějaké jiné osoby – bylo by to, jako by snila.
Doufat, že se vnější věci změní, znamená promítat svou sílu mimo sebe, zbavovat se své moci a žít v nesouladu se sebou samým.
Z mého pohledu naprosto jasná snaha, aby se přestala dívat ven, a dívala se dovnitř. Je tam tedy i nějaké tvérozumování, v té kopii, ale v témže duchu :-))))))))))))
Neměla by se dívat vně, protože pak nezvládá vnitřek, který jí
naopak může ozářit :-)))
jako když se necpeš při dietě, ale že jsi najedenej si jen myslíš
:-)))))))))
no to bude nejlepší .-))))
to jsou citace z tvého textu, takže s e stím ani moc dělat nedá .-))
já vím, něco jsme nepochopil :-))))))))))))))))
jj, neměla se věnovat vnějšku, protože ho nezvládala
:-)))))))))))))))))
j ási myslím, že se stejně zbláznila a nikdo jí nepomhl, ani jung, ani
freud, ani ani :-)))
říkáme tomu, že si musí lízat rány a zdravá psychika si je líže
líže.... až v určitý moment se rány zahojí. Problém je když si je
začne drásat. Rána se užuž hojí, a ona si je rozdrápe a furt dokola.
Jakoby ten žal byl určitou drogou a nakonec i závislostí.
V důsledku je třeba člověk léčit ze závislosti na žalu. A to je trochu
oříšek.
Z mého pohledu je oříšek jakákoli "závada" psychiky. schválně píšu "závada" a ne nemoc, protože nemoc, tedy něco podmíněného objektivně biologicky, chemicky ři jinak, se dá na psychiatrii ovlivnit.
Psychika jako taková ne a rozhodně ne trvale, pokud se s tím nevypořádá sám dotyčný - a to nikoli útěkem do svého nitra a vyčlenění se ze společnosti (i když i to může být řešení, ale pro dotyčnéh onešťastné, cožý si ale v lepším případě neuvědomuje (nedokonalý příklad - autista), ale normální snahou najít tu svou rovnováhu mezi vnějším a vnitřním - protože pokud má člověk žít, nemůže se zafačovat uvnitř své hlavy .....
musí žít se svými přízraky...a naučit se nekompenzovat své potíže skrze druhé lidi, tedy vysáváním druhých lidí jao upír.
tak vysáváním druhých určitě ne, tedy vynucváním si pomoci. ale přirozeným stykem s jinými lidmi se zbavíš i těch psychických potíží po úmrtí blízkých lidí.
samozřejmě nějaký čas si to vezmě
ale nezanevřít na okolí je naopak nejspolehlivější recept "léčby" i při jakémkoli zklamání lidmi - jen je třeba najít "ty správné" - např. ta zmíněná i zde snad nevěra - určitě není řešením k nalezení rovnováhy zanevřít komplet na to druhé pohlaví, co bylo nevěrné
osobně si myslím, že to lidé čím dál víc zvládají, prostě
zkušenosti.
ale objevují se zase nové důvody psychických potíží, to je pravda
"(...) Ačkoli nevíme, co mu napsala ona, víme, že po smrti svého otce utrpěla nějaký druh neurotického zhroucení ... (...)"
á myslel jako jestli někdo tvrdil, že rady nmůže přijímat nenemocný
člověk .-)))
a nebo jsem se "pustil" :-)))
