Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Projekce všichni děláme nedobrovolně. Úmyslně tak maximálně jako obranný mechanismus, a i tam to bude víc automatické než vědomě řízené.

Mluvíme o tý paní, jak jsi sem dal že jí umřel táta. Jung jí poradil že nemá projektovat svůj smutek na druhé?

Mně taky umřel táta a byla jsem mladá a hodilo mně to do smutku neb jsem ho měla ráda ale vysvobodilo mně z toho smutku až když jsem si přešetla:
Nech mrtvé ať pochovávají své mrtvé - ty jdi a zvěstuj.. ..L9:60.
A nebo: Kdo přiložil ruku k pluhu nemá se otáčet L 9,62

Ne smutek ne. Každý v každém okamžiku projikujeme bezděčně a nevědomě svou osobnost či svou psychologii ven do světa, je to normální, ačkoliv to vytváří iluzi, jenže v jejím případě takovéto projikování bránilo v léčbě (to je v psychoterapii známá věc, že pacient projikuje na terapeuta, takové projekci se říká přenos). Jenom to udržovalo její patologický stav, protože tím sebe hledala v druhých, namísto toho, aby se hledala "u sebe", uvnitř. Terapie by se stejně měla ubírat tím směrem, aby ona stáhla ty projekce. Aby sebe viděla či vnímala "na sobě" a ne na druhých.

aha, jo. to tam bylo psáno. Nedovedu si pod tím nic představit.

To je potřeba si být vědom svých projekcí, aby člověk chápal, co se při tom děje, bez toho se to nedá vysvětlit. V podstatě to znamená, že svůj život nežila "v sobě", ale v druhých lidech, kteří díky tomu nabývali zvláštní hodnoty (v jejím vnímání), protože byli nositelé částí její osobnosti. Myslím si, že každý tohle v určité míře zažil v období puberty.

jo, tomu rozumím. Pak jsou někteří lidé příliš důležití, tedy přikládá se jim příiš velká důležitost.

Ano a může být k nim zažíván i zvláštní vztah.
Kdyžtak tady je něco o té projekci:
http://soucet.wz.cz/jung/projekce.htm

bohužel na web se nedostanu, nemám prý nějaké prémiové služby, takže mě tam nepustí.
ale podívám se v internetu. dík.