Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Vysvětlím ti to já:-)
Když hledáme odpovědi jen venku, v názorech druhých, v úspěchu nebo věcech, můžeme se ztratit ve snech, ale pokud se podíváme dovnitř sebe, začneme chápat, kdo opravdu jsme a co je pro nás důležité, pak se „probouzíme“ a začínáme žít vědomě.

A takhle to myslel Jung?
Protože podle mne se ve snech a omylech ztratíme naopak mnohem spíš při posuzování sebe sama (vnitřnku), které je prováděno (to posuzování) bez korekcí a oponence.
Pak si klidně můžeme usmyslet, že denně rozmlouváme s Bohem a dojít k závěru, že jsme vyvolení, např.
Čili kdo jsme, proč tu jsme a kam jdeme si můžeme jen usmyslet.
Ale platí, že co je pro nás důležité, se zjišťuje primárně uvnitř, koriguje se to tím vnějším,

To už je o síle vnitřního já:-)

• - - - - - - - - -

Takže pořád to je o Jungově citaci, ale v podstatě nesouhlas s ní, protože "síla vnitřního já" (nebo máme i nějaké vnější "já"?) je schopna rozhodovat nejen o vnitřní psychyce (zaměřené dovnitř člověka), ale i vnější, zaměřené ven.
Nebo ne? Nedokážeme se zbavit projekcí, pokud už to vůbec děláme, na vnější prvky jinak než uzavřením se do sebe?

Projekci se muzeme zbavit opet jen korekci zvenku, kdy narazime na svuj omyl. Tedy jsme upozorneni na sve omyly opakovane

No netvrdil bych že "jen", opravdu je asi možné se uzavřít sám do sebe před vnějším světem a pomalu sledovat, jak zešílíme :-)))))
Ale rozhodně to jde i jak píšeš,, takže ty Jungovo implementace lze fakt použít max pro člověka nemocného, u kterého ten vnější svět opravdu způsobuje to zhroucení psychiky a nic z vnějšku nepomáhá.

A jak už jsme s emyslím shdli - sdílené neštěstí, poloviční neštěstí.
Spoléhat na sílu svého vnitřního já lze jen filosoficky, platonicky :-))))) po zjištění, že nejsme vnitřně dost silní uýž nám taky nemusí být pomoci ani z vnějšku .-)))

Pokud akceptujemr vlastni slabost, muze nas to paradoxne posilit

Jung mluví o hledání dovnitř jako o probuzení, ale neznamená to, že vnitřek je automaticky pravdivý. Hledání bez korekce zvenčí může být iluzí. Síla vnitřního já je podle mě právě v tom, že dokáže unést pravdu, a tu často poznáme až ve vztahu k druhým. Takže hledání je obojí, dovnitř i ven ( o tom už jsi psal). Jedno bez druhého je nemyslitelné, ale odvaha je hlavně záležitostí vnitřku a ta potřebuje energii, chuť atd.

Takže dotyčný se může probudit do lži? .-)))))))))))
Ano, v tom se tedy shodujeme - dovnitř i ven.
Pak je tedy otázka, protože postulováno bylo, že zbavením se projekcí vně získáme energii, kterou můžeme napřít dovnitř, jestli to tak teda je a jijnak nejde

Mě, právě nyní zbavila projekce (na obrazovce) vybíjející se baterie:-)
Nemyslím si, že to jde jen tak, že se zbavíme projekcí. Ale když je rozpoznáme, uvolní se energie, kterou jsme dřív nevědomě směrovali ven. A tu pak můžeme použít pro něco čemu můžeme říkat třeba "vnitřní růst.":-)

Jako že spolu s projekcí vydáváme ještě nějakou enegii a nebo je řeč o té energii na ty projekce?

A nebo "vnitřní úpadek" .-)))

Ano, myslím tu energii, kterou jsme dříve nevědomě vkládali do projekcí, nejen že jsme něco promítali ven, ale zároveň jsme tím vydávali kus sebe. Když to rozpoznáme, jako by se ten tok přesměroval zpátky k nám. Ne že by se objevila nová energie, ale ta původní se přestane ztrácet v iluzích. A pak ji můžeme použít jinak, třeba na ten „vnitřní růst“ (nebo jak říkáš – vnitřní úpadek, když to zrovna neklapne :-)).
Vlastně jsme jako usměrňovač a naše vnitřní já třídí, směruje, přetváří. A když to nezvládáme, vybíjíme se jako kondenzátor, nahromaděná energie vyletí ven v podobě výbuchu, frustrace nebo projekce. Právě proto je důležité mít ten vnitřní obvod, který to dokáže zpracovat nebo aspoň bezpečně odvést. To budou mít zas zdejší elektrikáři svátek a to není pátek. Přejme jim to:-)
Nová profese. vnitřní elektroúdržbář nebo duševní elektroinstalatér:-)