,
Vysvětlím ti to já:-)
Když hledáme odpovědi jen venku, v názorech druhých, v úspěchu nebo
věcech, můžeme se ztratit ve snech, ale pokud se podíváme dovnitř sebe,
začneme chápat, kdo opravdu jsme a co je pro nás důležité, pak se
„probouzíme“ a začínáme žít vědomě.
A takhle to myslel Jung?
Protože podle mne se ve snech a omylech ztratíme naopak mnohem spíš při
posuzování sebe sama (vnitřnku), které je prováděno (to posuzování) bez
korekcí a oponence.
Pak si klidně můžeme usmyslet, že denně rozmlouváme s Bohem a dojít k
závěru, že jsme vyvolení, např.
Čili kdo jsme, proč tu jsme a kam jdeme si můžeme jen usmyslet.
Ale platí, že co je pro nás důležité, se zjišťuje primárně uvnitř,
koriguje se to tím vnějším,
To už je o síle vnitřního já:-)
- - - - - - - - - -
Takže pořád to je o Jungově citaci, ale v podstatě nesouhlas s ní,
protože "síla vnitřního já" (nebo máme i nějaké vnější "já"?) je
schopna rozhodovat nejen o vnitřní psychyce (zaměřené dovnitř člověka),
ale i vnější, zaměřené ven.
Nebo ne? Nedokážeme se zbavit projekcí, pokud už to vůbec děláme, na
vnější prvky jinak než uzavřením se do sebe?
