Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Bůh promlouvá skrze proroky

Nestavím si tedy mantinely, kterými bych jim upíral pravdomluvnost. <

Jenže právě to je mantinel, byť nepojmenovaný:-) Tím, že jim automaticky přisuzuješ pravdomluvnost, jim vlastně upíráš možnost se mýlit, ovlivnění dobou, kulturou, nebo vlastními úmysly. Opíráš se o ně jako o hůl, která tě vede podle tebe "správným směrem“. Já takovou hůl nepotřebuji. Zajímá mě, proč to psali, v jakém kontextu, kdo je ovlivnil, co chtěli sdělit, jak to souvisí s ostatními texty, a zda už to někdo neřekl před nimi. Srovnávám, porovnávám, protože hledám, ne potvrzení, ale pochopení podstaty.

Říkám, že je divné hledat celý život a nic nenajít. <

To je podle mě zásadní omyl. Hledání není jen prostředek k cíli, je to způsob bytí. To, že někdo "nic nenašel“, neznamená, že hledal špatně. Možná hledal poctivě, jen nenašel to, co by se dalo jednoduše pojmenovat. Neuspokojuje ho první odpověď, ale jde dál.
Nejsem tu proto, abych se špičkoval nebo měl pravdu za každou cenu. Mě to skutečně zajímá. A právě proto si vážím výroků jako "Poznej sám sebe“ (Sókratés) nebo "Ničeho příliš“ (Solón), jako výzev. Provázely poutníky do Delf s otázkou, ne s odpovědí:-)

Pravdomluvnost nevylučuje možnost omylu, pravdomluvnost neznamená neomylnost. Tím, že jim přiznávám pravdomluvnost, tak jim přiznávám toliko poctivost. Uznávám tím, že poctivě popsali to, co zažívali (tedy že si nic nevymýšleli, že nelhali) a že to poctivě interpretovali způsobem typickým pro jejich prostředí a dobu. Zároveň tím uznávám, že tato interpretace klidně může být mylná. Jejich popis tím ale toliko považuji za autentický. Pokud chceš pochopit podstatu těchto textů, tak musíš mít nějakou vnitřní zkušenost, protože pouhým srovnáváním a porovnáváním jí nezachytíš. Právě nějaká taková hůl ti může pomoci v dosažení vnitřní zkušenosti. Bez holi můžeš jenom věčně a zbytečně bloudit.

Způsob bytí to nepochybně je, ale ideálně by měl být dočasný, protože ideální je po nějakém čase, stráveným hledáním, konečně najít. Když někam člověk směřuje, tak ideální je, když dojde do cíle. Když se něco člověk snaží pochopit, tak ideální je, když to nakonec pochopí. Neustále hledat a bloudit, to nelze považovat za cíl. Může to být max. cílem romantiků, ale ne seriózně hledajících.

Nebudu se k tomu znovu vracet, vše jsem ti napsal. Ty to nemůžeš už z principu přijmout, takže bych se jen opakoval.

Tak já ti to zpochybnil. Pokud se budeš zdráhat mít na něco jasný názor, protože to podle tebe znamená vytvořit si mantinely, tak se potom taky ale budeš ochuzovat o možnost učinit poznání.

Nezpochybňuješ, jen nechceš nebo nedokážeš pochopit. Vyber si. To, co píšeš, není o poznání, ale o lpění na víře, přes kterou nejede vlak, natož vlastní vědomí. Já nic takového nemám. Chápeš to? Myslím, že ne, protože kdybys to pochopil, musel bys zpochybnit vlastní víru. A to neuděláš. Je mi jasné, že na to budeš znovu reagovat. Ale takové psaní je potom o ničem. Já se ho účastnit nehodlám. Vše si dostal naservírované, ale nemůžeš překročit duchovní rámec vlastní mysli. A proto pro tebe zůstanou moje odpovědi nedostižitelné.

Kde jsem napsal něco o víře? Nebo kde vidíš nějakou mou víru? Jestliže to, že přiznávám autorům biblických textů pravdomluvnost, považuješ za mou víru, tak to stejně tak je tvou vírou to, když ty jim pravdomluvnost upíráš. A to, že upíráš druhým poznání (a přiznáváš jim jen víru) nebo že víře upíráš možnost učinit poznání, to je taky asi stavění si mantinelů, ne?

Jak se vidíš? Jako vlk, pes, hlupák a nebo moudrý?:-)

Neboj se já tě vidím... ne, já tě raději nevidím:-)

Jestliže to, že přiznávám autorům biblických textů pravdomluvnost < na základě čeho? Na základě JPP, vlastní víry a nebo protože je to tak správné, tak to má být:-)

Na základě zkušenosti. Mám potvrzeno, že tak, jak to popisují, tak se psychika opravdu chová.
Ty jim pravdomluvnost upíráš na základě čeho? A kdo si z nás dvou teda staví ty mantinely?

Já jsem nenapsal: > Jestliže to, že přiznávám autorům biblických textů pravdomluvnost < :-)

Ohradil jsi se proti jejich pravdomluvnosti a otázka zní: na základě čeho? A jestli to není náhodou stavění si mantinelů.

Zase to převracíš a čekáš, že mě na tom nachytáš. Já ale poukazuji na to, že automatické přiznání pravdy bez prostoru pro kritické zkoumání může být právě tím mantinelem, který omezuje pohled. Abys tomu lépe rozuměl: něco jako "stop, přes to vlak nejede“.
Ten mantinel tam sedí. Možná spíš panel. A kdo ví, třeba z toho jednou vznikne panelák, nebo rovnou celé sídliště. Popravdě řečeno, někde jsem četl, že se na ně dnes díváme i jako na urbanistické skvosty:-)

Já jsem tu pravdu přiznal po provedení kritického zkoumání. A podle tebe si přesto stavím mantinely. Tak to si je potom staví každý, kdo má na něco jasný názor vyplývající ze zkušenosti či ze znalosti toho, jak se věci mají.
To i víra ponechává prostor pro kritické zkoumání všech možností, jen jednu z těch možností považuje za pravděpodobnější. Dělá to tak každý člověk, teista i ateista, že ze všech možností tíhne k jedné konkrétní. Děláš to i ty.

Takže kritickým zkoumáním jsi dospěl k předpokládanému názoru své víry, že pisatelé Bible mají pravdu?:-)

Zkušeností jsem dospěl k názoru, že pisatelé bible popisovali to, co zažívali. Psychika se opravdu chová tak, jak popisují.
Zdá se mi, že tvoje mysl není zas tak moc otevřená, když tě překvapuje, že člověk může ve věci víry učinit poznání.

Já myslím, že ty máš víru, že žádnou víru nemáš .-)))))))))))))))))
A ještě plno dalších agresivních vír :-)))

Výrů:-)