To je hezký produkt lidské fantazie a přání mít odpověď na otázku proč je náš životní prostor právě takový, jak ho vidíme, či tušíme.
To je hezký produkt lidské fantazie a přání mít odpověď na otázku proč je náš životní prostor právě takový, jak ho vidíme, či tušíme.
Ondi -- takze nevis??? --- a odsuzujes jine kteri veri, ze to stvoril Buh Ja jsem nikde necet na zadne diskuzi, ze by verici odsuzoval ateistu zato, ze nevi jak vzniknul vesmir.
Jaképak odsuzování někoho, kdo věří v mrkev - jeden ze zdravých kořenů života a kdo věří v reálnou existenci něčeho, co se nedá popsat, co nemá tvar a co se projevuje neexistencí.
Ateisti také neodsuzují věřící za to, že nevědí, jak vznikl vesmír. Jen nechápou ten přístup, kdy se někdo snaží toto nevědění „vyřešit“ tím, že se rozhodne uvěřit několik tisíc let staré představě, vytvořené na základě tehdejších znalostí, které byly jen zlomkem toho, co známe dnes. A navíc – ani tato věřená představa vlastně žádný mechanismus vzniku vesmíru nenabízí. Protože bůh to nějak udělal – to opravdu není o nic lepší vysvětlení, než pouhé nějak to vzniklo. Přičemž jak to vzniklo, o tom se aspoň dá bádat dál, kdežto boží čurymuryfuk nic takového nenabízí.
opět musím napsat že to vidím naopak... je zde jako prvotní hluboký vjem neznáma a nevědění... jak je to le všechno možné. A teprve z tohoto pochopení neznáma, lze říci téměř doteku s neznámem vyvěrají různé cesty jak neznámo "uchopit"... formou sprituálních konceptů
pŘITOM VŮBEC NEJJEDNODUŠŠÍ JE SE S NEZNÁMÍM PROSTĚ SMÍŘIT, PROČ TO "UCHÁPÁVAT" .-))))))))))))))))
Ale jo, považovat to za PRO SEBE důležité určitě může. Kdyby to tak nebylo, nikdo by Boha nepotřeboval.
To, co popisuješ, je situace člověka, který se dostane z absolutní izolace najednou do reality.
Trochu mi to připomíná zážitek vylíšený v knize "Blázniví motoristé (nebo tak nějak)" . Šlo o automobilový závod Peking - Paříš motorizovaných dobrodruhů, ti přijedou v Mongolsku do nějakého kláštera a opat jim tam představuje jejich automobil, který si kdysi levně koupili, ale který nejezdí. Opat požádal naše motoristy o zprovoznění jejich automobilu. Když mu motoristé řekli, že jejich auto je reklamní maketa auta a to že nemůže nikdy jezdit ... tak to Mongolové nechápali.
No teda, velmi inteligentní reakce, který jasně zobrazuje tvůj duševní
život. 
Nebo tím chceš strejdo naznačit, že nevíš co ten výraz "motor"
znamená?
Nechápajícího lze popostrčit. Řekni zbožnému strejdovi, že Ondi má
spoustu motorů, třeba to od tebe pochopí.
Ta jsi psala o prvním vjemu neinformovaného a tedy nevědoucího člověka. No
a tím byli oni Mongolové, kteří si nechali ve své nevědomosti nakukat, že
si kupují motorové vozidlo a byli zmateni, když se seznámili s pravdou.
To ale není „opačně“. To je jen pohled na jiný aspekt. Nemyslím si,
že by byl potřeba nějaký „hluboký vjem neznáma a nevědění“ (už to
slovo „hluboký“ v těchhle debatách mi zavání snahou uměle přidávat
věcem na důležitosti), stačí si uvědomit, že „známo“ má své
hranice, které je třeba krůček po krůčku rozšiřovat.
K tomu, co jsem napsal, lze dospět jak od neznáma ke známu, tak i naopak.
Samozřejmě kromě toho základního „známa“, které si člověk osvojuje
v raném dětství „automaticky“, tomu se nevyhneš. Jestli potom tvou
zvídavost nastartuje „ohromující neznámo“, nebo naopak „chybějící
kousky známa za jeho hranicemi“, to už je asi jedno. Zaplácnout to ale
bohem (nebo čímkoliv neprokazatelným), to mi přijde v procesu poznání jako
hodně kontraproduktivní.
to není zaplácnutí bohem, to je přijetí neznáma. je to akceptace nevědění.
Akceptace nevědění je říct „nevím“. Říct „to bůh“, to je vytěsnění nevědění zdánlivým věděním, tj. vírou. Právě aby se nemuselo akceptovat nevědění.
nevědění přece akceptuji... jde jen o to jak se s tímto nevěděním zachází. Z podvědomí (nevědění) vychází dobré i to zle. Jde o to usměrnit tok nevěděného směrem, který sbližuje... nikoliv rozděluje.
Protože co bys chtěl odsuzovat na někom, kdo si přiznává, že neví?
Odsuzovat můžeš toho, kdo TRVDÍ nějakou píčovinu