Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Jsem proti lidem co berou evoluci jako fakt i když to je jen hypotéza. Evoluce se zakládá na podobnosti. Naivně a nepochopitelně se tvrdí, že co je podobné vzniklo s minulého předka. Navíc evoluce neřeší toho prvního předka.
Ten se tady asi oběvil zázrakem. Biochemici nevědí jak vznikl život protože pro vznik něčeho takového je třeba v jeden okamžik vývoje mít zcela odlišené chemické podmínky které nelze dosáhnout ani v těch nejsofistikova­nějších laboratořích. Tito vědci říkají zcela otevřeně, ale jen svým přátelům, že to nechápou a neví jak by to šlo. Spousta idiotů si myslí, že to je jako míchat polívku v hrnci. Kdyby si míchal organické látky to aleluja nikdy s toho život nevznikne

Není to hypotéza, ale teorie, protože základní principy evoluce byli pozorováním potvrzeny.

Ne - je to teorie. Hypotéza je něco jiného. To ostatní je směs fabulací, výmyslů a lží. Řešili i to prvé - možnosti vzniku prvoku, který ve dál vyvíjel, množil a dál se vyvíjel dle prostředí. Trvalo to miliardy let. Není šance namíchat tu "polívku" v prostředí, z které vznikl život - hlavně chybí čas.,

Prvok je již velice složitý organismus... ted již s hotovým buněčným jádrem s DNA. Tedy řeč je o pokročilém životě.

Když se tu mluví o složitosti prvoků, je dobré připomenout, že existují i mnohem jednodušší biologické formy: viry, viroidy a priony. Nejsou buňkami, nemají jádro ani vlastní metabolismus, a přesto dejme tomu žijí (alespoň v buňce hostitele). Viry obsahují jen genetickou informaci (DNA nebo RNA) obalenou bílkovinným pláštěm, viroidy jsou ještě jednodušší, tvořené pouze krátkou molekulou RNA, a priony jsou jen bílkoviny schopné měnit tvar jiných bílkovin. To ukazuje, že mezi neživou chemií a složitými organismy existuje celá škála mezistupňů.

na to jsem narážela...

To je dobře, právě to ukazuje, že živá hmota se může vyvíjet a že složitost vzniká postupně. Na straně druhé to otevírá zajímavou otázku, kde je vlastně hranice mezi živou a neživou hmotou. Možná je to jen stav hmoty, který se mění, a naše definice se snaží zachytit něco, co se nedá úplně přesně ohraničit.

ano, je zde několik úrovní... co je již živé a co ještě ne, tato hranice se těžko vytyčuje. a Druhá hranice co je samo sebe vědomé a co ještě ne.

Sama říkáš, že hranice mezi živým a neživým se těžko vytyčuje. Já se proto ptám, kdy Bůh stvořil život, když ta hranice není patrná? A možná do toho vstupuje i množství energie, které je organismus schopen vázat, třeba v mitochondriích, čím více energie, tím větší prostor pro složitost.

nevím kdy

Z tohoto pohledu se ni takového určit nedá. Lidé definují život.

Příroda nezná ostré hranice, všechno v ní plynule přechází z jednoho do druhého. Mezi živým a neživým, psychickým a tělesným apod. jsou mezičlánky, které nesou znaky obou těch kategorií a nelze je tedy přesně zařadit ani do jedné. Ani mezi živočišnými druhy nejsou hranice, to jenom my si tak druhy škatulkujeme ve snaze tu živočišnou a rostlinnou různorodost uvést v nějaký řád, abychom se v ní lépe orientovali. Ovšem příroda nic takového nedělá.

S tím se dá souhlasit.

No ano.

Priony z toho vyluč. To jsou jen tělu vlastní proteiny, ale specifickým způsobem vadné, takže ve výsledku jsou „sbalené“ do špatného trojrozměrného uspořádání. To má sice i spousta jiných vadných proteinů, ale právě tyhle mají tu nepříjemnou vlastnost, že kontaktem s nimi se správně sbalené molekuly téhož proteinu „přebalí“ taky špatně, protože v kontaktu s tou špatnou molekulou je to energeticky výhodnější uspořádání. A bohužel to funguje i mezi molekulami různých jedinců, a dokonce – do určité míry (dané stupněm homologie těch proteinů) – i mezi molekulami odpovídajících proteinů různých živočichů. Proto je to přenosné. Ale není to žádná samostatná forma života (ani skoroživota jako viry).

No měl čas vzniknout náhodnými pokusy - miliard miliard pokusů. Nikde není napsáno, že nemohl vzniknout v jiné hvězdné soustavě, či galaxii a na Zem byl dopraven. Bůh by taky musel postupovat podle této teorii - elementární částice, atom k atomu, molekula k molekule a atd.

možná, jistě. Určitě to nějak bylo. Jen mě zajímá JAK k tomu mohlo dojít. I jako věřící mě zajímá jak k tomu došlo. TA časová posloupnost, nějak prostě k tomu dojít muselo. Jako dívka jsem si představovala (ještě jako nevěřícící) že se tedy ty nejprimitivnější řasy či sinice nějak shlukovaly a vymezily se vůči okolí nějakou blánou. A pak uvnitř nějak docházelo k rozdělení úkolů... a tyto se zapisovaly do jednoduché RNK...možná

Oparin na svou dobu (20. léta 20. stol.) vysvětloval vznik života velmi dobře, mrkni tam:-)

Na svou dobu dost slušná teorie.

Oparinova teorie není zapomenuta, pořád se bere jako základní kámen výzkumu vzniku života. I když dnes máme nové scénáře, jeho "prebiotická polévka" zůstává důležitým odrazovým bodem.

Nejde jen o náhodné pokusy, to by bylo jako beránek, který bezhlavě naráží hlavou do ohrady. Ve skutečnosti jde o samoorganizaci, některé molekuly mají přirozenou schopnost se uspořádat (lipidy tvoří membrány, RNA se může samoreplikovat, proteiny skládají své struktury). Když se tyto procesy odehrávají v obrovském množství a čase, vznikají stabilní systémy, které se udrží a rozvíjejí. A jakmile se objeví první samoreplikující útvar, prostředí začne působit jako selekční tlak, tím se spustí evoluce. To ukazuje, že život není jen náhoda, ale přirozený důsledek zákonů hmoty:-)

Čas a také prostor. Země měla na tvoření života miliardy let a velkou část svého povrchu.
Je známo, že Miller-Urey-Experiment (1953) měl dokázat vznik organických sloučenin, "stavebních kamenů" buněk, z údajné "pra-polívky". A byl úspěšný.
To nebyl pokus o abiogenesi, ale důkaz pokusem vzniku komplexních molekul. Ostatně se předpokládá, že tyhle vznikají i v meziplanetárním prostoru. Důkazem jsou nálezy v meteoritech.

Nejlepší je Müller Thurgau:-)

Oparin přišel s myšlenkou abiogeneze dříve než Miller a Urey:-)

„Evoluce se zakládá na podobnosti. Naivně a nepochopitelně se tvrdí, že co je podobné vzniklo s minulého předka.“

To se tvrdilo v době, kdy anatomické a fyziologické podobnosti a odlišnosti byly jediným známým vodítkem, jak určovat vzájemnou příbuznost mezi organismy. V dnešní době, kdy se ví, co nese genetickou informaci a jakým způsobem se dědí, lze příbuznost určovat mnohem spolehlivěji na základě srovnání DNA. (Pohádky o rozvařování si ušetři, vyvrátil jsem ti je tu xkrát.)

„Spousta idiotů si myslí, že to je jako míchat polívku v hrnci.“

A spousta jiných idiotů si myslí, že je to vyloučeno. Jenže v době vzniku života byly na Zemi úplně jiné podmínky (složení atmosféry, povrchu i vody, teplota, intenzita různých druhů radiace…). Že laboratorně nejsme schopni trefit přesně takové (dnes jen odhadované) podmínky a po dobu minimálně stamiliónů let pozorovat experiment, neznamená, že se takové podmínky po takovou dobu nevyskytovaly…