„…sú možné mutácie len pre organizmom tolerované fenotypické zmeny druhu, ale nie genotypické tak, aby bol zmenený druh (teda by to viedlo k evolúcii)...“
Tak znova: Kdyby opravné mechanismy byly dokonalé, nebyly by možné žádné mutace. Mechanismy údržby a oprav DNA poruchu najdou, a podle jejího typu ji buď vrátí do původního stavu, nebo ji jen „zaplácnou“ tak, aby nenabourávala další využití a údržbu DNA, ovšem už bez možnosti zachování původní sekvence toho poškozeného kousku. Což se samozřejmě rovná vzniku mutace. Jestli mutace bude nebo nebude fatální, nebo jestli zasahuje nebo nezasahuje do charakteru druhu, to žádný repair mechanismus nepozná, to se projeví až v momentě, kdy se daný úsek exprimuje jako protein (nebo se začne využívat jeho jiná, obvykle regulační funkce, pokud žádný protein nekóduje). Prostě se to projeví na životaschopnosti jedinců, kteří tu mutaci nesou. A to je přece východisko evoluce, ne?


