Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

V náboženském kontextu (například v křesťanství) je láska k bližnímu přikázaná.

Jak chceš ale přikázat cit? Výsledkem může být jedině jeho předstírání. Ti, kteří ho doopravdy mají, k tomu nepotřebují ten příkaz.

To nevím, ale je to v Desateru:-)

No to vím. V té jeho části, kterou považuji za zbytečný balast doplněný křesťany. A kvůli kterému si teď myslí, že celá morálka je od pánbíčka.

No člověk k němu musí hledat cestu, musí se učit ho dosáhnout. O to v křesťanství jde. Křesťanství je cesta, cesta zušlechťování člověka.

Tak leda kulové, brachu.

Nenávistní lidé o tom nic neví.

No, jak se to daří, to můžeme všude ve světě (i v jeho historii) vidět. Není to o nic účinnější, než to na víře nezávislé pravidlo, o němž tu dnes píšu kolem dokola.

Tak daří se to různě, hlavně je to individuální "disciplína", ne kolektivní. Mnozí křesťané to dokonce ani pořádně nechápou, jak lze vidět i zde.
Vždyť je to křesťanské pravidlo.

přirozený respekt k druhému? akceptace druhého jako člověka který je stejný jako já? a tudíž stejná práva na existenci?

Ale to přece není láska!

proč myslíš? v čem to není láska nebo proč by to mělo být neláskou.

Přirozený respekt můžu mít k lidem, které ani v nejmenším nemiluji. Proto přirozený respekt není láska. A pokud ano, pak k tomu evidentně nepotřebuju věřit.

máme milovat všechny... a tedy nejde o nějakou fyzickou zamilovanost nýbrž postoj, kdy druhému nechceme škodit naopak... máme radost když se mu daří, když je spokojený a rádi mu pomůžeme pokud je to možné.

pokud někdo škodí a ubližuje, pak naše láska spočívá v tom jednat a myslet tak, abychom mu zabránit mu v tom pokračovat a umožnit mu sebereflexi.

Hm, tak potom jde asi o různé vnímání významu slova láska. Taky nechci škodit, taky mě těší, když se někomu daří, taky mě těší, když se mi povede někomu pomoci, ale nemyslím si, že to znamená, že ho miluju. A pokud podle tebe znamená, tak je to jen důkaz, že k tomu není třeba víry v boha.

třeba již to je znamením víry v Boha

Není, ani omylem. Natolik se znám.

ty jen odmítáš to označení... ale v duchu můžeš uvažovat křesťansky (láskyplně) Bůh je způsob myšlení, reflektování okolí a jednání

Tobě se to zdá, protože to bereš z tvé strany. Ale je to obyčejně dobrou výchovou, odmítání zla a brát z okolí jen dobro. A k tomu není potřeba Boha - z pohledu ateistu.

No podle tebe je bůh pokaždé něco jiného… K tomu, aby člověk nějak takhle myslel a cítil, přece nemusí existovat vůbec žádný bůh! Proč by musel?

arecuk --- proc existuje dusevni uspokojeni kdyz clovek nema dusi?? Uplne stejma otazka jako ta tvoje.

A proč tedy pneumatika nemá duševní uspokojení, když duši má?

arecuk - to nejde prirovnat k sobe -- cestina ma nekolik slov pro vice vyznamu - treba koruna - je koruna krale ale i koruna stromu a koruna jako platidlo -- ted jsem tomu dal korunu

„…to nejde prirovnat k sobe -- cestina ma nekolik slov pro vice vyznamu…“

No právě, ty vole, na to jsem tě chtěl upozornit! Tak, a teď si s tímhle uvědoměním přečti ten svůj příspěvek, na který jsem reagoval – tam je to totiž přesně ta samá situace.

arecuk ale slovickareni v rozumne diskuzi je nerozumne --ma se psat konkretne a ne v hadankach.

Tak tedy polopatě: Protože duševní = psychický. Od čeho je to slovo odvozené, je irelevantní.

arecuk podle mne a meho nazoru je slovo duse cloveka odvozeno od ducha svateho ktery je v nas.
\Duse kola je podle mne odvozeno ze slova ovzdusi.

duse cloveka je podle mne Duchova cast nas - tak je to dusi procento lidskeho tela - nemoli duse cloveka

Psyché = mysl - v náboženství duše.

Doufám, že rozdíl chápeš?
Ateisté myslí - věřící se dušují, že to ne oni, ale to Bůh.

Duch svatý je pouhý pohádkový objekt, v reálu nic takového neexistuje.
Slovo "Psyché" je z řečtiny a znamená to česky "dech", nebo "závan". Ve dnešním pojetí je psychika člověka souhrnem jeho mentálních vlastností a schopností. Týká se to jak intelektu a vzdělání, tak druhu reakce na podněty zvenčí - sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik.
Jen čert ví, proč si dávní šamani spojili psychiku člověka s nějakým nadpřirozeným objektem.

Ondi dik za uprimnost -- Pises, Psyche je dech - neboli zavan. Takze kdyz otevres usni dutinu tal ti sni zavani.
Ja mel zato, ze v cestine zavanet - znamena smrdet. Nejsem odbornik na slovo vzaty -- Muzes mne to ty jako vzaty vysvetlit??

Zavánět je nedokonavá forma slovesa zavonět. Zavanout je dokonavá forma slovesa vanout. Vonět a vanout jsou dvě docela dost různé věci.

To je tvoje slepá víra. Ve skutečnosti nemáš ani šajn o tom, co v reálu existuje a neexistuje.

To neví jen čerti, ale i přemýšliví a všímaví lidé. Nebyli to zdaleka jen šamani, ale i vzdělaní lidé v průběhu staletí. Není tak těžké přijít na to proč, když prozkoumáš fenomenologii psychiky.

Nepsals náhodou, že slovíčkaření sem nepatří? To je přece úplně jedno, jak ta slova vznikla – podstatný je jejich význam, který se ale mění mimo jiné s tím, jak postupuje poznání. Na to, že naše tělo obsahuje nějakou duši, reálné poznání moc nehraje. Ale proč bychom se měli bránit používání slova duševní jako synonyma pro psychický? Tak jako když srdečně zdravíš, a přitom víš, že rozum i cit sídlí v mozku, takže srdce do nějakého zdravení nemá vůbec co mluvit…
Duch, dech, vzdech, duše, vzduch, dýchat, dmout, dout, vzdouvat, možná i dým a dutý, a určitě spousta dalších
pocházejí z jednoho praslovanského základu. Takže i ta duše kola. Akorát ta už je založena na hotovém slově duše, ve smyslu něčeho „nehmotného“, co je uvnitř.
Jenže pro tuhle diskusi je to jedno – záleží jen na aktuálním významu slova. Musíš se rozhodnout – buď se na tyhle „souvislosti“ vybodneš, nebo je budeš muset připustit i u té duše v pneumatice (která je mimochodem odvozena od toho samého významu, akorát že řeckého), a tedy vyřešit, proč nemá duševní uspokojení.

arecuk -- tady jsme na foru ateistu a bavime se o vire nevire a hlavne proc verime a cemu verime -- Zakladem je Bible -- Bibli nenapsali rekove tak nevi proc tahate do Bible recka slova?? Jaky mate duvod??

Všeslovanské slovo duše souvisí s pojmy dýchání a dechu, podobně jako řecká psyché (ψυχη), hebrejský nefeš (נֶפֶשׁ) a latinská anima nebo animus.

Kdo sem začal tahat argumentaci na základě podoby slov? Duše – duševní? Napsali snad Bibli Čechové, že tu bazíruješ na příbuznosti českých slov? A mimochodem, oproti českým mají řecké překlady v historii Bible dost důležitou roli. Ty už prostě nevíš, jakou píčovinou tu otravovat, tak vyčítáš ostatním to, s čím tu sám začínáš. Takže buď tak hodný a jdi do pr… Nebo ne – jdi radši do OBI, protože když nevíš co by, najdeš to právě tam!

A vůbec – proč by na ateistickém fóru měla být základem právě Bible? Nezavání to tak trošku křesťanskou pýchou?

Spíš křesťanská arogance podpořena hypotézou o všudy přítomné super bytosti pomáhající ale jen svým služebníkům.

z tebe mluví ateistická arogance.

ta superbytost pomáhá všem i ateteistům zvlášť a víc než věřícím aby se dostalo k Bohu a ne do záhuby.
Fatimský dodatek(může se modlit při růženci zni:
„Pane Ježíši,
odpusť nám naše hříchy,
zachraň nás od pekelného ohně,
přiveď do nebe všechny duše,
zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“
Takže tisice věřících po celém světě se modli za Ondiho protože on potřebuje nejvice milosrdenství.
Takže si myslím, že se Ondi do nebe dostane.

Za mě se nemodlí? A jak k tomu přijdu?

jonatan1: ta superbytost pomáhá všem i ateteistům zvlášť ... a od ateistů za tu super-pomoc nic nežádá. To je jako když zazvoní naháněči od SV a za záchranu duše nich nechtějí.

Mimochodem – teď jsem tomu dal korunu – to je právě ten význam koruny krále.

Do nebe se dostanou jen cyklisté, protože se starají o své duše. Někdy také pomáhají s nápravou duší svým přátelům.

protože podstatně a základně věřím že něco je a né že není nic.

Vše se mění...a pokud ateisté věří že to vše je v ničem a z ničeho, tak jsou to ateisté. Hmota vznikla z ničeho nebo je věčně udržovaná ve vesmíru a je to prostě tak a né jinak.

Jako věřící věřím, že je zde určtá zákonitost, kterou nejsem schopna pochopit ani si představit a tato zákonitost způsobuje, že jsme za určitých okolností shcopni uvědomování a sebereflexe. Těžko to mohu vysvětlit, kdy sama to nechápu... ale tato skutečnost je opěvovaná v mýtech, starodávných písních a je předmětem spirituálních konceptů jako náboženství.

Ateismus netvrdí, že je to v ničem a z ničeho. Věčně existující hmota přece není žádné „nic“! Zákonitosti jsou dané jejími vlastnostmi. Že umožňují i náš život a tím i naše vědomí – to přece nemusí být žádný záměr ani cíl. A tím, že tam přidáš jeden level navíc, o kterém pouze předpokládáš a věříš, že to tu všechno vytvořil (a že vůbec existuje), tím nic neřešíš, akorát ty otázky pomyslně odsouváš o kousek dál. Takových dalších levelů můžeš nad ten tvůj přidaný přidat nekonečně mnoho, a u žádného z nich nemáš o nic větší (ani menší) důvod předpokládat, že neexistuje, než u toho tvého.

Že je to vytvořeno z ničeho (bohem), to tvrdí teisté. A připisovat ateistům, že je to nezajímá, když nechtějí své poznání omezit nějakou předloženou vírou, že je to pro ně „prostě tak a ne jinak“, to je od teisty vrchol pokrytectví. „Bůh to nějak udělal“ není o nic větší poznání než „nevíme, jak to bylo“. Naopak – je to přijetí pouhé víry jako výchozího bodu pro veškeré další poznání, což v případě neplatnosti toho výchozího bodu činí možnost dalšího poznání nulovou. Jo až budete znát ten mechanismus jak to bůh udělal, to pak bude úplně jiná situace…

hmota po tobě nemůže nic žádat, žádnou zodpovědnost, žádný odpovědný přístup k životu. prostě se setkáváš jen s hmotou a sničím jiným pokud je všecko jen hmota.

ten mechanismus JAK to Bůh udělal máme společný s ateisty. Tak jak oni chtějí vědět jak vše vzniká a vyvíjí se, úplně stejně chci vědět JAK to tedy ten Bůh dělá, jak vše vzniká a vyvíjí se. Tam není žádný rozdíl. Rozdíl je v tom, že materialista se setkává jen s hmotou, a já věřící se setkávám s Bohem.

ratka: já věřící se setkávám s Bohem.

Tak ho ode mne pozdravuj. Můžeš mu říct, že jestli není ustrčený zajíček, tak se má pochlapit a udělat na Zemi pořádek. Jeho tvorstvo, tedy hlavně druh homo Sapiens, se totálně zblblo.

to víme :-) akorát mi není jasné co by měl dělat. už teď je jasné, jak si ustelem tak si lehneme. MOžnosti máme, záleží na nás co s tím uděláme.

Záleží na nás, na pobožnejch ????
Udělali jste si všemocného boha, tak ať hne aspoň malíčkem, když pro stvoření Slunce mu stačilo jen to "budiž světlo".
Podle pobožnejch by stačilo "budiž pořádek". Prostě prakticky prkotinka ve srovnání s jeho tvořením Vesmíru.

Ale neudělá to, buď protože na to kašle a nebo protože vůbec neexistuje. Zázraky se dějí totiž jen v pohádkách.

budiž světlo je celý proces... Bůh nemá ústa aby mluvil, tedy to vyřčení znamená tvůrčí proces v čase.

Já vím, kněz pozvedne oplatku a praví "pozřete tělo Ježíše" a sám si naleje ježíšské krve a vyžukne ji.
Je to jen kabaretní představení ratko, je to jen takový malinkatý klam, taková malinkatá lež.
Ti, co na to zbožně koukají a kvitují to slovem "amen" milují ten malinkatý klam, tu malinkatou lež
Pryč od pravdy, vstříc do klamu a do lži, je to naše milované náboženství, naše "kultura".

Pořádek bude v nebi, ne? Tady na Zemi se to má tříbit.

A proč by tu odpovědnost muselo něco žádat? Svět funguje na základě svých vlastností, a pokud chci, aby lidi mohli i v budoucnu žít, což chci, už jen kvůlli svým potomkům, tak se musím chovat zodpovědně vůči světu, tj. systému, ve kterém žijeme. Aby se v něm udržely podmínky pro náš život, a navíc pokud možno šťastný. Tj. nejen přežít, ale žít v krásném světě. Takže ho nezasírat bordelem a nemnožit se jak kobylky. No a mezi lidmi to mít uspořádané co nejsvobodněji.

Ty se taky setkáváš jen s hmotou, akorát některé důsledky jejích vlastností interpretuješ jako působení boha.

hmmm, důsledky hmoty mi ani tak nevadí jako spíše když mi něco zalepí mysl, tedy když nejsem schopna myslet nebo vidět nikoliv jao důledek hmoty nýbrž nedosatečnosti mého ducha... mého myšlení.

Nechápu, proč někteří lidé tak sveřepě lpí na představě o reálné existenci bytosti, kterou nikdo nikdy neviděl a která se nikdy neprojevila nějakým činem.

protože nám vrtá hlavou smysl existence. kde se to vše vzalo, veškerý vesmír, to že žijeme a vnímáme. Ten čin je naše existence a existence vesmíru.

No vidíš. A my jsme toho oproštěni. De facto je nám to jedno/nevrtá nám to v hlavě/netrápí nás to. Ale jsme zvídaví. Jsou různé teorie a každý se může k nějaké přiklonit. Osobně se přikláním k cyklickému vesmíru, či multi-vesmíru. Dnes jsou už důkazy, že organické látky sem byli "dovezeny". Možno se k tomu dopracujeme, ale spíš se naše civilizace zničí.

nebráním se žádné teorii... organické látky jsou dovezeny, ovšem i ty se vyvíjí k určité složitosti a mohou (nemusí) dosáhnout takové složitosti až nabydou vědomí. to vědomí je v těch sloučenínách nebo je to schopnost obecně... která se jednoduše projeví až v určité složitosti.

Ta nekonečná a nezodpovězený otázka smyslu existence.
Jaký smysl existence má jedna molekuly soli ve vodách oceánu? Jaký smysl existence má jedna muška v oceánu vzduchu?
Ale také, jaký smysl existence má Sněžka, nebo Ohře?

Co když to není nějakým smyslem, co když jde pouze a pouze o funkci?
Jakou funkci má existence Sněžky? Jasně. Tvoří rozhraní povodí. Ohře odvádí srážkovou vodu do Labe a Labe odvádí srážkovou vodu do moře.

Cyklus všeho v přírodě je též funkcí, každý atom jakéhokoliv prvku má nšjakou funkci, ale pozor, je to náhodná fukce, jedna miliard množných funkcí.

Jenže to, že tohle všechno je následek nějakého činu, je pouhý lidský myšlenkový konstrukt, pro který neexistuje žádný objektivně určitelný podklad. Ty nepřemýšlíš, jak se to tu vzalo, ty přemýšlíš, jak se to tu vzalo od boha. Jestli bůh existuje, to taky nehledáš – hledáš jen, co bys mohla považovat za jeho projevy. Možnost, že by naše existence žádný „vyšší“ smysl mít nemusela, automaticky zavrhuješ.

nezavrhuji tu možnost, je to pro mě tak prázdné... a ploché, že takhle žít nechci. Byla jsem hodně let ateistkou. ale je pravda že jsem tíhla k víře, ale tak divně... joga, taichi, čtení různých duchovních knížek a hledání... vrtání.

Jak „takhle“? V čem spočívá ta prázdnota a plochost? Myslíš, že vnímání světa se zploští a vyprázdní, pokud si nebudu myslet, že ho někdo vytvořil? Tohle jsou přesně ta klišé o ateismu a ateistech, kterými tu vyniká třeba Visitor – oni jsou povrchní, my hlubokomyslní…

Pleteš si pojmy děvče.
Ateistkou jsi nikdy nebyla, nevím jak jsi k tomu názoru dospěla.

Nechození do kostela není podmíněné ateismem. Do kostela chodí a pokřtění jsou lidé, ateisté, protože se narodili a žili v teistické komunitě. Chodí tam a zúčastňují se dobrovolně náboženských rituálů, jakými jsou pohřby a svatby, protože s nimi nemají negativní zkušenosti.

Každý jsme byli dříve ateistou.

Tož tvoji piču jsem taky neviděl a věřim že ju máš.

Mnohým lidem se činem ona "bytost" projevila. A projevuje se v psychice všech lidí, jenom si toho působení nejsou vědomi, max. ho interpretují jako projev nahodilosti. Všechny náboženské pojmy jsou vyjádřením a popisem nějaké praktické zkušenosti.

Ten zbohatlík a dědic Bohumil pronesl tuhle památnou větu, protože viděl, ohmatal, očuchal a možná i olízl několika ženám tenhle orgán. Proto prohlásil směle, že neviděl, ale že věří. Svou víru zakládal na vjemech mnou vyjmenovaných smyslech.
Teď mi řekni kolik lidí vidělo, ohmatalo, očuchalo a možná i olízlo toho boha v jehož existenci tak zuřivě věří. Na čem zakládají tu svou víru v reálnou existenci bytosti, nebo věci, kterou nikdo, nikdy neviděl atd.

To jsem ti vylíčil, na čem je ta víra založená. Na vnitřní zkušenosti (prožitku) a na instinktu. Různé popisy projevů Boha jako je třeba příchod Ducha svatého či ťukání Syna na dveře duše jsou popisem konkrétních psychických událostí a jenom naivové si představují, že je to všechno dílem fantazie.

Já věřím, že ji nemá (pokud jsi to tedy zavěsil správně).

„Láska je větší než příval slov. O lásce se nediskutuje. Láska je.“ - Antoine de Saint-Exupéry

Láska to, co Ratka napsala, zahrnuje. Tou láskou k bližnímu se míní postoj. Je to nejen cit, ale celkový vztah k druhému člověku (či obecně k objektu). Láskyplný vztah.

Ano, já mluvil o smýšlení založeném na takovém citu.

Nevede to k neštěstí takových lidí, ale k jejich výuce. Učí lidi rozumět sobě samému a měje je k tomu, aby na sobě pracovali a stali se lepšími lidmi. K věci ale náboženství nepřistupuje tak, jak ty si představuješ. Nikoho planě neobviňuje, ale prostě jen člověku ukazuje, co je chybné a jak to má být správně. Vede člověka k otevřenému a upřímnému přiznání si svých chyb a vytvoření si pravého obrazu o sobě. Tím ho vede k odpovědnosti. Tu má člověk jenom za své vědomé akty, ne za to, co se mu v noci zdálo.