Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ateisté protě nechápou že víra ve smyslu určitého náboženství či dneominac eje jen způsbo jak vyjádřit nevyjádřitelné. Jak dát formu bezforemnému, jak ohraničit nekonečno. To každý musí pochopit že je řeč o něčem co přesahuje ve všech směrech lidskou představiviost a ať se řekne cokoliv, pořád je to jen omezení... ale to že Boha vyignorujeme jakoby neexistoval, taky není řešení.

Vyjádřit nevyjádřitelné, dát formu bezforemnému a ohraničit nekonečno je sisyfovská práce. Teorie o existenci Boha mi s tím nepomůže.

„… způsbo jak vyjádřit nevyjádřitelné. Jak dát formu bezforemnému, jak ohraničit nekonečno. To každý musí pochopit že je řeč o něčem co přesahuje ve všech směrech lidskou představiviost…“

No ano. Je to tak obrovské a velkolepé, že z toho známe jen nepatrný zlomek. A vy to zredukujete na víru, že je to někdo, kdo nás stvořil a teď za to po nás něco chce (pod pohrůžkou peklem). A že to stvořil jen kvůli tomu, abychom my měli kde existovat. Osekáte to velkolepé na něco dostatečně uchopitelného (tedy de facto menšího a méně velkolepého) a sobě „přidáte na významu“ tím domýšlivým přesvědčením, že jsme středobodem jeho zájmu.
Přitom nevíte ani jestli existuje, ani jestli po nás něco chce, natož pak co po nás chce. Jen věříte tomu, co o tom kdysi dávno někdo, kdo věděl jen zlomek toho, co se ví dnes, napsal.

To je v teologií (nejen křesťanské) výslovně uváděno, že to, co my si představujeme pod Bohem, je jenom určitý výsek Boha, protože jako omezené bytosti nemůžeme jinak, než mít omezený pohled (podobně jako ze 4-rozměrného objektu vždy nutně uvidíme jen 3 rozměry). Když to člověk zohlední a je si vědom toho, že jeho představa Boha je jenom naší neúplnou a navíc polidštěnou podobou Boha, k čemuž také teologie nabádají, pak s tím není problém a je to maximum, co může člověk udělat. Citově se pak lze vztahovat ne přímo k humanoidní bytosti, ale k něčemu přesahujícímu, neznámému, ale zároveň velmi blízkému a spřízněnému, co se nám jeví jako bytost. Je to vlastně podobné jako s vesmírem, ten je sice nekonečný a my si nekonečno neumíme představit (protože naše fantazie má rámy jako má obraz), nicméně umíme ho procítit. Onu nesmírnost.

A k tomu konci, víra věřících je správná, poněvadž ti lidé, co psali o bohu, toho o něm věděli dost a věděli víc, než co víme dnes. Bůh se projevuje primárně v lidské duši a ti lidé měli hluboký vhled do své duše. Teologie, potažmo náboženství je v podstatě velmi pokročilá hlubinná psychologie.

Každá víra věřících se považuje za správnou, tedy z hlediska těch věřících. Jiní věřící to můžou vidět jinak. A tak to jde odnepaměti.

To se vztahuje na jakoukoliv víru, nejen náboženskou. Je to tak nějak atribut víry obecně už z podstaty věci, že je člověkem, co jí zastává, považována za správnou.

správná ve smyslu že se identigfikuji s kulturou a dědictvímdaného společenství. Pokud se chtějí dostat ven, odtrhnout se, pak jako první odmítnou nábožentví. Což je někdy nutné.