Je u prdele v rámci čeho operuješ (nebo si myslíš, že operuješ), tvrdil jsi tu věci, které jsi nedokázal obhájit, a tak se v zoufalé křeči začínáš odvolávat na to, že tenhle a tenhle to tvrdí a před jak dlouhou dobou že už to vyřešil. Je to krásný argumentační klam. Rovnocenný vztah mezi architektem a zedníkem lze přitom jednoduše demonstrovat na faktu, že jeden bez druhého se neuživí. Architekt potřebuje zedníka a zedník architekta, ani jeden není druhému nadřazen.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
sledovani toho, jak se s vervou post-lobotomickeho
pacienta snazis operovat s pojmem argumentum ad verecundiam,
mne vede k presvedceni, ze bys mohl byt idealnim predmetem studie o
dunning-krugerove efektu v jeho terminalnim stadiu - pletes si totiz odvolani se
na autoritu s demonstraci axiomaticke pravdy 
1
1
