Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

ad jonatan1:
.."problém je ten, že i kdyby si Bibli neznal, poznáš Boha ze stvoření z přirozeného světa jaký je. ne Ateisté nemají skutečné poznání. Třeba jejich víra v neexistenci Boha není skutečné poznání ale jen pouhá víra"..
tvrdit, te atheismus je "víra v neexistenci", je stejny strukturalni nesmysl, jako tvrdit, ze vypnuty televizor je jednim z vysilacich kanalu - atheismus neni vira, je to absence viry v tve neprokazatelne nadprirozene entity pro absolutni nedostatek faktickych dukazu.. pokud tvuj system nedokaze rozlisit mezi nedostatkem evidence a dogmatickym poprenim, pak v areopagu logiky neexistujes jako svepravny partner, drahy priteli.. tvrdit, ze "poznáš Boha ze stvoření", predpoklada, ze svet je stvorenim.. to, co ty nazyvas Bozim dilem, je z hlediska vedy prosta objektivni realita ridici se fyzikalnimi zakony a videt v prirode Boha je tva subjektivni projekce, nikoliv poznani - zamenujes svou intuici za ontologicky fakt.. zatimco atheista je otevren verifikovatelnemu poznani, ktere se meni s novymi daty, ty jsi uzavren v dogmaticke smycce, ktera realitu ohyba podle starovekych predstav

„absolutní nedostatek důkazů?“
Tohle není fakt, ale tvrzení, které ignoruje realitu. Existují filozofické argumenty, historické úvahy i osobní zkušenosti lidí. Klidně je odmítni – ale říct, že neexistuje vůbec nic, je prostě nesmysl.
Největší problém toho textu není, že má zjednodušený názor.
Problém je, že si nenápadně upravuje definice i realitu tak, aby jeho názor vyšel jako jediný možný.

ad jonatan1:
.."Tohle není fakt, ale tvrzení, které ignoruje realitu. Existují filozofické argumenty, historické úvahy i osobní zkušenosti lidí. Klidně je odmítni – ale říct, že neexistuje vůbec nic, je prostě nesmysl. Největší problém toho textu není, že má zjednodušený názor. Problém je, že si nenápadně upravuje definice i realitu tak, aby jeho názor vyšel jako jediný možný"..
tvrdit, ze "osobní zkušenost" je dukazem existence nadprirozene entity, je jako tvrdit, ze muj sen o vyhre v loterii je dukazem meho bankovniho zustatku.. osobni prozitek je psychologicky fakt o tobe a nikoliv ontologicky fakt o vesmiru - jinak ony filosoficke uvahy rovnez nejsou dukazy, jsou to logicke modely, ktere jsou validni jen tehdy, pokud jsou pravdive jejich premisy / co se kuprikladu uvahy "Buh jako nutné bytí" tyce, jsou to jen neprokazane postulaty

tvrdit, ze "osobní zkušenost" je dukazem existence nadprirozene entity, je jako tvrdit, ze muj sen o vyhre v loterii je dukazem meho bankovniho zustatku.. osobni prozitek je psychologicky fakt o tobe a nikoliv ontologicky fakt o vesmiru ..aj osobná skúsenosť môže byť faktom existencie Boha, pretože Boh neustále komunikuje s nami, aj keď my s ním nekomunikujeme - Boh je láska, prejavuje sa v rôznych skutočnostiasch našich životov, v nás - v jednotlivcoch, v rodinách, v štátoch - Boh je stále s nami, a poznačuje naše životy v dobrom (všimnime si ľudí, ktorí milujú) - v jeho milosti, dobrodeniach, v požehnaní života, vedie životy tých, ktorí o to u neho stoja, akle ide aj do životov neveriacich (ak majú čisté srdce)...sú to skúsenosti miliónov v tých v Bohu, ale aj mimo Boha...

Ten pohádkovej bůh komunikuje s trumpem a radí mu, jak přivést svět do třetí, konečně totálně zničující války.
Už Goebbels zařval svého času do publika "chcete totální válku? " a všichni posluchači vyskočili se ztopořenou pravicí z židlí a řvali jásavě "ANO, CHCEME". Stalo se dva roky před totální kapitulací Německa a hitlerovi bohem nařízenou totální svatbou s Evou a nařízenou sebevraždou obou. Bez boha ani lísteček nepadne se stromu, ani jediná blecha nekousne, ba ani jediný virus nevnikne do zvířete. Vše je pod totální boží kontrolou, že? .

To není Bůh... spíše nějaké lidské pohádky :-)

Ano, jde o pohádkového boha, reálnej neexistuje.

Reálný existuje, pohádkový je pohádka.

Žádný důkaz jeho reální existence neexistuje.
Kniha(soubor knih) není důkazem jeho existence.
Ježíšovo prohlašování, že je Synem boha, taky není přímím důkazem.

To by jsme mohli prohlašovat, že reálně existují mimozemšťané, protože se v mnoha národech, nezávisle na sobě, objevují v mýtech, skalních kresbách, v znalostech o vesmíru už v dávné minulosti, které potvrdili i dnešní moderní výzkumy a atd..
Všichni je nazývají bohy.

Boha nedokazuji, jen říkám že je. Je to věc víry.

Důkazy nejsou, ale důvody jsou.

myslím že nejsou ani důvody. Zdůvodnit lze jak víru tak nevíru, podle toho na které straně stojí.

Tak někdo důvod mít opravdu nemusí a může věřit naprosto slepě, ale běžnější je spíš, že k víře člověk důvod má, založený na zkušenosti nebo třeba intelektuální úvaze.

u mě to bylo tak, že jsem fakticky celý život měla důvody pro nevíru. Apak najendou to udělalo Klik a byla jsem na druhé straně. A ty původní důvody se mi zdály být malicherné, byly to jen výmluvy abych nemusela připustit víru a tím automaticky respekt vůči mému svědomí či vděčnost vůči daru života a rozumu.

To je pěkné. Ty důvody pro víru jsou opravdu rozličné. Zpočátku klidně může člověk věřit naprosto slepě, prostě to bez přítomnosti nějakého důvodu zkusí, a postupem času pozná, že se mu takový postoj osvědčil, že se s ním líp žije (nejen že se s ním lépe vzdoruje problémům a těžkostem, ale třebas i že je vnitřní život bohatší) nebo že se v něm cítí přirozeně.

Jaký je důvod, aby musel existovat Bůh/bohové??

Každý věřící má ty důvody jiné. Někoho k víře vede zamyšlení se nad světem, někoho nějaká osobní zkušenost (ať už přímo mystického rázu nebo obecně životní zkušenost, třebas že je člověk víc sám sebou, nebo že život přestal být chaotický apod., zkrátka že se takový postoj v životě osvědčil) nebo to u některých funguje podobně jako instinkt a oni pocitově vnímají, že je něco "vyššího nad námi", co se nás bytostně dotýká.

s tím souhlasím. ale považuji to již "za následné zdůvodnění". základní postoj je ano nebo ne. z něj pak vyvěrají následně zdůvodňování nebo odmítání dle charakteru či místní tradice. To základní ano nebo ne nelze jen tak lehce přešaltovat.

Tak postoj musí být na něčem založen, na nějakých důvodech, ne?

domnívám se že není. naprostá většina našich rozhodnutí je ve vleku kauzality a my jen následně hledáme či zjišťujeme proč bylo to nebo ono. A samozřejmě chtěli bychom "zřít" a tedy vidět správně a pravdivě do budoucna, ale bohužel si stojíme na vlastní noze nebo jak se říká za vlastní vlasy se hovna nevytáhneme.

naprostá většina našich rozhodnutí je ve vleku kauzality

a kauzality jakého typu? Emočního, nebo racionálního, nebo jiného? nebo je to u každého jiné?

oboje, někdo si racionalizuje... zdůvodňuje že to a tamto je správné či nutné, někdo se rozčílí či rozbrečí. Oboje je pravdivé protože reakce na něco. Problém začně, když se začneme vzpírat tomu co je a hledat viníky a příčiny vně...dělat ze sebe oběť, to je ten močál.

Tak ale to jsou přece ty důvody, o nichž jsem mluvil, ne?

a tady jsem u víry. U víry je možné ustoupit stranou, tedy vložit celé "dílo" do rukou Krista a tím kauzalitu zastavit. Ať se stalo to nebo ono, ať brečím, nadávám, jsem smutná, zdůvodňuji, racionalizuji, mohu nahlédnout na situaci "zvenku" úkrokem stranou a vložením celé situace do rukou Krista. Ono to zní trochu zvláštně ale umožňuje to uniknout se sebestředné umíněnosti. Pořád usiluji o to nejlepší v dané situaci, ale s důvěrou že to vede k smysluplnému výsledku (to je ta láska o které píše Vizitor) Bůh je Láska a pokud tomu věřím, pak vše co činím v Kristu je činěno v lásce. V každém případě se situace nějak vyřeší pokud netlačím na pilu a nevnáším do dění příliš sebestřednosti.

ad soucet:
.."každý věřící má ty důvody jiné. Někoho k víře vede zamyšlení se nad světem, někoho nějaká osobní zkušenost (ať už přímo mystického rázu nebo obecně životní zkušenost, třebas že je člověk víc sám sebou, nebo že život přestal být chaotický apod., zkrátka že se takový postoj v životě osvědčil) nebo to u některých funguje podobně jako instinkt a oni pocitově vnímají, že je něco "vyššího nad námi", co se nás bytostně dotýká"..
tvrdit, te duvodem pro existenci Boha je to, ze "život přestal být chaotický" nebo ze se tento postoj "v životě osvědčil", je klasicky pragmaticky klam - to, ze ti nejaka predstava pomaha zvladat chaos, vypovida o uzitne hodnote psychohygieny, ale nikoliv o pravdivosti viry - stejnou sluzbu prokaze diteti vira v neviditelneho ochrance pod posteli - pocit bezpeci vsak negeneruje existenci entity.. prirovnat viru k "instinktu" je jen zoufaly pokus o naturalizaci sugesce - instinkt nas vede k potrave nebo uteku, nikoliv k postulovani metafyzickych entit mimo cas a prostor.. to, co nazyvas "pocitovým vnímáním něčeho vyššího", je z hlediska neurovedy jen vokalni projev kognitivni potreby po radu

Že reálný bůh existuje je pouhé věření, zbožné přání, bez sebemenšího "hmatatelného" důkazu.

Ten pohádkovej bůh komunikuje s trumpem a radí mu, jak přivést svět do třetí, konečně totálně zničující války...je vidieť, aký guláš varíte, nechutný, spájate nespojiteľné...Boh j láska, a tam, kde nie je láska, nie je Boh...áno, Boh komunikuje aj s Trumpom (vo svedomí), ale ide o to, čo Trump s ním komunikuje - či neutĺka svedomie, či si ho sám nemanipuluje...

Toto vyšlo z tvé hlavy? Prášky jsi vzal?

Trump je narcistický, egoistický manipulátor.
Jeho řeči o obsazování krajin, přejmenování zeměpisných názvů, k obrazu svému, jsou toho důkazem.
Násilí a rozpoutávání ozbrojených konfliktů, jsou dílem choré hlavy.
Svoji "chorobu" vmanipuloval mezi svoji vládu a divím se, že mu v tom nikdo nechce zabránit.
Je to stařec, kterého jediná snaha je pěstování svého nemocného, dementního ega.

Tím chceš tvrdit, že trump je bezbožník, i když přísahal při nástupu do své prezidentské role, maje pod každou rukou bibli, že udělá vše pro mír na Zemi. Opakovaně požadoval nobelovku za mír tvrzením, že zastavil deset válek na Zemi.
Je to pravda, že nechal ve své oválné pracovně sloužit bohoslužbu, či jak se to nazývá?
Podle jednoho zdejšího odborníka na náboženství se trump sám exkomunikoval a tak je jeho prohlášení, že přivede USA ke křesťanství pouhým prezidentským blábolem?
Že si toto ten tvůj bůh nechá líbit? Kdyby aspoň jednou zahřměl.

čítate po sebe, čo píšete? aj bezbožníci sa robia božníkmi - je to v móde...Trump sa zatiaľ neporozprával ani s rodákom p. Levom XIV...proč asi?

Trump miluje bohatství, obdiv vlastní bytosti a majetek. Proto se kamarádí s putinem, oblímají se jako dva teplouši. Také závidí putinovi jeho obrovskou říši a proto nabízel Kanadě xvou lásku, kdyby se přidala k USA, trumfovi by se stavěly pomníky dvakrát tak veliké, jaký má Ježíš v Riu za rozšíření USA na dvojnásobek anexí Kanady, proto také chce schramstnou Grónsko, Kubu a možná i Mexiko. Papež je pro trumpa jen boží služebníček bez vlastního majetku a s pochybnou mocí nad pobožnýmí ovečkami.

vždyť taky včera zahřměl v podobě 8 miliónů američanů.

A Iránčani klesli na kolena a začali se křižovat ? Nebo to "zahřmění" nedorazilo do Iránu ?

psychopati nemají svědomí, ani trump ani putin...

Určitě.

Oba dva je pokládám za ne zcela normální.

Dva starci, zjevně egoisti, kteří touží ovládnout svět silou by měli být eliminovaní způsobem, který eliminují mír ve světe. Přinejmenším by měli skončit v rukách psychiatrů a rovnou v ústavech pro choromyslné.

u Putina chápu, má kompetence, zkušenosti z KGB, síť donašečů a systém který fungoval a funguje v Rusku léta.

U Trumpa nechápu jak je možné že tak velký stát měl za prezidentské kandidáty úplné trosky.

ad visitor77:
tvrdit, ze osobni zkusenost je faktem, protoze "Bůh s námi komunikuje" - je skolacky kruh v dokazovani.. zy se snazis existenci entity dokazat interakci, jejiz existenci teprve musis dokazat - to, co nazyvas komunikací s Bohem, je z hlediska neurovedy jen vnitrni monolog tve vlastni psychiky.. tvrdit, ze "Bůh je láska" a projevuje se v dobrych zivotech, je stejny nesmysl, jako tvrdit, ze "přitažlivost je Zeus" - laska je biochemicky a socialni proces a nikoliv dukaz nadprirozene entity - prisuzovat emoci metafyzicky puvod je tva subjektivni projekce a nikoliv poznani.. jinak mnozstv vericich neni dukazem pravdivosti dogmatu, ale pouze dukazem sily socialni sugesce a evolucni potreby po transcendenci

Ano, pobožní trpí autosugescí. Vidí a vnímají neexistující hlasy, vize a neprožité "zážitky".

laska je biochemicky a socialni proces a nikoliv dukaz nadprirozene entity - prisuzovat emoci metafyzicky puvod je tva subjektivni projekce a nikoliv poznani...láska nemá nič spoločné so špecifickou biochémiou, buď človek miluje alebo nie, biochemie je stejná ...je pravda, že láska v človeku vytvára zmeny v niektorých hormonálnych reakciách (v kvantite vylučovania určitých hormónov), ale biochemie je stejná...
...Boh je láska, a v ľudskej láske je Boh - láska je teda božská cnost v človeku - je vždy v "kvantite" podľa jeho viery...aj na neveriaceho (neverí, lebo nepozná) vplýva Boh (ak i v neviere dodržiava mravný zákon, čo sa stáva), ...stáva sa, že neveriaci síce neverí (v nepoznaní) v Boha, ale Boh je blízko neho, a podľa stupňa lásky je aj v ňom...Boh je ako "tichý gentleman": od toho, kto ignoruje lásku, či stráca lásku, kto nemiluje, kto nereaguje na blížneho, - od toho Boh postupne odchádza, ale s každým stupňom lásky sa k nemu približuje...

Co je štěstí? Můůůška jenom zlatááá ! Sedněte ignorante !!!
A pro člověka je láska mentálním vztahem k předmětu své lásky.
Někdo miluje vánoce, jiný smažené jelito, další boha, jahody, pivo, anděly, auto .... ale i násilí, sexuální hrátky, sadismus, masochismus, potlesk za zdařilý herecký výkon ...
Jsou lidé milující pravdu a nesnášejí lež, podvod a ideologie stojící na hnojišti dějin.
No a lidé se také někdy milují vzájemně ve dvojici, v trojici ... nejhlubší láska je bezesporu ta mateřská k plodu své dělohy.
Láska k Červené Karkulce, Sněhurce a k Popelce, že k bohovi má také své oprávnění, jako láska holčičky ke své panence, ke koťátku, ke štěňátku.
Uvědomme si, že láska je dočasný vztah k předmětu lásky, není stabilní, ba naopak může vyšumět a nebo se dokonce zvrátit v nesmiřitelnou nenávist.

A pro člověka je láska mentálním vztahem k předmětu své lásky. Někdo miluje vánoce, jiný smažené jelito, další boha, jahody, pivo, anděly, auto .... ale i násilí, sexuální hrátky, sadismus, masochismus, potlesk za zdařilý herecký výkon... milý zlalý - láska nie je milovat neco, někoho!...t.j.láska nie je milování, zalíbení, prejav zalíbení, poztívny cit k niekomu/niečo­mu...láska je božská cnost, je to samotná entita Boha! - lebo Boh je láska!...a Boh ju človeku dáva podľa toho, ako si ju kdo zaslúži: - ako miluje Boha a blížneho!

Láska nemusí být nutně jen dočasný vztah, může být i trvalým postojem vůči objektům.

ad visitor77:
tvrzeni, ze "Bůh je láska", je pouze semanticka tautologie - vzal jsi biologicky proces (emoci), dal jsi mu velke pocatecn pismeno a prohlasil ho za entitu.. to neni dukaz Boha, to je jen tva neschopnost rozlisit mezi biologii a mytologii - pokud je Buh laska, pak nepotrebujeme slovo Buh – staci nam endokrinologie a sociologie - tvuj koncept Boha, ktery "přichází a odchází" podle "kvantity lásky", dela z tveho Stvoritele pouhy reaktivni stin lidskeho chovani - pokud se tva entita chova jako termostat citu, pak neni absolutni, ale je jen subjektivni projekci tveho vlastniho mravniho citeni

tvrzeni, ze "Bůh je láska", je pouze semanticka tautologie - vzal jsi biologicky proces (emoci), dal jsi mu velke pocatecn pismeno a prohlasil ho za entitu.. to neni dukaz Boha, to je jen tva neschopnost rozlisit mezi biologii a mytologii ...nemiešajte tam tautologii! výraz "Boh je láska" nemá to nič spoločné s biológiou, ani so žiadnou prírodovedeckou vedou, ani s humanitnou vedou...výrok "Boh je láska" tvrdí, že láska nie je len vlastnosťou Boha, ale jeho samotnou podstatou, je v identite lásky, inak sa Boh nedá pochopiť, ...a láska je aj vnútorným prejavom človeka, ktorá sa prejaví vo vonkajšom pôsobení - je prejavom človeka, ktorý miluje...
...Boh je teda vo vlastnej podstate láska, je to v biblickom texte Jánovom (1 Jn 4, 16 - a Jan to mal/správu od Krista), a kto myslí, vie, že je to pravda - stačí sledovať ľudí, ktorí milujú, a porovnať s tými ktorí nemilujú...takže láska je láska, je to Boh v nás, - iste, má prejavy v citoch, ovplyvňuje city, a tak i sekundárne biochémiu...

ad visitor77:
tvrdit, ze "Bůh je láska" nema nic spolecneho s vedou, ale vzapeti dodat, ze "sekundárně ovlivňuje biochemii", je logicky zkrat - pokud tva metafyzicka entita zasahuje do hormonalnich hladin, pak se stava soucasti biologicke kauzality a podleha empirickemu zkoumani - ty se vsak meritelnosti bojis, a tak radeji popiras vedu, kterou se zastitujes - zoufaly uprk do iracionality.. jinak tvuj vyrok, ze "láska je identitou Boha", je stale jen prazdna tautologie - pouze jsi biologickemu afektu (lasce) dal nove jmeno (Buh) a tvaris se, ze jsi neco vysvetlil..

záleží co chápeme pod pojmem láska v bezpodmíněném a absolutním smyslu. Láska by měla být pomáhající, podněcující k růstu, přející a vedoucí k pokoji a harmonii obecně... tedy nejen já a někdo či něco nýbrž já celé prostředí, společnost, ekologie , lidé kolem etc. Je to síla která sjednocuje a harmonizuje společenství nejen lidské, ale i přírodu, vytváří podmínky pro rozvoj každého etc. Vždycky budou omyly a pády, nemoci, nezdary protože to ke společnosti patří. Ale láska pomáhá to překonat v dlouhodobém měřítku a i když někoho potkávají rány, s pomocí a podporou druhých i vlastním vnitřním růstem (a lásky obecně) se dá dohromady.

ad ratka:
to, ze je laska v dlouhodobem meritku uzitecna pro spolecnost, ekologii nebo vnitrni rust, vypovida pouze o evolucni vyhodnosti altruismu, nikoliv o existenci nadprirozene entity.. uzitecnost konceptu neni dukazem jeho pravdivosti - i vira v neexistujíciho ochrance muze cloveku pomoci "překonat rány", ale to z nej nedela ontologicky fakt - pouze jsi vzala soubor pozitivnich lidskych interakci a socialnich fenomenu a nalepila na ne etiketu "Bůh" - pokud je jen synonymem pro "všeobecné dobro a harmonii", pak je termin Buh nadbytecny a slouzi jen jako poeticky parazit na sociologii a psychologii

rozumím pod tím soubor hodnot a akceptace těchto hodnot společenstvím.

Kdysi to bylo tak, že když se setkali dva zcela cizí lidé, třeba ze zcela cizích zemí, ptali se jeden druhého jak je jejich víra... aby věděli jak si mohou důvěřovat. Tedy nejde o nadbytečnou záležitost nýbrž veřejnou deklaraci hdonotového žebříčku.

Když jsem pobývala určitou dobu z rodinných důvodů v Singapuru, žila zde různá společenství a každé se hlásilo k nějakému spirituálnímu směru. Byli zde taoisté, muslimové, buddhisté, hinduisté, křesťané katolíci i jiné směry ... a každý deklaroval kam patří. Kdyby nepatřil nikam, tedy byl ateista, bylo by to známkou jeho duchovní chudoby... že se nezajímá o hodnotový systém, že nemá žádný veřejně akceptovatelný spirituální směr nebo že ho tají.

říct, že nejsem nic... nemám žádné duchovní zaměřený bylo divné a nikdo, opravdu nikdo si nemyslel že duchovní příslušnost je nějaký parazit na sociologii či psychologii. Podotýkám že vše byli vzdělaní lidé, lékaři či jinak vysokoškolsky vzdělaní lidé...u nás kdekdo označí věřícího za debila či nemyslícího parazita.

tvrdit, ze "Bůh je láska" nema nic spolecneho s vedou, ale vzapeti dodat, ze "sekundárně ovlivňuje biochemii", je logicky zkrat ..treba rozlišovať, čo je podstatné, a čo je následok,..."Boh je láska" je podstata - a to, že jeho láska je prenášaná na človeka, to je už následné, sekundárne. a to následné má vplyv na city, citové vnímanie, a tak pochopiteľne nepriamo i na biochémiu, dokonca i na imunitu, a už sa vie, že i na genetiku...

ad visitor77:
.."treba rozlišovať, čo je podstatné, a čo je následok,..."Boh je láska" je podstata - a to, že jeho láska je prenášaná na človeka, to je už následné, sekundárne. a to následné má vplyv na city, citové vnímanie, a tak pochopiteľne nepriamo i na biochémiu, dokonca i na imunitu, a už sa vie, že i na genetiku"..
pokud tvrdis, ze "Boží láska" ma detekovatelny vliv na imunitu a genetiku, pak jsi prave z Boha udelal biologicky cinitel - pokud existuje prenos informace z metafyzicke sfery do tve DNA, musi existovat meritelny mechanismus tohoto prenosu - pokud jej nedokazes definovat, pak jen nahrazujes vedu magickym myslenim.. to, ze se verici clovek citi lepe (placebo efekt, socialni koheze apod.) a nasledne ma lepsi imunitu, neni dukazem "Boží lásky", ale zcela standardni psychosomatickou reakci

pokud tvrdis, ze "Boží láska" ma detekovatelny vliv na imunitu a genetiku, pak jsi prave z Boha udelal biologicky cinitel...ne! základ, podstata, prvotný fakt je, že "Boh je láska!" - ale vzhľadom na to, že Boh je v tých, ktorí milujú, vyvoláva sekundárny vplyv na psychiku, a tá ovplyvňuje aj samotný metabolizmus človeka, hlavne CNS nervový systém vyvoláva rôzne pozitívne city, emócie, špecifický psychický stav...prvotný princíp je "Boh je láska", ale následok na človeka je zmena emočného stavu a následne vplyv na metabolizmus/bi­ochemii človeka, a len človeka...

ad visitor77:
pokud pripoustis, ze zmena emoci ovlivnuje CNS a metabolismus, pak mas kompletni materialni vysvetleni - vkladat pred tento proces tvou neprokazatelnou entitu (Boha) je logicky nadbytecne - pokud mechanismus funguje skrze psychiku a chemii, tvuj "prvotní princip" je jen metafyzicky parazit, ktery k popisu reality vubec nepotrebujeme.. pokud tvuj Buh "vyvolává" vliv na psychiku, musi existovat prevodnik mezi metafyzikou a neurony - kde dochazi k te interakci? v synapsich? v kodovani proteinu? pokud tento "přeskok" z nehmotna do hmoty nedokazes detekovat, pak tvuj "prvotní fakt" není fakt, ale dogmaticka sugesce - v uzavrenem systemu energie/hmoty neexistuje nasledek bez materialni priciny.. znovu jen redefinujes lidskou schopnost empatie na "Boha v nás", coz neni poznani, ale teologicky kolonialismus - snazis se ukrast biologicky proces a nalepit na nej nabozenskou etiketu, abys zachranil svuj nefunkcni system

"Pokud z Boží lásky vyplývá morální požadavek na lásku k bližním, tak proč je ve světě tolik zla a je hlavně v krajinách, které se deklarují jako křesťanské??"

"Toho samého Boha mají Židé i Muslimové."

Takže s tou Boží láskou to bude asi nějak jinak, než ji tady prezentuješ.

Pokud z Boží lásky vyplývá morální požadavek na lásku k bližním, tak proč je ve světě tolik zla a je hlavně v krajinách, které se deklarují jako křesťanské...ide o to, aký je to v danej viere/náboženstve Boh, a vieme, že je rôzny, rôzny jeho výklad...pravdivý výklad samotnej entity Boha, že je láska, je len v Písme NZ (1 Jn 4, 16)...židia, moslimi nič také nemajú, oni majú iný výklad Boha...to, že je toľko zla - i v kresťanstve, je to vždy záležitosť dešpektu Biblie-Božieho slova a Bohu, vzťahu k Bohu, ponímanie Boha - teda dešpekt tej viery, ktorá je pravdivá...dne je všeobecný odpad od viery v Boha i v kresťanstve, viera sa liberalizuje, dešpekuje, prvotné sú osobné, štátne, globálne záujmy, a vzťah k Bohu je na okraji...

protože ti lidé jsou zmítani světskými potřebami, touhami a žádostmi, často hněvem lítostí či ukřivděností. Jejich myšlení je ovlivněno pokřiveným pocitem spravedlnosti a nároku, že na něco mají nároka a chtějí to i za cenu že to seberou jiným.

Co se týče válek na arabských územích, tam je historicky nevraživot a zášť... asi to byl způsob jak kmen přežil, uvnitř drželi pohromadě ale konkurovali si navzájem. Takhle je to dodnes.