K aktivaci žádnou víru nepoužívají, a to ani víru v boha, ani v
instinkt. Do toho stavu "prázdnoty", stavu, kdy působí ten bůh, se
dostávají mentální aktivitou odosobnění a zaměření pozornosti
výlučně na objekt, na protivníka. To spoléhání se projevuje tím, že si
navozují tento stav, ale k jeho navození představu boha neužívají.
Koneckonců je to ale jedno, protože to nehraje žádnou roli. Podstatné je,
že taková víra je legitimní a správná, jelikož je vírou v reálně
existující a působící činitel.




