ad soucet:
tvrdit, ze spiritualita "není nijak vázaná na podstatu věcí“, je oxymoron
a absolutní nihilismus.. pokud spiritualita nema zadny ontologicky zaklad v
objektivni realite a je to jen subjektivni zabarveni "vztahu", pak je Buh pouhou
poetickou metaforou - vymyslel sis Boha, ktery ma stejnou ontologickou hodnotu
jako imaginarni kamarad z detstvi - je to jen tvuj esteticky prozitek.. zacal
jsi obhajobou biblickeho verse o Bozi cinnosti ve svete, ale ted tvrdis, ze
laska je klidne jen pouha sekrece mozku s nejakou fiktivni duchovni dimenzi -
pokud je laska i vira jen neurologicky produkt, pak zadny objektivni Buh do
sveta nezasahuje - nekona Buh, konaji jen tve neurotransmitery, cimz jsi dal
stoprocentne za pravdu atheistům a materialistum, ktere ses puvodne snazil
poucovat.. argumentovat uctivanim Zeme Gaia je koruna tveho zmateni - lide
uctivajici Gaiu (at uz v novopohanstvi nebo hlubinne ekologii) ji uctivaji prave
proto, ze veri v jeji realnou, imanentni podstatu a propojenost, nikoli jako
pouhy subjektivni konstrukt oddelený od reality - dokazal jsi vykastrovat jak
krestanstvi, tak i pohansky mysticismus - zredukoval jsi spiritualitu na pouhy
psychologicky ornament, na esteticky pocit, ktery si clovek promita do prazdneho
vesmiru, aby se nebal tmy - neobhajujes spiritualitu, ale pouhy sebeklam / tvuj
Buh není nic vic nez romanticka basnicka, kterou recituje tvuj vlastni mozek
pri biochemicke reakci
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
