Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Spirituální ani numinózní zážitek není vázán na metafyzické přesvědčení. Numinózní zážitky zažívají i vědci, když jim "docvakne" nějaký hluboký vztah vyjádřený v rovnici. Pocítí podle svých slov pocit posvátna, ačkoliv to jsou materialisté.

ad soucet:
tva argumentace se propadla do stadia naprosteho semantickeho zoufalstvi - kdyz ti veda i logika ukazaly, ze tvuj koncept spirituality je jen prazdny materialismus, pokousis se o ten nejubozejsis trik: svevolne menis akademicke definice pojmu a znasilnujes religionistiku.. tvrdit, ze vedec zazivajici radost nad rovnici proziva "numinózní zážitek", je projev giganticke negramotnosti.. pojem numinozita nevznikl v tve hlave, aby sis ho ohybal, jak se ti zrovna hodi - do vedy ho zavedl Rudolf Otto a jasne ho definoval jako prozitek Mysterium Tremendum, tedy setkani s necim, co cloveka radikalne presahuje, co je absolutne Jine (Das Ganz Andere), co vyvolava posvatnou hruzu a fascinaci - kdyz vedec vyresi rovnici, proziva intelektualni katarzi, esteticke nadseni nebo Heureka efekt - nazvat radost z matematiky "numinozitou‘ je lingvisticka anomalie - ty si proste pletes hluboke emoce s nabozenskym prozitkem Transcendence.. pokud tvrdis, ze numinozni zazitek zazivaji materialiste bez metafyzickeho presvedceni, pak tim znovu potvrzujes mou tezi, ze pro tebe je cela spiritualita, vira i posvatno jen chemickou iluzi v mozkove kure - znovu jsi Boha Bible i jakoukoli spiritualitu degradoval na subjektivni pocit stesti z dobre vyresene rovnice - v kazdem prispevku prezentujes ten nejtvrdsi, nejvulgarnejsi materialismus.. pro Junga byl pritom numinozni zazitek projevem toho, ze vedome ego bylo zaplaveno autonomni silou archetypu z kolektivniho nevedomi, tedy silou, ktera ma pro jedince objektivni a absolutni psychickou realitu a casto ho desi - vysmal by se ti do ksichtu, kdybys mu tvrdil, ze numinozita je to, kdyz materialistickemu vedci docvakne rovnice

Jak jsem psal, vědci mluví o zážitku posvátna. Nemluví o žádné radosti z matematiky, ale vysloveně o pocitu posvátna, kdy pochopili a procítili nějaké hluboké vztahy mezi skutečnostmi světa a to je hluboce zasáhlo. To je numinózní zážitek.

ad soucet:
pojdme tvuj semanticky diletantismus definitivne ukoncit exaktni vedou.. matematika samozrejme neni Mysterium Tremendum - kdyz Albert Einstein nebo Paul Dirac mluvili o uzasu nad matematickou harmonii vesmíru, v religionistice a filosofii to nazyvame kosmickym nabozenskym citenim nebo esteticko-racionalni katarzi - nikdy to neni numinozni zazitek! matematicka rovnice lidskou psyche nedesi, neuvadi ji do posvatneho tresu a neohrozuje integritu vedomeho ega - rovnice je totiz srozumitelna, logicka a lidskym rozumem uchopitelna.. je tedy presnym opakem numinosa, ktere je ze sve definice nepochopitelne, iracionalni a cloveka radikalne presahujici (Das Ganz Andere).. zoufale se chytas poetickych metafor vedcu, protoze ti zcela chybi elementarni pojmoslovna disciplina - pokud vedci prozivaji uzas nad seberegulaci hmoty, je to uzas nad imanentnimi (vnitrnimi) zakony prirody - numinozni zazitek je vsak prozitek transcedentniho (vnejsiho, absolutniho) zasahu - pokud tyto dve veci hazis do jednoho pytle, jsi jen ubohy intelektualni analfabet, ktery nerozezna basnickou figuru od vedeckeho terminu.. znovu a neunavne ignorujes ten nejvetsi paradox, ktery zde predvadis - tim, ze se snazis numinozni zazitky naroubovat na ciste materialisticke vedce prozivajici radost nad vztahy ve hmote, potvrzujes muj puvodni verdikt: pro tebe je Buh jen neurochemicka iluze - vykastroval jsi nabozenstvi na pouhy sekularni obdiv k fyzice - nerozumis slovum, ktera pouzivas / vytrhnes z kontextu slovo "posvátno", ignorujes Rudolfa Ottu, ignorujes Carla Gustava Junga, ignorujes zaklady epistemologie a pak tu s vaznou tvari tvrdis, ze materialisticky triumf lidskeho rozumu nad matematickou rovnicí je setkani s numinoznim - sam sebe degradujes na pouheho distributora prazdnych frazi

Vymýšlíš blbosti. Ti vědci popsali transcendentní zážitek. Slyšel jsem to už několikrát. Jestli si dobře pamatuju, tak se o tom zmínil B. Green v Elegantním vesmíru a určitě to zaznělo v nějaké jůtubovské přednášce.
Koneckonců numinózní zážitek jsem zažil jako dítě (ateista, materialista) když jsme šli s o pár let starším kamarádem, co se zabýval astronomií, ke garážím do tmy pozorovat hvězdářským dalekohledem hvězdy. Dívali jsme se na hvězdy a kamarád mi vysvětloval, co vidíme. Když jsem si tehdy představil, jak obrovské ty hvězdy jsou a jak daleko od nás jsou, jak se to tam všechno otáčí, sráží a vybuchuje, když jsem tehdy poprvé pochopil, jak obrovské jsou to objekty a jak obrovsky rozlehlý je celý ten vesmírný prostor a jak já jsem vůči tomu prťavý a nicotný, tak na mě padla posvátná úcta a bázeň. Když jsem tam tak stál já, smítko, pod tou monumentální majestátností vesmíru. Hádam, že takovýto zážitek není nijak ojedinělý.

"Hádam, že takovýto zážitek není nijak ojedinělý"

Není.
Několikrát za život jsem tuto fascinaci obrovským prostorem Vesmíru zažil.
Ale nepřikládám tomu nějakou zvláštnost ve smyslu jak tady uvádíš/opisuješ.

Já ovšem nezažil fascinaci, ale posvátnou bázeň. Nebyl jsem tím okouzlen, ale pohnut.

Tož povídej...