Spirituální ani numinózní zážitek není vázán na metafyzické přesvědčení. Numinózní zážitky zažívají i vědci, když jim "docvakne" nějaký hluboký vztah vyjádřený v rovnici. Pocítí podle svých slov pocit posvátna, ačkoliv to jsou materialisté.
Spirituální ani numinózní zážitek není vázán na metafyzické přesvědčení. Numinózní zážitky zažívají i vědci, když jim "docvakne" nějaký hluboký vztah vyjádřený v rovnici. Pocítí podle svých slov pocit posvátna, ačkoliv to jsou materialisté.
ad soucet:
tva argumentace se propadla do stadia naprosteho semantickeho zoufalstvi - kdyz
ti veda i logika ukazaly, ze tvuj koncept spirituality je jen prazdny
materialismus, pokousis se o ten nejubozejsis trik: svevolne menis akademicke
definice pojmu a znasilnujes religionistiku.. tvrdit, ze vedec zazivajici radost
nad rovnici proziva "numinózní zážitek", je projev giganticke
negramotnosti.. pojem numinozita nevznikl v tve hlave, aby sis ho ohybal, jak se
ti zrovna hodi - do vedy ho zavedl Rudolf Otto a jasne ho definoval jako
prozitek Mysterium Tremendum, tedy setkani s necim, co cloveka
radikalne presahuje, co je absolutne Jine (Das Ganz Andere), co vyvolava
posvatnou hruzu a fascinaci - kdyz vedec vyresi rovnici, proziva intelektualni
katarzi, esteticke nadseni nebo Heureka efekt - nazvat radost z matematiky
"numinozitou‘ je lingvisticka anomalie - ty si proste pletes hluboke emoce s
nabozenskym prozitkem Transcendence.. pokud tvrdis, ze numinozni zazitek
zazivaji materialiste bez metafyzickeho presvedceni, pak tim znovu potvrzujes
mou tezi, ze pro tebe je cela spiritualita, vira i posvatno jen chemickou iluzi
v mozkove kure - znovu jsi Boha Bible i jakoukoli spiritualitu degradoval na
subjektivni pocit stesti z dobre vyresene rovnice - v kazdem prispevku
prezentujes ten nejtvrdsi, nejvulgarnejsi materialismus.. pro Junga byl pritom
numinozni zazitek projevem toho, ze vedome ego bylo zaplaveno autonomni silou
archetypu z kolektivniho nevedomi, tedy silou, ktera ma pro jedince objektivni a
absolutni psychickou realitu a casto ho desi - vysmal by se ti do ksichtu,
kdybys mu tvrdil, ze numinozita je to, kdyz materialistickemu vedci docvakne
rovnice 
Jak jsem psal, vědci mluví o zážitku posvátna. Nemluví o žádné radosti z matematiky, ale vysloveně o pocitu posvátna, kdy pochopili a procítili nějaké hluboké vztahy mezi skutečnostmi světa a to je hluboce zasáhlo. To je numinózní zážitek.
ad soucet:
pojdme tvuj semanticky diletantismus definitivne ukoncit exaktni vedou..
matematika samozrejme neni Mysterium Tremendum - kdyz Albert
Einstein nebo Paul Dirac mluvili o uzasu nad matematickou harmonii vesmíru, v
religionistice a filosofii to nazyvame kosmickym nabozenskym citenim nebo
esteticko-racionalni katarzi - nikdy to neni numinozni zazitek! matematicka
rovnice lidskou psyche nedesi, neuvadi ji do posvatneho tresu a neohrozuje
integritu vedomeho ega - rovnice je totiz srozumitelna, logicka a lidskym
rozumem uchopitelna.. je tedy presnym opakem numinosa, ktere je ze sve definice
nepochopitelne, iracionalni a cloveka radikalne presahujici (Das Ganz Andere)..
zoufale se chytas poetickych metafor vedcu, protoze ti zcela chybi elementarni
pojmoslovna disciplina - pokud vedci prozivaji uzas nad seberegulaci hmoty, je
to uzas nad imanentnimi (vnitrnimi) zakony prirody - numinozni zazitek je vsak
prozitek transcedentniho (vnejsiho, absolutniho) zasahu - pokud tyto dve veci
hazis do jednoho pytle, jsi jen ubohy intelektualni analfabet, ktery nerozezna
basnickou figuru od vedeckeho terminu.. znovu a neunavne ignorujes ten nejvetsi
paradox, ktery zde predvadis - tim, ze se snazis numinozni zazitky naroubovat na
ciste materialisticke vedce prozivajici radost nad vztahy ve hmote, potvrzujes
muj puvodni verdikt: pro tebe je Buh jen neurochemicka iluze - vykastroval jsi
nabozenstvi na pouhy sekularni obdiv k fyzice - nerozumis slovum, ktera pouzivas
/ vytrhnes z kontextu slovo "posvátno", ignorujes Rudolfa Ottu, ignorujes Carla
Gustava Junga, ignorujes zaklady epistemologie a pak tu s vaznou tvari tvrdis,
ze materialisticky triumf lidskeho rozumu nad matematickou rovnicí je setkani s
numinoznim - sam sebe degradujes na pouheho distributora prazdnych frazi
Vymýšlíš blbosti. Ti vědci popsali transcendentní zážitek. Slyšel
jsem to už několikrát. Jestli si dobře pamatuju, tak se o tom zmínil B.
Green v Elegantním vesmíru a určitě to zaznělo v nějaké jůtubovské
přednášce.
Koneckonců numinózní zážitek jsem zažil jako dítě (ateista,
materialista) když jsme šli s o pár let starším kamarádem, co se zabýval
astronomií, ke garážím do tmy pozorovat hvězdářským dalekohledem
hvězdy. Dívali jsme se na hvězdy a kamarád mi vysvětloval, co vidíme.
Když jsem si tehdy představil, jak obrovské ty hvězdy jsou a jak daleko od
nás jsou, jak se to tam všechno otáčí, sráží a vybuchuje, když jsem
tehdy poprvé pochopil, jak obrovské jsou to objekty a jak obrovsky rozlehlý
je celý ten vesmírný prostor a jak já jsem vůči tomu prťavý a nicotný,
tak na mě padla posvátná úcta a bázeň. Když jsem tam tak stál já,
smítko, pod tou monumentální majestátností vesmíru. Hádam, že takovýto
zážitek není nijak ojedinělý.
"Hádam, že takovýto zážitek není nijak
ojedinělý"

Není.
Několikrát za život jsem tuto fascinaci obrovským prostorem Vesmíru
zažil.
Ale nepřikládám tomu nějakou zvláštnost ve smyslu jak tady
uvádíš/opisuješ.

Já ovšem nezažil fascinaci, ale posvátnou bázeň. Nebyl jsem tím okouzlen, ale pohnut.
bázeň je bázeň, co bych o ní měl víc říkat? Něco mezi děsem a respektem.
tož bylo by to zajímavé vzhledem k tomu numinósmu a nebo vzhledem ke křesťanskému postoji, že bázeň není strach...
Bázeň bych popsal jako respekt s prvky děsu. S tím, že někdy je toho děsu v tom respektu přítomno víc a někdy míň.
Je to to samé - ty jsi k tomu jen přidal posvátnost/nadpřirozenost.

Nic jsem k tomu nepřidal, ono to tam bylo samo. Nadpřirozenost ne, ale
pocit posvátna.
A není to to samé, pohnutí je hlubší či bytostnější emoční
zasažení, než fascinace coby prožitek "wow" (páni!).