ad ratka:
ocenuji tvou uprimnost, s niz priznavas vlastni zmatek - je to logicky nasledek
toho, kdyz se snazis intuitivni, laicke predstavy o moralce naroubovat na
exaktni struktury hlubinne psychologie - tvuj posun od "snaseni urazky" k
"akceptaci toho, ze jsi debil a ze tak budes i reagovat" je totiz z jungovskeho
hlediska jeste vetsi katastrofa nez tvuj predchozi argument.. ty totiz vnitrni
mir a integraci zamenujes za cistou kapitulaci ega a moralni fatalismus - pokud
rikas, ze tvuj vnitrni mir znamena akceptovat, ze "jsi debil a zareagujes jako
debil", pak to neni zadna integrace Stinu, to je totalni porazka tveho vedomeho
ega a jeho zaplaveni (posednuti) Stinem - Jung vzdy zduraznoval, ze cilem
individuace je udrzet vedome ego v permanentnim dialogu se Stinem, nikoli pred
nim kapitulovat, pokrcit rameny a rict "tak ja jsem holt debil a tak i jednam"..
to neni moralni odpovednost, to je alibismus, ktery se vzdava jakekoliv eticke
volby - tento tvuj "vnitrni mir" je ve skutecnosti psychicka disociace – stav,
kdy se tve vedomi odpoji od reality, rezignuje na vnitrni konflikt a naleza
falesny klid v tom, ze rezignuje na jakoukoliv sebekontrolu. Skutecna jungovska
odpovednost neznamena prijmout, ze te okoli onalepkuje a ty se podle toho
chovas. Znamena to znat svuj destruktivni potencial (Stin), ale diky masivni
vnitrni praci (energii) ho nenechat vladnout nad tvym chovanim - rozumim tomu,
ze te ma slova matou. Je to proto, ze teologicky a pseudomysticky koncept
"odevzdani se" se zde stretava s tvrdou psychologickou realitou struktury
psyche. Pokud chces skutecne porozumet tomu, co ctes, musis prestat hledat
laciny mir v pasivni akceptaci vlastni patologie. Celistvost boli. Neni to stav,
kde je ti jedno, jak se chovas, protoze "to tak ma byt" - to je spiritualni
bypass, nikoli psychologie..
