Jenom ukázka toho, že Jung nebyl zdaleka první, kdo rozpoznal, že mýty
jsou symbolické, alegorické příběhy. V každé době byli lidé, co takto
na mýtus nahlíželi a i rozuměli jeho sdělení.
(napsáno kolem r. 1850):
Svoboda, rovnost, bratrství! volá moderní demokracie. Ano, svobodu mudrcům, rovnost lidem, kteří dosáhli stejný stupeň lidské hierarchie, a bratrství dobrým.
Avšak nutné otroctví hloupým, hierarchii celému lidstvu, a boj mezi špatnými a sobci. To jsou zákony přírody.
Lidstvo stojí na nesmírném žebříku, jehož pata se noří v temnoty a jehož vrchol ztrácí se ve světle. Mezi těmito dvěma extrémy jest bezpočet stupňů.
Lidem světla jasnou řeč, lidem temnoty temnou řeč a středním stupňům věčný spor nepřesných slov!
Lidé výšin jsou vědoucí (mudrci), lidé nížin věřící, lidé středu systematikové a pochybovači.
Pravdu mudrcům, pochybnost chytrákům, báje hloupým a dětem. Vypravujte mudrci báji, nalezne v ní pravdu. Řekněte chytrákovi pravdu, uvidí v ní pochybnost; řekněte hloupému pravdu, pochopí ji jako báj.
Nelze tudíž mluviti ke všem lidem stejnou řečí.
Proto musí býti náboženská dogmata temná a zdánlivě téměř nesmyslná. ...
