Ateistická společnost

(The) Big Bang Theory.
Přčedpokládám, že se nebavíte jen o názvu jako takovém, koneckonců sám jsi to psal .-))))

Je to dogma.

Ke kterému se ROZHODNĚ nedošlo stejně jako k BBT :-))))

Někdo prostě potřeboval Boha, který někomu chyběl v "teorii" světa, a tak si ho vymyslel a dosadil a tím vyřešil "všechno" .-))
Jo, a pochybovat se o něm nesmí :-)))
O BBT můžeš.

To je taky rozdíl mezi dogmatem a teorií .-)))

Není to dogma. Nefantazíruj.

To je tak, když netušíš, co je dogma :-)))))))))))))­)))))))
To tě provází celou dobu tady :-)))))))))))))

na tohle dětské hádáničení už jsi starej, ne?

Ano, bohové a bohyně byli vymyšleni našimi dávnými předky coby původci přírodních dějů. Tím byly míněny bouře které dělal Poseidon, důležité pro námořníky, přes hromovládce a zemětřasa Dia s jeho blesky, pak tu máme vulkanickou činnost ale i záplavy a sucha, nemoci a neúrodu a běh lidských osudů. Kdo byl zvědavej , tak si skočil do věštírny, pochopitelně s dárkem, třeba s tučným býčkem, aby mu věštírna poradila, co má zítra a pozítří dělat.
Zeus vládl ostatním bohům a lidé měli jaksi klid a nepropadali panice při zatmění Slunce.
Koho zajímá původ a pracovní náplň bohů si to může nastudovat, zdrojů informací je spousta. Jména bohů a bohyň máme i v pojmenování planet sluneční soustavy. Od Hélia, Merkura, Venuše, Gáje a Seleny po Marse, Jupitera, Saturna ... Neptuna a Pluta. Lidstvo mělo a má tisíce bohů, to akorát katolíci to kondenzovali na tři, kteří jsou jen jedním.

Ta BBT (Velký třesk) je vědeckou hypotézou vycházející z práce Hubla a jeho dívčího týmu. Hubble byl odměněn nobelovkou a nějakou dobu po něm se nobelova komise rozhodla odměnit nobelovkou i jednu z jeho dívčího týmu. No a komise zjistila, že to nejde, protože tato geniální žena je už po smrti.

Idea boha vznikla jako reakce na určité psychické jevy a ne zrovna fyzikální. Teprve až lidé vnitřně zakusili "přítomnost božského", teprve tehdy je napadla idea boha. Přiřazení bohům určitou roli v chování a fungování světa včetně různých přírodních úkazů, to už je potom takové logické vyústění oné ideje boha. Musíme si uvědomit, že čím dále jdeme do minulosti, tím více jdeme proti "toku" procesu evoluce vědomí, což znamená, že tím méně si lidé uvědomovali své psychické dění a tedy byli méně schopni rozlišit vnitřní a vnější dění (psychické a smyslové vjemy). Díky takovéto nerozlišenosti své psychické dění vnímali venku ve světě jakožto objektivní, přírodní děj či jako stav světa, a nikoliv u sebe "v hlavě" jakožto děj subjektivní. To se ostatně děje i u dnešního člověka, jen v menší míře (u dětí ve velké).

vnitřně zakusili přítomnost božského a to jak ?

Osobně jsem halucinace nikdy neměl. Musím se přiznat, že až s výjimkou jedné tetky, která mne donutila si kleknout a sepnou ruce u postele a předříkávala mi "Andělíčku, můj strážníku ..." a strašně se pohádala se svým bratrem, mým dědou, že ze mne vychovávají neznaboha. Ten křik jsem vnímal přes dvoje zavřené dveře.

Prostě by mne zajímalo, jak byli dnešní lidé vmanipulováni do náboženství. Jestli byl na ně vykonáván nátlak, či do toho spadli nějak nechtěně a už se z toho nevyškrábali.

Hlavně je to z důvodu rodinné tradice.
A i kdyby přestali věřit, tak nepřestanou v rodině tvrdit, že věří.
Pak to můžou být ateisticko-náboženské manželské/rodinné vztahy.
A z toho taky plyne i směrování k nevíře, ale "co kdyby náhodou".

Prostě zažili přítomnost čehosi (bytosti) vyznačujícího se vlastnostmi, které člověk bezprostředně přiřadí bohu. To není halucinace, poněvadž se nejedná o smyslový vjem. Je to vnitřní prožitek. Takovýto prožitek je východiskem ideje boha a je základem každého teistického náboženství.

Lidé do náboženství vmanipulováváni nejsou. Rozhodují se k němu z různých důvodů. Asi nejčastějším je, že mají pocit, že je něco nad námi, nějaká vyšší, "nadfyzická" síla, která ovlivňuje nebo může ovlivňovat naše životy. Byla dokonce doba, kdy byli lidé vmanipulovávání do ateismu a přesto lidé stále zůstávali věřícími. Takže vnější vlivy (manipulace) nebudou mít v tomto rozhodování nijak velkou moc.

Lidé do náboženství vmanipulováni nejsou.

Děti bez možnosti se bránit jsou křtěné a vychovávaní ve víře.

To není vmanipulováni???

Každý jsme vychováváni v nějakém prostředí, to jsme teda všichni manipulováni?

Předpokládejme, že to vychováváni v nějakém prostředí ovlivňuje mysl dítěte a to manipulovatelně. Mysl dítěte je žíznivá po informacích a velmi tvárná, snad jako hrnčířská hlína. Na tom samo o sobě není nic špatného, pakliže je to v lidsky pozitivním smyslu.
Ano, dítě se narodí a žije nějakém prostředí, které vytváří mysl a charakter dítěte, dodané informace jsou pak "startovním kapitálem" pro další vzdělávání. Jenže to není hodinková mechanika, přesná a neměnná. Lidi, tedy i děti se rodí s určitými predispozicemi a talenty. A to životní prostředí nejsou jen rodiče, sourozenci a další příbuzní ale také škola, spolužáci a kamarádi také nehody, choroby, zranění a jiné charaktery.
.

Takže jsme všichni manipulováni? Nebo cos tím chtěl říct?

(Upraveno 20.08.2026 17:09)

Co si mohu představit pod pojmem vnitřní prožitek ?

Vnitřní prožitek je třeba emoce. Nebo třeba pocit vítězství, zadostiučinění apod. Je to psychický prožitek, nikoliv smyslový (zrakový, sluchový, čichový, chuťový, dotykový).

Aha.
Osobně mám vnitřní uspokojení, když vykonám dobrou práci, když vyřeším zapeklitý problém.

Ten vnitřní prožitek přítomnosti něčeho nadpozemského, mimořádného, co je možné označit za ideu Boha nám sdělil i přítel - tehdy mladý kněz naší farnosti - na otázku proč se po ukončení střední školy dal na dráhu dnes neobvyklou - studium teologie a pak výkon kněžského povolání. Patřil k naší partě volejbalistů, cyklistů a turistů. Dovedl nám - většinou ateistům - přiblížit náboženství tak, že jsme se zúčastnili i některých jeho mší. K jeho víře jsme měli přirozený respekt. Bohužel ho po několika letech přemístili na jinou farnost a vidíme se zřídka.
Nicméně, netvrdil bych, že jiní lidé, zejména děti, do náboženství vmanipulováváni nejsou. Není to už tak zjevné jako dřív, ale jako učitel, vedoucí táborů a zájmových kroužků znám děti (např. i pěstounsky osvojené), na které je v tomto směru vyvíjen dost velký nátlak v rodinách. Poznal jsem i ministranty, kteří nebyli v kostele dobrovolně, ale museli tam každý týden.